Blanche13

Příjemné překvapení. Skvělé herecké obsazení a odvážné téma nemožnosti obyčejných lidí, hrdých vlastníků bytových jednotek se na čemkoli dohodnout. Když se dvanáct vlastníků pere, někdo si na nich namastí kapsu. Nadlimitní dávka předsudků na malém prostoru jedné místnosti. Konec skvělý ! Hned vedlejší vchod po výbuchu plynu, aneb radši život než prachy.

Ale ano, nebylo to špatné, místy možná zbytečně nudné, ale v poslední třetině se to rozjelo, jako kdyby režisérka začala šňupat. A nacpala tam toho tolik, že by to stačilo na tři filmy. Skvělé překarikování typických středoškolaček, paniček v domácnosti a mužů, trestajících svobodomyslně chovající se ženu. Aneb ponižovaní a zavrhovaní všech typů handicapu spojte se ! Jsi sirotek, co se mu utopila máma, jsi počůrávající vsmívaná smraďoška, nebo mladá lesba, která se kvůli aférce i s celou rodinou přestěhuje jinam, nebo lazebnice, která vydává svého v Koreji zabitého bratra za manžela, aby měla pokoj od drbů, jsi prostě člověk, který má úplně jiný hodnotový žebříček, než ostatní, zde vykreslení jako absolutně povrchní a hloupí amíci, jak si je představujeme díky ostatním snímkům ze středoškolského prostředí amerických filmů....

Včera jsem film viděla a dnes mi rezonuje příběh v hlavě. Trochu mne mrzí, že ta linka s titulky neobsahovala ty nejdůležitější údaje. Pro mne to bylo info o obrovském množství peněz, za které si rodina žila, jako kdyby byl tok peněz nekonečný. Musím se přiznat, že mi ani jeden z partnerů nebyl ničím sympatický, ale během těch 7 mi let nám režisérka zprostředkovala zrání Mirky ve velice pragmatickou a podnikavou ženu, která vlastně svou nekonečnou prací kolem dětí, vaření, péčí o obrovskou rozestavěnou domácnost se zahradou jako kolchoz, s prasaty, kozami, ovcemi, drůbeží, psem a kočkou ještě i při mateřské stíhá brigádu, aby v rodině byly alespoň nějaké peníze, nezralého partnera vlastně úplně přerůstá o světelné světy. Přitom se snaží vědomě si nestěžovat, a to ani když zřejmě vlivem vyčerpání po nástupu do zaměstnání drsně havaruje v autě, kde naštěstí nemá děti a tak zraní jen sama sebe. Líbilo se mi, jak Jakubovu krizi, kdy on není schopen opravdu dlouho najít zaměstnání, bere jako krizi a dává i přes to, že jim vypli elektřinu a ona se musela odstěhovat do mnohem méně pohodlných podmínek i s dětmi stále zůstává nad věcí. Držela jsem Jakubovi palce, i přes to, že mi opravdu nesedl, snažil se, makal, šikovný byl i pracovitý, ale v momentě, kdy se odstěhoval kvůli své milence jsem obdivovala, jak bylo zachyceno, že Mirka už mu druhou šanci nedává, zakládá i pro své děti lesní školku a doufá, že i na ní někde někdo čeká a i přes to vše neprozradí, co je ten velký podraz, který jí manžel tajil. Můj osobní názor ( ale taky možná deformace z práce) je, že Jakub bere drogy, ale možná je to i další zatajený dluh, se kterým už Mirka nemá nic společného a zachová se jako matka, chrání sebe i děti rozvodem. Možná, kdyby Jakub nic nezdědil, měl by šanci v rodině fungovat, na Mirku neměl, ale nemusel by být alespoň takovou přítěží. Jinak nechápu myšlení ani jednoho, mateřská a pracák, finance nejsou a v baráku plno krámů na prodej, bugina.... Pěkně zachyceno v dokumentu to, jací lidé se věnují finančnímu poradentství a kdo si proboha od takových lidí nechává radit ? A další věc, můžu mít jaký chci životopis, ale když mi chybí přední zub, práci manažera prostě nemám šanci dostat. A že do práce se musí vstávat brzo. A že tím pádem nemůžu pařit celé noci na kompu. Celý den u kompu v práci, celé noci u kompu doma a po příchodu domů by chtěl mít klid, večeři a sex. Dost mimo realitu. Díky za projekt.

Mě se to jako oddechovka líbí. Dobro zvítězí, dva se najdou a premiéra se stihne. Výkony slušné, mohlo tam hrát víc hereček, ale to by asi nešlo, když tam hrála Helenka...Sobota hraje Sobotu, Krampol Krampola, Nárožný....v tu dobu to musela být pecka.

Tenhle film se mi hodně líbil ! Jednak zbožňuju neuvěřitelný příběhy na pravdivých základech, celý jsem to prožívala s nima a ty prachy jim hrozně přála. Mě to teda sedlo, trochu to v Anglii znám. Hlavně mě zaujalo popisování toho, jaký mu bezpracně k hromadě peněz a nemůžou je utrácet a dávat najevo ostatním jací jsou boháči. Aby se sami nenaprášili, ale stejně to ti chlapi nedokázali a proto na ně přišli. Uplně nejsympatičtější jsou zloději, který nikoho neohrozí a prachy ani nikde nechybí. No výtečný kousek a vůbec nevadilo to televizní zpracování. Tak jak nám rostou brambory ???

Zůstala jsem jak přikovaná...film byl velmi silný. Obdivuji oba manžele, že šli s kůží na trh, protože tak citlivá témata jaká sdělovali národu jim nikdo závidět nemůže. Ve filmu jsem poznala trochu rodiče, trochu své známé a trochu i svůj život, i když takový podnikatelský optimista ještě po padesátce, to jsem nevěřila, že existuje. Fascinovaly mě věty : "Nebudu už množit majetek ". u toho neskutečně velkého odlehlého a depresivního místa za Prahou u rušné dálnice, které se Václavu stalo dočasným nedobrovolným domovem.... nebo jsem vůbec nezaznamenala, že by ty děti byly vedeny k práci doma, když jich bylo tolik, mohli se přece o prádlo a úklid domu a zahrady i vaření rozdělit. Bohužel první syn Honza to asi opravdu odnesl nejvíc, příliš mírná povaha na chlapské ego... Ivana zřejmě musela být nevídaně frustrovaná, před kolapsem už delší dobu upozorňovala, že není nikdy oceněna její soustavná a monotónní práce nejen kolem dětí a domu a firmy, ale zřejmě i kolem manžela, který sice tvrdil jak to dělá pro rodinu, ale to tvrdí všichni workoholici... Takže ta Ivana nikdy nepracovala podle své kvalifikace... Práce, rodina....nikde nebyla dovolená, ani sport, ani kultura...ve starším věku byly alespoň výlety...žádná sranda, přátelé ani ten blbej relax u telky... jako kdyby ti Strnadovi neustále prahli po jakémsi ocenění své neskutečné dřiny od druhých... i ve vánočních dýcháncích pro sousedy jsem slyšela...musím každému udělat dárek...neuhasitelná touha po obdivu... dokument mě zasáhl..tenkrát v osmdesátém šestém, někdy kolem r. 2001 i dnes. Je to neskutečně poučný projekt. Jak by se asi jejich osudy vyvíjeli, kdyby obchod prosperoval, nevím, nevím, zda by si dovedli také užívat a měli třeba paní na úklid a zahradníka....moc bych za to nedala, že by jeli ještě ve vyšších obrátkách. Děkuji paní Třeštíkové.

Pěkný příběh o ženské soudržnosti a obětavé pomoci druhým i přes počáteční odsudky, kdy druh vyznání nakonec kvůli silnému lidskému dramatickému příběhu ztrácí na významu. Toho náboženství tam opravdu bylo příliš. Škoda, že holky nakonec svou vzájemnou náklonost nezavrší společným štěstím, ale zdá se, že ta opuštěná je nakonec smířená a pochopila důvody té druhé. Anyway v každém dramatu se objeví snaživá udavačka.... ženský to prostě mají odedávna těžký, možná proto jsou tak silný.

Film mě dostal, vzpomněla jsem si na všechny ty zmatky a stavy totální beznaděje nebo absolutního štěstí během dospívání. Líbily se mi scény kdy Elin čeká na telefon a když zazvoní a zjistí, že jí volá sestra, nemůže potlačit zklamání, nebo po snové scéně sestra vyzvídá, o kom se jí to zdálo a ona asi trochu po pravdě říká, že to byla noční můra, i když už tuší, že cit, který cítí je silnější než to co by chtěla. Vůbec ta sestra Jessica má zvláštní roli takového katalyzátoru samotné Elin, vyzvídá a Elin jí to nemůže ještě říct, ještě sama neví jak to zvládne a když sestře sdělí, že na ní bude nadosmrti naštvaná, tak se poperou v domnění, že jí Elin přebere jejího kluka....taky pak když se holky zamknou na záchodě tak Jessica jde za Johannem a snaží se mu ulehčit jeho zklamání ačkoliv je sama zvědavá s kým se Elin zavřela na wc. Prostě tak to v životě chodí, že když někoho uděláte šťastným (třeba sebe :-) ) tak druhému musíte ublížit. Role Agnes byla dokonalá, v jeden den mít krásné narozeninové ráno, těžký den ve škole, po škole hodně nevydařený povinný večírek s kamarádkou se kterou na sebe zbyly a vlastně se nenávidí, pak podivná návštěva Elin se sestrou, které přišly bůhvíproč a Agnes jen potrápí sázkou, že jí Elin políbí, což je tvrdá životní lekce, hodně tvrdá. Ještě ten zlomyslný telefonát od ostatních, kdy jí dávají naprosto sežrat, že mezi ně nikdy patřit nebude... Pak takový ten dětský ( naštěstí) pokus o podřezání zápěstí, který přeruší Elin, která se za ní domů vrátí už sama, cítí, že jí Agnes není lhostejná a je jí za blbej fór s návštěvou a pusou stydno, protože je přeci jen trochu zralejší než její vrstevníci. Agnes je v šoku, že se Elin vrátila, že jí má doma a normálně se spolu baví.Tenhle zvrat se mi ve filmu fakt líbil. To bylo jako když se z mínus deseti oteplí na dvacet nad nulou :-) Přeci jen Agnes podvědomě pořád asi čeká nějaký podraz, ale když ze srandy stopujou do Stokholmu aby Agnes našla pro sebe nějakou holku dojde v setmělém autě ke spontánnímu vášnivému polibku, zdálo by se, že trápení Agnes je u konce. Ale není, teď se pro změnu trápí Elin, než si uvědomí, že se cítí k Agnes přitahována silněji než by chtěla. Holky si slíbí, že si zavolají, ale nedaří se. Elin ještě zkouší s docela milým klukem Johanem něco víc, ale vůbec jí to nebaví, nebaví jí ani řeči ostatních kamarádů. Přesto všechno Elin při náhodných setkáních ve škole uhýbá pohledem. K tomu drby a zlomyslnosti od spolužáků a už asi hodně ztrápená a učekaná Agnes prostě vlepí za to všechno Elin facku. Elin facka trochu probere a protože trpělivost někdy opravdu růže přináší, nakonec když už to Agnes asi moc nečeká jí Elin zatahne na záchod a snaží se vysvětlovat, omlouvat, prostě není to taková potvora jak by se mohlo zdát. Na záchodě jsou uvězněny a nikdo neví koho tam Elin má, a protože je Elin místní kočka, všechny to zajímá, takže jsou holky v pasti. Jednou z toho záchodu vyjít musí a protože Elin je prostě temperamentní a rebelka, vyjde s vítězným gestem : Tak tady mě máte a tohle je moje dívka. A teď nám uvolněte cestu, protože jdeme šukat . Zvědavý dav se rozestupuje a zůstává civět v němém rozostřeném záběru. Holky ruku v ruce odejdou jako vítězky nad maloměšťáctvím a vypadají mnohem svobodněji a uvolněněji než dříve. Doma pak už bez křeče Elin povídá o koktejlech a vypadá fakt spokojeně, takže holky svůj boj vyhrály. Nebo aspoň první bitvu samy se sebou a s okolím. Prostě film o tom, že i v úplný díře, totální nudě se může život otočit o 180° v každé minutě a že to není jen okolo ale hlavně v nás. A téma ne úplně akceptovatelného vztahu ( to je jedno, jestli homo nebo hetero, může to být i linie oblíbenec a outsider, společenské třídy, které se k sobě také nehodí nebo třeba rasové předsudky, věkový rozdíl...) Je vždy komplikovanější a zajímavější na vyprávění, než klasické zamilování dvou lidí, kteří nemusí překonávat žádná tabu. O to víc práce dá našroubovat uvěřitelný happyend. Což se zde docela povedlo. Díky za zážitek.

Nerozuměla jsem tomuto filmu před 20ti lety a nerozuměla jsem ani včera v tv. Generační výpověď o lidech, kteří nic nedělají, neumí, nechtějí umět, zabíjejí čas na nudných párty, kde berou peníze nikdo neví, napravený homosexuál :-)), když náhodou někdo trochu přemýšlí nebo se opravdu baví (autíčka na pouti - Anna) tak je pro všechny mimoň... jako kdyby nekonečně nudné bezčasí bylo cool. Nakonec jedinej opravdovej cit zažívá Kytka, kterej se z nešťastné lásky zblázní skoro až k vraždě a sebevraždě. Prodej pistole, co vypadá spíš jako přepadení...Dobrý byl cynický lékař na Nuseláku, to mi přišlo snad jediný ze života. Jedna hvězda za hudbu a Táňu Vilheimovou Jinak nuda, jestli to ovšem nebyl záměr.

Film citlivě ale bez přehnaných emocí popisuje poměrně náhlou změnu pohlavní příslušnosti dánského malíře, který se jako první člověk na světě podrobil operativní změně pohlaví a zejména pak pocity jeho ženy Gerdy, která pomocí manželovi mohla jenom ztratit až nakonec přišla o svého nejmilovanějšího člověka. Hořkosladký happyend. Zasloužený Oskar pro A. Vicander.