bohemia_regent

I když se zdálo, že zlatý věk íránské kinematografie po mimořádně silných 90. letech minulého století je už na ústupu, občas se objeví výjimečný film, který takové zdání zpochybňuje. Jedním z nich je Rozchod Nadera a Simin, který je postaven na výborně napsaném scénáři. Ten se při všech nápaditých dějových zápletkách (a často spíš pouhých drobných nuancích), dovedně vymyšlených a zkombinovaných, přitom neodchyluje od základní linie, která je po celé dvě hodiny latentně přítomná, aniž by se divák sebemíň nudil. Dalším plusem jsou charaktery postav, pro které vesměs platí, že žádná z nich není černobílá - se všemi se dá sympatizovat nebo většinou aspoň částečně chápat jejich chování, zároveň ale žádná z nich by neobstála jako morální vzor. Takový výchozí materiál je pro herce ideální, a ti ho taky dokázali odpovídajícím způsobem zužitkovat. Režisér si kvalitu textu i schopnosti svých herců uvědomuje, a proto dobře ví, že nejlepší je v zájmu věci zvolit takový přístup, při kterém nebude svoji profesi příliš zviditelňovat. A líbil se mi i ten otevřený závěr - protože otázka, která v něm už nebyla zodpovězena, stála sice na počátku celého příběhu, ale, jak se později ukázalo, zdaleka nepředstavovala to hlavní, o co ve filmu šlo.

První třetina filmu je takový nepatrně lepší disneyovský průměr. Pak se ale na scéně objeví džin a úroveň filmu jde výrazně nahoru. Ve své době technicky špičková animace napomáhá k vyznění mnoha vtipných gagů, které ocení nejen dětské publikum. A znalcům zlatého fondu světové kinematografie jistě neunikne, že výtvarné řešení postavy největšího zloducha, vezíra Džafara, se nápadně podobá carovi Ivanu Hroznému z Ejzenštejnových filmů.

V titulcích filmu uvedeno: režie Pierre Brouwers.

Asi by si to zasloužilo o hvězdičku míň, ale tady je určitá shovívavost na místě. Bernard Šafařík si musel ve švýcarském exilu vystačit s česky mluvícími emigranty-naturščiky, jejichž výkony jsou mírně řečeno slabé. Jediný, kdo si zaslouží označení herec, je Pavel Landovský. No a příběh je sám o sobě dost tezovitý včetně klišovitého gesta v závěru, kterým si chtěl protagonista dokázat... bůhvíco.

V titulcích filmu uvedeno: název 40. let Supraphonu (s chybou v podobě nesmyslné tečky za číslovkou).

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2009.

V titulcích filmu uvedeno: režie Michel Brent.

V titulcích pořadu uvedeno: český název PJ Harvey Live 2011; originální název PJ Harvey: En concert à / Konzert im L’Olympia Bruno Coquatrix; režie Laurent Hasse, Thierry Villeneuve; koprodukce Francie / Německo.

V titulcích pořadu uvedeno: režie Jan Brichcín; divadelní režie Ladislav Smoček.

V titulcích filmu uvedeno: režie Thomas Grimm.