wooloong

Paní Oliverová mě dost vytáčí svou zmateností a afektovaností a trochu mi kazí dojem ze všech příběhů, ve kterých se vyskytuje.

Když odhlédnu od knižní předlohy (úplně první detektivka Agathy Christie nebyla zdaleka tak brilantní jako většina jejích pozdějších děl), musím dát plný počet hvězdiček. David Suchet je tím pravým Poirotem přesně podle mých představ, na rozdíl od dříve obsazovaného Petera Ustinova, který s ním neměl společného absolutně nic.

Vydržela jsem do konce jednoho dílu a měla jsem dost. Víc už bych nedala. Dívat se na hlavní hrdinku, která se celou dobu tváří jako by jí ulítly včely, zkyslo mlíko a někdo jí nalepil žvejkačku na židli současně, to mi nevynahradí sebelepší detektivní zápletka (která se ovšem beztak nekonala). Vlastně jsem se nachytala při tom, že jsem vůbec nesledovala děj, ale úporně pozorovala Zuzanu Fialovou a doufala, že se ta buchta přestane aspoň na chvilinku tvářit načuřeně a na zlomek sekundy nahodí aspoň náznak úsměvu. Marně.

Nic proti, je to vcelku slušně natočený seriál. Jednu hvězdu strhávám za "přechodové vizuální efekty", které měly být pravděpodobně neotřelé, novátorské, kreativní a zajímavé, ale jsou akorát divné a bolí z nich oči. Druhou hvězdu strhávám za příchod Ivany Chýlkové v posledních dílech nebo spíš za její roli. Navzdory tomu, jak se věčně míchá do vyšetřování, všem leze na nervy a chová se na dané pozici naprosto nemožně, je nevýrazná, nevyhraněná a děj nikam neposouvá. Paní Chýlková je dobrá herečka, ale tady ji fakt úplně zazdili.

Viděla jsem asi dva nebo tři díly a můj dojem je značně rozpačitý. Jak už psal někdo přede mnou, ta atmosféra tam není. Proč? Dám přímo ukázkový příklad z posledního dílu. Rodinná večeře u Škvorových. Prvorepublikový nábytek, obří kytice dokonale naaranžovaných růží, služtička jak vystřižená ze starého filmu. Zdena Studenková sedí jako podle pravítka, distingovaně napichuje na vidličku malý kousek masa a vkládá si ho do úst přesně podle pravidel etikety, tedy vidličkou otočenou prohnutím vzhůru. Naproti ní sedí její dcera Veronika Nová, absolventka vídeňského lycea, která zvládá několik jazyků, psaní na stroji a vyzpívá tři oktávy, budoucí představitelka elity národa s tlamou málem vraženou v talíři a vidličkou to tam sází jak nejsprostší sedlák nebo spíš jak nevychovaná puberťačka ve školní jídelně. Už jenom chybí, aby mezi dvěma sousty vytáhla ze záňadří svůj novej mobil a čekla fejs. I kdyby byl scénář dokonalý (jako že ani zdaleka není) a repliky přesně odpovídaly příslušné době (jako že ani zdaleka neodpovídají), takovéhle úlety dokážou celý seriál srazit na kolena a totálně zazdít.

Od českého seriálu pro mládež z Televizního studia Ostrava jsem nečekala žádný zázrak. Pro mě to tedy bylo rozhodně příjemné překvapení. Určitě slušná kvalita v porovnání s jinými podobnými seriály ať už místní nebo zahraniční provenience.

Tohle se mi nestává zas tak často, ale půl cesty z kina jsem se cítila jako omámená a dost dlouho trvalo, než jsem zakotvila zpátky v realitě. Možná to bude drogou jménem LIFE! Taky jste si všimli, že snad všechny důležité postavy měly modré oči? Náhoda nebo záměr?

Když se chystám na novou českou pohádku, už spoustu let neočekávám žádný zázrak, a ten se skutečně ani tentokrát nekonal! Scénář děravý jako řešeto, plný nelogičností, jednání postav v rozporu s jejich charaktery, podivná hudba. Jednu hvězdičku dávám za (na TV pohádku) slušnou výpravu a jednu za to, že až na výjimky se v pohádce nikdo nepitvořil a nepištěl a nepronášel otravné hlášky ve stylu: "Jsem malej ale šikovnej íííííííííííííííííí." A ještě bych podotkla, že malá princezna na začátku a na konci příběhu byla skutečně roztomilá a příjemná, což u dětských filmových postav nebývá vždycky pravidlem.

Jedna hvězdička za paní herečku Julii Roberts a její skvělý herecký výkon, příjemně pohádkově zlá a nepohádkově ironická královna. Druhá hvězdička za kostýmy, triky a kameru. Třetí hvězdička za milou Sněhurku s hezkýma tmavýma očima a tak tmavým a hustým obočím, že jsem si mimoděk kladla otázku, jak asi vypadá její podpáždí a lýtka. Čtvrtá hvězdička za Seana Beana, který se sice před kamerou moc neohřál, ale pro něhož mám od Pána prstenů prostě slabost, no a ještě k němu přidáme partu loupeživých trpaslíků, aby to zase nebyla taková hvězdičková devalvace. Proč vypadá Sněhurčin zámek jako kousek Tádž Mahál a proč ten specifický taneční rej na konci, to jsem pochopila až podle příjmení režiséra. A ona multi-kulti korektnost (všimněte si nejen mnohonárodnostní směsky trpaslíků, ale třeba i lidí v městečku) je prostě ryze americká.

Když jsem tuhle povídku četla, běhal mi z ní mráz po zádech. Když jsem viděla filmové zpracování, nemůžu si pomoct, při vší úctě k panu Švankmajerovi, byla to především nuda. Tři hvězdičky za pár slušných okamžiků - rakev, průchod ponurými chodbami do sklepení.