sarizq

Sledováno v originální verzi! "OUTWIT, OUTPLAY, OUTLAST". Přelstít, přehrát, přežít. Motto, které se může zdát jako klišé, ale lépe reality show Survivor popsat nelze. První pohnutkou bylo udělat sociální experiment - vybrat zástupce z každé společenské vrstvy a pozorovat jejich vývoj. Jsou daná pravidla vyřazování, sloučení kmene, odměny, jak hlasovat. ale vše ostatní zůstává na skupině lidí, kteří jsou vysazeni na pustém ostrově s jen pár věcmi. (Tvůrci pečlivě vybírají lokace, vždy respektují zemi, ve které natáčí) Je zajímavé pozorovat co jsou a nebo nejsou lidé schopni pro milion dolarů obětovat. Jsme svědky tenké hranice mezi společensky přijatelnou lží a naopak nechutnou zradou, vy jako divák si můžete subjektivně vybrat. Pravidla hry jsou do detailu promyšlené a nejpevnějším stožárem celých 40ti řad je Jeff Probst. Komentátor a později i producent, který má srdce na správném místě a výjímečně skvěle udržuje hru spravedlivou. Oldchool Survivor, podle - mě tak do 10. řady, je ikonický, ale místy zdlouhavý. První série může být občas nudná, ale je zajímavé jak se zde vytváří ikonická podoba dnešního survivora a to hlavně význam slova aliance. Novější série (10+) nabývají na spádu a já nedoporučuji vynechat jediný díl, protože by Vám mohl uniknout sebemenší detail a jste mimo hru. Je až pozoruhodné jak tvůrci zvládnou každou řadu (už 20 let!) udělat něčím zajímavou - jiné téma, jiný háček ve hře. Nejlepší řady jsou ty, kdy se vracejí hráči zpět a hrají proti sobě a nebo když hrají rodinní příslušníci. Moje nejoblíbenější reality show, která nemá konkurenci. Líbí se mi fakt, že miliony lidí v Americe usedá každý středeční večer spolu k televizi a společně sledují tuto jízdu.

Pro mě nic neříkající a nesympatická minisérie. Možná by zanechala jinou stopu pokud by se jednalo jen o film, to si umím představit lepší kinematografický zážitek. Přetrpěla jsem jen proto, že jsem byla zvědavá, proč jsou všichni tímto seriálem posedlí. Dospěla jsem k názoru, že si autoři dobře zvolil svou cílovou skupinu, Jiný důvod nevidím. Scény jsou zbytečně zdlouhavé, Nicole Kidman se celým seriálem potlouká se stejně udiveným výrazem bez žádné obličejové mimiky, pořád jen pootevřená ústa. Donald Sutherland se vždy objevuje na židli v prázdné místnosti s výrazem rozíjamícího dědečka. Jediný herecký klad je asi Hugh Grant, který svou roli dokázal prodat skvěle. Nejedná se o naprostý odpad, začátek a konečné rozuzlení byla celkem zajímavá, překvapující podívaná a pokud by se vymazalo vše přebytečné mezi, mohlo z toho být koukatelnější mysteriózní krimi-drama.

Skvělý počin spojení scénáristy Jana Malindy a bývalého šéfa pražské kriminálky Josefa Mareše nabízí pohled na realistické vyšetřování trestných činů. Skutková podstata a vyřešení případů jsou autentické, proto se nedočkáte stupňujícího napětí děje nebo několika podezřelých, mezi kterými vybíráte, kdo čin spáchal, tak jak to většinou bývá v ostatních kriminálkách. Případy 1. oddělení Vám spíše poodhalí všechna zákoutí kriminalistické práce, že to není jen o honu policisty a vraha, ale že polovina úspěchu vězí v administrativní práci. Dozvíte se jak jsou důležité zápisy, vztahy se soudním znalcem, státním zástupcem a vše dělat podle protokolu. Velmi uvěřitelné jsou výkony Ondřeje Vetchého a Miroslava Hanuše. Jejich vztah postupně graduje a ve druhé sérii se jedna o klasický vztah dobrého a zlého poldy. Také oceňuji rozhodnutí autorů, kteří se i přes velký zájem díváků rozhodli seriál ukončit. Podle oficiální verze chtěli skončit v nejlepším, ale podle rozhovoru s exšéfem pražské mordparty si jednoduše začli s Janem Malindou lézt na nervy. V první sérii psali scénář ke každému dílu společně a v druhé už si museli práci rozdělit tak, že každý tvořil svůj díl. Ať je to tak či onak, vždy je lepší skvělou sérii ukončit včas než na sílu pokračovat a pokazit si reputaci. Případy 1. oddělení vřele doporučuji dál a nemám problém zkouknout všechny díly znovu.