Kenshin

Po technické a animační stránce je toto anime naprostý skvost. Po té příběhové rovněž vynikající, avšak pro mnohé možná poměrně složité. Nemohu též nezmínit naprosto dech beroucí hudbu vynikající Yuki Kajiury, která skvěle podkresluje atmosféru snímku. Samotný příběh se pak zabývá mystikou tohoto a jiných světů. Velmi dobře tvůrci pracují s psychologií hlavních postav. I když jsem neměl zatím možnost vidět film Fontána (The Fountain / 2006), tak z toho, co vím o jeho obsahu, se toto anime zabývá podobnou problematikou. I když ne zcela. Vyvstává tak otázka, zda se tvůrci Fontány neinspirovali právě zde... Petite Cossette jde svojí cestou ve smyslu právě "bytí či nebytí". Přináší i další zajímavé podněty, pro mnohé diváky rovněž inspirativní: "Říká se, že v každé věci je otištěn kousek duše člověka, který ji stvořil." Pravděpodobně tento film, resp. OVA (Original Video Animation), nesedne každému, zvláště ne tomu, kdo nikdy v životě nepřemýšlel o vlastním bytí a o tom, co to znamená "věčná láska". Toho, kdo o tomhle někdy uvažoval, film přiková až do konce a nenechá ho chladným ještě dlouho po skončení závěrečných titulků. Ten, kdo ne, dostane tak alespoň k dispozici další téma, o čem za dlouhých bezesných nocí přemýšlet... (9/10)

Tohle je opravdu velmi důstojný "Návrat Supermana". Po naprosto slabém 3. a divném 4. díle, se tenhle "5." vrací k původním kořenům. Víc netřeba dodávat. Bryan Singer opravdu umí, což ukázal již s X-Men(y). Je to opravdu "Nadaný žák". Děj i přes velmi dlouho stopáž neztrácí dech a hlavně opravdu funguje! Hudba se místy točí kolem klasických Williamsových motivů, což je příjemné, a herci odvádí výbornou práci. Zejména Brandonu Routhovi role Supermana opravdu sekne a zastupuje výtečného Christophera Reevea na jedničku s hvězdičkou. Hlavně když je v záběru Clark Kent, to vypadá, že pečlivě nastudoval Reeveovu mimiku. Tomuhle filmu k dokonalosti zřejmě chybí jediné - původní obsazení. Ale to se již bohužel nikdy nevrátí. A tak to chodí i v životě. "Syn se stává otcem a otec se stává synem." Pevně doufám, že alespoň podobnou kvalitu si udrží i díly následující. Děkuji... (9/10)

Bohužel nebo spíš bohudík, podle hodnocení ostatních, jsem neviděl původní verzi, co běžela v kinech. Viděl jsem JEN verzi "UNRATED", která má 128 minut. Porovnal jsem je pouze tak, že jsem tu původní proklikal. Hned první scény na začátku jsou přidané, místy je Unrated verze trochu jinak sestříhaná a vůbec je tam 10 minut filmu navíc. Soudě podle dvou scén, které jsem v 1. verzi nenašel, autoři rozšířili psychologii postav, což je vždy ku prospěchu. Dále pak konkrétně jedna hodně mrazivá scéna s foťákem, která je jasný odkaz na klasickou japonskou duchařskou kulturu, a ukazuje, kde má režisér Nakata opravdu své kořeny, byla v obou verzích jinak sestříhána a v Unrated doplněna. Tahle scéna je v původní verzi opravdu slabá. Kdežto v té druhé jsem cítil, jako by mi Samara sahala na záda. Jednoduše řečeno nemohu ohodnotit původní verzi, jelikož jsem ji neviděl, ale soudě podle některých scén chápu to průměrné hodnocení. Ohodnotit však mohu Unrated verzi, která měla atmosféru podobnou dílu prvnímu. Opravdu mě místy mrazilo a to by u hororu rozhodně mělo. Oproti jedničce však není již námět originální, i když jde trochu jinou cestou, a tak film trpí do jisté míry syndromem druhých dílů. Naproti tomu nikterak výrazně jako tomu je u jiných druhých dílů. Hideo se opravdu snažil z tématu vymáčknout co šlo a řekl bych, že bravurně. Víceméně se drží základní kostry své původní japonské verze, jen samozřejmě nahrává prvnímu remakeu, na který navazuje. Jediné, kde tak Kruh 2 selhává nejvíce, je konec. Ten mohl být více dynamický a hlavně bez amerického "Ramboismu". Je škoda, že zatím co v japonském originále dochází ke konci k umírnění a porozumění, v remakeu jej hlavní hrdinka vyřeší drsnou hláškou. Nakata si vybral trochu jiné pojetí filmu, aby tak diváka neuvrhl do klišé, které by vyplynulo v porovnání s prvním dílem a Verbinského stylem. Druhý díl se na zápletku dívá malinko jinak a vrací Kruh k japonským kořenům originální série. Tenhle konec je však opravdu krutě americký a jen sráží kvalitu snímku, jako náhle nesourodého celku. Škoda. Nedokázalo to vykompenzovat ani výborné kameo Sissy Spacek. Jinak byl film opravdu příjemným překvapením proti tomu, co jsem o něm slyšel, a rozhodně důstojným pokračováním. (7/10)

Film toho má opravdu hodně co povědět. Řekl bych, že skutečně s gustem zobrazuje absurditu dnešní doby. Jak státní zřízení, tak mocenské. Zmůže něco malá skupina lidí nebo jednotlivec proti většině? Bohužel, a někdy ke škodě, dojde právě k tomu, že je to malé pohlceno tím větším. Film tuhle myšlenku servíruje jak doslovně, tak i v podtextu. Vše na pozadí v celku velmi povedené hudby a hodně solidních triků. Snad jedinou vadu film má a tou je jeho nevyváženost. Žánrová oscilace mezi dramatem a komedií byla tvůrci patrně vytvořena záměrně, aby ještě viditelněji poukázala na dnešní bláznivý svět. Bohužel tohle vše si plně uvědomíte až v momentě, kdy běží závěrečné titulky, podbarvené jakousi variací cirkusové hudby a začnete o filmu více přemýšlet. A závěrečný výkřik monstra, jakoby říkal: "Vzbuďte se, tohle nebyl jenom film!" Věřím, že druhé shlédnutí bude zajímavější, protože již budu plně vědět jak film vnímat. Leč současný divák pořádně zmasírovaný reklamou o tom co je normální a co ne, co je "in", a která věc je dostatečně "cool", jak se již tato slova bezproblémově asimilovala do češtiny z jazyku jedné nejmenované západní země, není na tento film připraven. Jelikož člověk po lobotomii provedenou médii, nemá vlastní názor. A přesně takovým lidem se dobře vládne. "Na zdraví přátelé, ať žijeme! A ať to hlavně nakonec přežijeme!" Kdo přežil, určitě si tenhle film vychutná… (9/10)

Tento film pro mě svého času znamenal naprostý zlom. Po X letech otálení u videa a televize jsem právě v ní zhlédnul film o filmu Broken Arrow. Celkově do sebe vše zapadalo. Veliký návrat Johna Travolty, "údajně" známý režisér John Woo, Christian Slater, pěkná akce, stylová hudba. S velkým zaujetím jsem pořad dokoukal a rozhodl se, že na tenhle film vyrazím do kina. Tak se o několik dní později i stalo a já dostal co jsem čekal, přesněji více. Vše bylo opravdu velmi stylové. Nejstylovější, jak tu mnozí píší, byl skutečně Travoltův záporák. Co mi znělo ještě dlouho v uších po odchodu z kina, byla hudba Hanse Zimmera. Od té doby jsem se začal velmi zajímat o Travoltova záporáka, kterého opravdu dovedl k dokonalosti ve skvělém Face/Off. Dále o tehdy pro mne příliš neznámého režiséra Johna Wooa, jehož filmy, hlavně ty klasické Hongkongské, jsou ve svém žánru naprostou špičkou. A v neposlední řadě i o filmovou hudbu. Hans Zimmer se mi do hlavy tímto počinem neodmyslitelně zapsal, jako Mistr filmové hudby a už mu to zřejmě nikdo neodpáře. Soundtrack je prostě dokonalé dílo. Jediné co možná trochu kazí dojem, je jednodušší scénář. Nicméně celý štáb ho zachraňuje jak to jen jde a vůbec to nakonec nevadí. Jak jsem již začal. Film byl ve své době pro mě skutečně milníkem. Něčím, co mi zanechalo trvalé následky a co ovlivnilo můj další filmový vývoj. Stejným počinem, jakým se před ním staly Star Wars a po něm Ghost in the Shell a Matrix. Nyní ho zpětně musím objektivně hodnotit (9/10), ale v té době a vůbec pro mě osobně i dnes je to naprosto jedinečná záležitost. (11/10)

Výborná práce všech tvůrců i herců. Takhle má vypadat brilantní film. Mimochodem - jakmile uvidíte Ďábla v podání Al Pacina, nejspíš zapřemýšlíte, zda jim není skutečně on sám. Doslova ďábelský herecký výkon. (10/10)

Solidní záležitost. Hmm, makléřina je pěkná dřina ;) Jako makléř jsem se výborně bavil. Otázka je: “Co vy ostatní?“ Nicméně film vypovídá o tom, jak by taková makléřská společnost fungovat rozhodně neměla docela hodně slušně… (7/10)

Velice zdařilá a hlavně stylová záležitost. Skoro mi to místy připomínalo anime. Francouzi k tomuhle mají skutečně blízko. (9/10)

Nijak zásadní film to nebyl. Každopádně si vzpomínám, že jsem se příjemně bavil celých 94 minut... (7/10)

Výborný film. Tři příběhy o lásce - co víc dodat. Pro každou romantickou duši je tenhle film povinností. Ty ostatní jistě neurazí, protože je vyprávěn velmi oduševněle a lidsky, nikoliv přeslazeně. Je rovněž hezké sledovat, jak se jednotlivé příběhy proplétají. (9/10)