fallanga

Mám rád jak Snowdena, tak Obamu. To bych chtěl na začátek říci. A je rozhodně důležité si před filmem (nebo po filmu) zjistit více informací, protože Stone všechno bere z pohledu Snowdena, očividně mu celkem fandí. Takže se nejedná o příliš objektivní film, i když ta míra objektivity je dosti vysoká. Ale hraný dokument to rozhodně není. Co to ale je, je povedené, de facto špionážní, drama kombinované s romantickým filmem. Teorie všeho, akorát místo Hawkinga je tady Snowden. Levitt byl na Snowdena perfektní volbou, ne jen, že je tam jistá podobnost, ale taky to skvěle zahrál. Chyběla mi tam ovšem větší hloubka celého toho problému. Stone prakticky vynechal všechny dopady, které Snowdenovo odhalení mělo, na konci to jenom naznačil, a to je fajn. Je to příběh Snowdena, není to příběh toho leaku. Ale celý ten rozsah vládního sledování není z filmu pořádně cítit. Pravděpodobně to zabili těmi amatérskými efekty, které ty vážné chvíle dosti podkopávaly.

Společně se Lvím králem a Petrem Panem tvoří Sněhurka naprostou topku Disnyeovek. Je to tak milé, překrásné, barvené, rozkošné, a ta hudba, na tu se prostě nezapomíná. A místy se to naopak zase vrací k té originální, temné a hororové verzi. Z útěku Sněhurky strašidelným lesem jsem jako malý míval pravidelně noční můry.

Skvělý film, ale na Nolanovku to trošičku pokulhává. Celé je to takové pomaloučké, tiché a zmatené. Abych nějak vysvětlil tu zmatenost. Film se odehrává ve třech mírně posunutých časových liniích, sleduje tři skupinky lidí a prolínaní těchto miniaturních příběhů je místy trošičku zmatené. Což je u Nolana nevídané, protože ten hrátky s časem vždycky zvládal perfektně. Ale u válečného filmu si to mohl odpustit. Než přejdu k pozitivům, tak bych ještě umínil špatné nasvícení scén pod vodou. Má tam být tma? Ano, ale ne až taková. A teď ta pozitiva. Nolan dokázal natočit válečný film, který vlastně není válečným filmem. Malé, komorní příběhy tří skupinek (pěšáci, piloti a civilisté) dokázal propojit v jedno velké válečné drama. Celé to stojí na naprosto obyčejných, zapomenutelných postavách. Žádný vojín Ryan, všechny postavy jsou ještě obyčejnější než obyčejné. A to je dobře. Když některé zemřou, tak to přejdete, což dokonale vykresluje atmosféru války. Nikdo tam nebrečí nad mrtvými přáteli, všichni se jenom snaží dostat domů. A v tom tento film vyniká. Nepopisuje ani tak ty hrůzy té války, jako to dělal třeba právě Ryan, ale spíše postradatelnost obyčejných vojáků. Každý voják je pouze číslo v konečné statistice. Ještě bych dodal, že k filmu je fajn znát alespoň trochu toho historického kontextu, jinak to může být ze začátku lehce matoucí. Jo a soundtrack byl taky fajn. Nejvíce se mi do paměti zaryla úvodní skladba, která gradovala společně s příběhem. Nádhera.

Typicky šílená Burtonovka, která jako první zaujme pěknou stylizací (přestože technicky není animace nejlepší), poté pěkným soundtrackem a následně svým humorem. Právě humor je na tomto filmu asi nejlepší. Je to skvělá kombinace morbidního odpadávání končetin, a slovních hříček, které často využívají ten fakt, že se to odehrává ve světě mrtvých. Je to přesně ten typ humoru, u kterého se nesmějete až do bezvědomí, ale oceníte jeho genialitu. Humor fajn, hudba fajn, stylizace fajn. Zápletka už tak fajn není. Sice je na velmi kvalitní úrovni, to ano, celé je to šílené, a drží to pohromadě, nese to tedy typické znaky Burtona, ale rozuzlení je dosti předvídatelné. Hlavní záporák je jasný na první pohled a i jeho minulost je naprosto předvídatelná. A to nemluvím o konci, který byl dosti očekávaný. Celkově je to ovšem povedené, ta slabší zápletka a místy krkolomná animace tomu ve výsledku moc nevadí. Jedna z věcí, která mě u muzikálů zajímá, je jestli si za rok, dva, tři, vzpomenu na nějaký song, na nějaké pěkné vystoupení. A já věřím, že na zpívající kostlivce si rozhodně vzpomenu (https://www.youtube.com/watch?v=j4p9WKnDQzQ).

Nové GITS má celkem zajímavou zápletku, která je ovšem velmi předvídatelná, ale nemůžu říci, že se mi z ní chtělo úplně zvracet. Uvidíme tam i pár familiérních scén, jako třeba bitku s tankem, vražednou gejšu nebo honičku s popelářem v polorozpadlých uličkách. A tím skončil výčet pozitiv. A začíná celkem brutální výčet negativ. Celé je to hnusné, má to efekty jako film od Uwe Bolla (a ten třináctkový rating tomu nepomáhá), zmínil jsem předvídatelnost zápletky, proslovy Majora jsou plné klišé, které jakoby vykradli z prvního Spider-Mana s Tobym, je to debilně zahrané, Major má celkem komplikovaný charakter, ale v podání S. Johansson je to naprosto plochá postava, Bato se chová jako čůrák, z nějakého důvodu mluví jedna postava neustále japonsky, zatímco všichni ostatní mluví anglicky (jakože cože) a celkově se na to prostě nedá dívat (a tlustá prdel Scarlett Johansson tomu moc nepomáhá). Nemá to žádnou atmosféru. Nemá to žádnou hloubku. Nemá to mluvící minitanky. Za to asi dám jednu hvězdu.

Bato měl jednu pěknou hlášku. Hrubě přeloženo: "Konec filosofování, docházejí mi náboje." Tak bych popsal tento film. Filosofování je tu méně než v předchozím díle (pořád dost) a akce je tu více. Akce je navíc lepší a zábavnější. Celý film je vlastně lepší a zábavnější. Je to melancholičtější, Bato, tentokrát v hlavní roli, je nasranější, postavy jsou mnohem prokreslenější. Místo definice osobnosti se to zaobírá panenkami a loutkami (zní to divně, ale ve skutečnosti je to dost hlubokomyslné). Soundtrack je srovnatelný s prvním dílem, animace je kombinací kreslené a CG, která sice vypadá divně, ale koukatelně. Celkově naprostá spokojenost, jen mne spíše zajímal příběh Kusanagi a ne Bata a Sekce 9. Ale v konečném výsledku mi to vlastně nevadí.

Remake, který přináší prakticky jenom pár hnusných CGI scén. Jakožto někdo, kdo se ke GITS dostal až po jeho vydání, v něm nevidím úplně smysl. Chápu, že lidi, kteří GITS viděli před vydáním remaku, si to užijí, protože jim to nabídne zamínku pro opětovné shlédnutí toho samého příběhu, ale pro mě to má nulovou hodnotu.

Masakrální. Brutální. Emocionální. Akční. Kulervoucí. Jo, to bude to slovo, kterým bych popsal druhou sérii, jednoho z nejlepších anime vůbec. Kulervoucí. Po celkem pomalých prvních třech episodách, které sice byly dobré, ale v kontextu zbytku seriálu trošku zaostávají, přichází kulervoucí mela. Jeden příběhový zvrat za druhým, postavy umírají jako mouchy, všechny episody jsou extrémně emocionálně vypjaté, dříve vedlejší a dost ploché charaktery se dostávají do popředí a rozvíjí se, jak jejich backstory, tak jejich osobnosti, Kromě jedné, trošku upovídanější episody v druhé polovině vám to nedá vydechnout, pořád se něco děje, něco důležitého. Rozvíjí se mytologie světa a ačkoli dostáváme nějaké odpovědi, tak jsou zde stále mraky otázek. Slyšel jsem, že došlo k drobným úpravám v ději, konkrétně backstory jedné z postav je odhalena mnohem dříve, než v manze, ale nevadí mi to. Funguje to dobře. Celkově mě druhá série překvapila, pokud je to možné, tak je ještě lepší než série první. Výrazně zde ubylo epických proslovů, které jsem na první sérii miloval, ale ty, které tady jsou opravdu stojí za to (v tomto ohledu zazářil Erwin). Kromě CGI Collosal Titána je vše skvěle naanimováno a ten dokonalý soundtrack, který jsem tak miloval, je také zpět (včetně Linked Horizon). Celkově si asi nemám na co stěžovat. K první sérii jsem měl jedinou výtku a to bylo špatné použití statické animace. Statická animace zůstává, ale její využití je mnohem lepší. Podtrhuje ty heroické momenty, asi jako v pátém díle první série. Těším se na třetí sérii a mám takový pocit, že během čekání na ni, si tohle ještě několikrát pustím. Opravdu kulervoucí. SHINZOU WO SASAGEYO!!!

Poslední ze Stand Alone filmů, který se více, než předchozím SA dílům, podobá původnímu GITS. Na rozdíl od něj, je ale akčnější, trošičku zamotanější, méně filosofický a hlavně pořád obsahuje mini tanky (a to už to vypadalo, že jsem se jich nadobro zbavil). Celkově mi to přijde lepší, než Laughing Man a Indivudual Eleven, hlavně kvůli tomu, že je to podstatně kratší a ubylo tak hluchých míst. Také to má skvělý soundtrack, možná nejlepší z celé série.

Prakticky platí to, co jsem napsal u prvního dílu. Jiný příběh, stejné klady a zápory. Možná mi to přišlo trochu rozvleklejší, než to muselo být a samotný případ vlastně také neměl na Laughing Mana, ale jinak je to to samé, co Laughing Man.