EdaS

Maybe I'll live so long that I'll forget her. Maybe I'll die trying. http://filmnoirblog.blogspot.com/2010/03/dama-ze-sanghaje-1947.html P.S. Na LFŠ 2010 konečně viděno na plátně. Kopie sice nebyla z nejlepších, ale lepší než nic.

Pod povrch věcí se tenhle dokument moc nenoří a zábavnost mu na celou dobu stopáže taky nevydrží. Ale mohlo být hůř. LFŠ 2010

Enforcer přidává akce (a sprosté mluvy), ale nejzábavnější je na něm vztah Harryho s novou kolegyní. Dřív mě kupodivu bavila víc Magnum Force, ale teď to mám prostě jinak.

A man's got to know his limitations. Magnum Force popírá veškerou kontroverznost Dirty Harryho, což je sice pochopitelné (Eastwood chce dokázat kritikům, že Harry není žádný fašoun), na druhou stranu ale vlastně dost škoda. Navíc chybí Siegel.

I know what you're thinking. "Did he fire six shots or only five?" Well, to tell you the truth, in all this excitement I kind of lost track myself. But being as this is a .44 Magnum, the most powerful handgun in the world, and would blow your head clean off, you've got to ask yourself one question: Do I feel lucky? Well, do ya, punk?

Závěrečné zvraty zbytečně komplikují a zpomalují syrově atmosférickou osmdesátkovou akční pecku, která na Arnieho s McTiernanem sice nemá (a asi ani mít nemohla), ale vzdává jim hold skutečně stylově a zábavně. Antalovi i dál fandím. 75%

Sorry, ale pro Olivierovo přehrávání slabost nemám. Jeho Othello je už od začátku nesympatická hysterka, Wellesovo pojetí je mi o tolik sympatičtější! A hlavně, tohle není film, ale záznam divadla.

V dokumentu pro německou televizi se Orson vrací ke svému skoro třicet let starému filmu, vypráví historky z natáčení, povídá si s dvěma herci (Hilton Edwards a Micheál Mac Liammóir - které zná z dob, kdy jako teenager poprvé vystupoval v jejich divadle Gate v Dublinu), předvede pár monologů i dialogů ze hry a na konec uvidíme záběry z debaty po projekci snímku na univerzitě v Bostonu. V mizerné kvalitě (protože film nemůže být kvůli právním sporům vydán), ale Wellesovo poutavé vyprávění prostě nikdy neomrzí. Smutné je hlavně to, že jde vlastně o poslední jeho dokončený film.

Další z trestuhodně opomíjených Wellesových majstrštyků. Druhé zhlédnutí mi už nedovolí jít pod pět hvězd. Zkuste mrknout na Olivierova Othella, abyste viděli, co Wellesova adaptace rozhodně není - není to záznam divadla, ale film. Film s úchvatnou atmosférou, překrásnou vizuální stránkou a filmově tlumenými hereckými výkony. A že se natáčel s přestávkami tři roky s minimálním rozpočtem je opravdu neuvěřitelné.

Australský kung-fu film, to se musí vidět. Byť to má pár hlušších míst, funguje hezky. Mimochodem, že byl Lazenby studentem Bruce Leeho jsem fakt netušil (ale kope pěkně)...