Ronkar

Tohle se mi líbilo a hodně. Mám rád psychologické story, kde se mísí reálno a iluze. Herci ok, forma a vizuál ok. Scénář občas trochu drhne, ale nic závažného. hudba je skvělá. Celkově lehce nadprůměrný snímek.

Moc jsem od toho nečekal, protože DC rozhodně posledními filmy nevykročil směrem k divákům dobře, ale popravdě, bylo to v rámci fantasy pohádky o superhrdinech ok. Výraz "pohádka" v tomhle případě platí víc než u Marvelovek nebo Batmanů. Gadot je kočka, na kterou se dobře kouká, Wright je sympaťák a tam, kde izraelská kráska pokulhává v herectví, zachraňuje situaci. Chemie mezi nimi funguje a dialogy přinejmenším v první půlce baví a fórků je celkem dost. Zvolit prostředí 1. světové války byl dobrý tah, ostrov Amazonek a mytologie za příběhem dobře vystavěná (ačkoli przní řeckou mytologii, ale to lze odpustit) a jako zrod hrdinky, která se z naivní klaďasky změní v bohyni, to funguje. Vlastně to celé má příjemný retro nádech a děj se primárně soustředí na osobní rovinu a vývoj hrdinky. Zaplaťpánbu to tedy není jenom super-drsnačka. Nahrává tomu skutečnost, že se pohybuje ve světě, kterému nerozumí a tvůrci z běžných situací budují vtipné episodky ve prospěch charakteru. Nepřijdeme ani o archetypální romantiku a nějaké to poselství o síle lásky. Právě vztah je pro transformaci WW stěžejní a napovídá, že na režisérské sesli seděla žena. A funguje to. Myšlenky, že válka je špatná, a že v lidech je dobro i zlo se tu necpou divákovi přímo do xichtu a vlastně mě potěšil i záporák, který nechce všechno zničit protože... je prostě zlej. Naopak ostatní postavy jsou ploché a nudné. Stopáž lehce přepálená, občas na můj vkus moc digitální, až má člověk pocit, že sleduje videohru a ne film. Tenhle nešvar DC asi jen tak nezmizí. Slow-motions byly zajímavé po Matrixu, proto nechápu, že jich tvůrci pořád cpou do podobných filmů v množství jako zde. Prostě moc... Akce je tam paradoxně docela málo (ale povětšinou povedená a s dobrou choreografií, Gadot je v tomhle ohledu 100% na svém místě, bojuje mrštně a divoce, jak by amazonka měla), nejlepší moment přichází ve středu na vojenské frontě). Klišé a patosu opravdu moc (ačkoli k šestákové předloze patří) a běhá tam spoustu vedlejších postav, které nejsou vůbec důležité, a jejich význam jsem nepochopil. Soundtrack je výborný, v některých momentech fakt bomba, což ale neplatí o ústředním motivu. Ten se mi nelíbí. První půle kvalitnější než ta druhá = nenadchne, ale ani nenudí. Takže takových 70 % odpovídá výsledku, což je po těch průserech ve stylu Batman vs Superman nebo Suicide Squad vlastně fajn. Je zajímavé, že v USA je WW dle recenzí a diváků naprostá pecka, zatímco v Evropě jsou výrazně střízlivější, někde i hodně kritičtí. Z mého pohledu jsou až na výjimky všechny tyhle storky na jedno brdo. Ale pokud baví akcí, charaktery a humorem, je to v pořádku.

Béčková blbina na jedno posezení, ale vlastně docela zábavná i originální a to se cení. Na Kristen Connolly se kouká dobře a ten závěrečný masakr potěší.

Aneb sci-fi s přidanou hodnotou, které patří k tomu nejlepšímu, co vzniklo v 90. letech. Kvalitní předloha se dostala do rukou kvalitnímu režisérovi a výsledek opravdu stojí za to. Výborný scénář s myšlenkami o vědě, víře, lidském odhodlání, touze po hledání pravdy, ztrátě a samozřejmně lásce (rodičovské, dětské i partnerské). K tomu si přičtěte krásný soundtrack, vynikající Jodie Foster a na svou dobu špičkové efekty, které i dnes fungují bezchybně. Kontakt je důkazem, že nejkvalitnější sci-fi příběhy nepotřebují monstrózní akce nebo praštěné zvraty, ale především DOBROU MYŠLENKU, která je smysluplně rozpracovaná do všech vrstev příběhu. Vývojová klenba charakteru Ellie je perfektní a zúročuje se při emotivním finále vyšetřování, kde J. Foster ukazuje, že je opravdu herečkou s velikým H. Tématicky skvělé finále, která nutí diváka zamyslet se nad celkem. Jedinou chybou na kráse je lehce rozvláčné tempo, které nesedne každému a trochu toho patosu (kterej mi tu ale paradoxně vůbec nevadil a do způsobu vyprávění mi sedl). Dost možná nejlepší film o prvním kontaktu s inteligentním životem mimo Zemi (ačkoli je primárně o člověku a lidstvu jako celku). Viděl jsem několikrát a čas od času si to rád zopakuji. Jasných 5 *!

Předlohu znám a je výrazně lepší, takže doporučuji pustit tenhle film až po anime. Filmová verze je takový lehký sci-fi cyberpunk pro teenegery bez výrazně zajímavé zápletky, ale na druhou stranu vizuál je ok, hudba je ok, na Scarlett se dobře čumí a to universum není vůbec prázdné na myšlenky, jen není nejlepe uchopeno. I tak jsem se docela slušně bavil, protože i když děj zaostává, je to plné triků, takže je furt na co koukat. Průměr co nenadchne, ale ani neurazí. Teď se jen modlit, aby Blade Runner 2 nedopadl stejně průměrně.

Nejlepší režisérův film od Znamení... a to už je sakra let :) Má to dobrou atmosféru, slušně napsanou zápletku a i když v poslední třetině snímek padá do béčkových vod, všechno zachraňuje ústřední dvojice herců. James McAvoy je pro film skutečné eso. Díky své performance táhne celý děj a nedovolí divákovi snížit pozornost. Překvapila i Taylor-Joy. Je sice fakt, že většinou ma jen ustrašenej výraz, ale je tak pěkná, že by mi bylo jedno i kdyby v celém filmu nepronesla jediné slovo. Není to bez chyb a starým filmům režiséra se to nevyrovná. Asi ze všeho nejvíc mě mrzelo, že ten relativně originální námět mohl jít víc na dřeň. Katarzi bych si představoval o něco silnější, stejně jako náhled do duší a myslí postav. Nicméně atmosféra funguje, napětí slušné, místy nepříjemně mrazivé i emocionální. Kvalitě přihrává i skvělý soundtrack Thordsonena a skutečnost, že všechny dílčí informace dávají smysl. Upřímně… na konci mi bez nadsázky spadla čelist. Musím sice autorovi vytknout, že diváka vodí za nos, ale tleskám, jak kulantně se mu to podařilo. BTW: Kdo nemá nakoukané režisérovi starší filmy, o hodně přijde, nebo tu vůbec nepochopí :D

Příliš natáhnutá první půle. Z celku by se s přehledem dala vyhodit půl hodina a nijak by to neuškodilo ani ději, ani atmosféře. Jinak labůžo, jak se na Tarantina patří, zejména posledních 30 minut :)

Atomová válka je prohra všech bez rozdílu. Cílem hraného TV dokumentu Vlákna z roku 1984 je poukázat na reálné důsledky, které by mohly plynout z použití jaderných zbraní - od rozkladu infrastruktury, společnosti až po samotné lidství. Vlákna mapují důsledky dopadu jaderných bomb v Anglii od několika týdnů před katastrofou až po řádově 12 let po ní. Snímek sleduje několik členů dvou rodin a ukazuje pohled na všechny generace, které jsou konfliktem zasaženy. Hlavní postavou je pak mladá Ruth, která právě otěhotněla a se svým přítelem se stěhuje do nového bytu. Současně jsou Vlákna prokládána textovými informacemi a hlasovými vstupy komentátora. I přes nedostatečné finance, které zdaleka nedosahují filmovou produkci a chladný odstup od charakterů (nepochybně záměrný) se jedná o jednu z nejdepresivnějších záležitostí, jakou jsem kdy viděl, ale kterou doporučím každému, kdo na to má žaludek. Vlákna ukazují děsivou vizi společnosti, která selhala, a ve které divák pocítí hrůzu reality totálního energetického kolapsu, jaderné zimy, hladomoru, všudypřítomného zmaru lidí a postupného odklonu humanismu do nového světa - negramotného a násilného, kde jsou lidské potřeby regulovány na shánění potravy. Režie je velmi zdařilá, vytknout mohu jen pomalejší rozjezd, který omlouvám rokem vzniku. Od okamžiku svržení bomb mě dokument naprosto pohltil svou chladnou formou bez jakýchkoliv příkras, kde ani na okamžik nevysvitne sebemenší naděje. Vyhnout se zde utrpení není možné, postavy ho mohou jen dočasně zmírnit. Vlákna byla podle všeho po prvním uvedení na čas stažena a dlouho se nesměla ve Velké Británii promítat. Což vypovídá o mnohém. Odpověď proč je ukryta v samotném snímku. I z dnešního pohledu je totiž silně znepokojující.

Hořkosladký film, který udrží pozornost a dá se nad ním lehce popřemýšlet. Zápletka relativně originální, i když trochu chaotická a podivná. Pointa mi přišla zprvu přes čáru, ale když jsem se nad tím zpětně zamyslel, vlastně dávala smysl. Způsobů, jak se vypořádat se smrtí blízké osoby může být nepřeberné množství, takže ok. Je tu skvělý herecký ansámbl, několik příjemně emotivních momentů a několik skvěle napsaných dialogů, ale jako celek bych čekal, že to bude fungovat lépe. Emocionálně se mě to zrkátka nedotklo dostatečně silně, a kdyby nebyly v ději Smrt, Čas a Láska, šel bych s hodnocením ještě níž. Je to zkrátka perfektně zahraná, ale bohužel průměrná melodramatická storka. Smith trpí, brečí, křičí a já mu to všechno věřím, ale tomu vymyšlenému konstruktu kolem něj už tolik ne. Mám pocit, že se mi víc líbilo, o čem snímek vypraví, než to, jak je natočený. A to je trochu škoda.

Takhle se zakončuje série! Emotivně, až vás to srazí do kolen. Skvělá práce tvůrců a těším se na 3. sérii!!