Don82

Parádní Spider-Manovskej mash-up plný šťavnatého komiksového vizuálu, příběhových hříček a vtipných hlášek. Cool výprava a postavy Pavoučí sérii rozhodně svědčí.

Steve Carell a John Malkovich jsou ve Space Force super, díky nim jejich postavy získaly osobitý styl a přesně jim sedí. Vzájemná chemie zeleného mozku se srdcem na správném místě a lehce neurotického vědce je hlavním tahounem tohoto seriálu. Vše ostatní, jak příběh, tak postavy, je prvotřídní vata. Vycpávka, která jen navozuje dojem, že drží při sobě a tak tak se nerozpadne. Nakonec to s odřenýma ušima doklepe do 10. epizody. Gagy lehce nadprůměrně vymyšlené, humor je celkem dobře naladěn a nejrůznější narážky a hlášky více méně fungují, ale na 30 minut každého dílu je to zkrátka málo. Většina dílů nekončí katastrofou právě díky tandemu Carell-Malkovich, který prostě a jednoduše funguje skvěle. Velká škoda, ale scenáristicky i režisérsky spíše lehký podprůměr.

Pamatujete ještě na ultra zábavnou adrenalinovou jízdu "Crank" se Stathamem? Tak toto je něco podobného, akorát je zde více internetu, miléniánů, propracovanější výpravy a vyhypovaného soundtracků. A to je asi tak všechno. Scénář je tuctový už na první pohled, ale snaží se to vyrovnávat akcí a sarkastickými referencemi a hláškami. Někdy se to daří více, někdy méně. Herecky stojí za komentář asi fakt jen Radcliffe, na kterém je vidět, že si postavu užívá a snaží se z ní vytěžit maximum. Suma sumáru, uhozená, poměrně zábavná jednorázová jízda.

John Spartan kopající do koulí sterilní, elitářskou utopii. Renegát utržený ze řetězu, hláškující a násilný jak kdyby nebylo Ramba. Mnoho odkazů a předpovědí budoucnosti, je až k neuvěření. Roztomilá Sandra Bullock dotváří odlehčenou atmosféru celého filmu.

Devs už od počátků působí hrozně nenápadně a v jistých aspektech zbytečně skromně, ale jinak skrývají opravdu velký scenáristický potenciál, plný zajímavých myšlenek, točící se kolem kvantových počítačů, paralelních Vesmírů a otázky determinismu. Ale nebojte, seriál vás zaujme svoji atmosférou i když nejste kdovíjaký fanoušek Stephena Hawkinga. Z Devs je cítit uvolněnost výpravy a svěží závan nápadů které tvoří velmi hutnou atmosféru. Režisérsky je Devs skvěle zvládnuto, jednoduchá linka vede diváka na "vlně" a dovoluje mu plně se soustředit na myšlenky prezentované v seriálu. A že jich ení málo a navíc: rozhodně bych netvrdil, že to je plytký guláš filozofických klišé. Některé reálné věci ze světa počítačů nebo vědy jsou samozřejmě ohnuty, aby se dokresloval pocit "pravosti" myšlenek, nicméně, nepůsobilo to nijak přehnaně nebo rušivě. Nicméně, seriál se tak trochu ztrácí sám v sobě, kdy na jednu stranu vytahuje genialitu postav, buduje ultra deterministickž rámec, aby to nakoc shodil a udělal nevysvětlitelný "úkrok" mimo a nechal diváka v prázdnu. Hodně se mi líbila hra se světlem a vykreslováním scén, fakt se na to skvěle koukalo.

Romantika revoluce a společenské změny v době sociálních sítí a elektrických skútrů. My jsme Vlna vychází námětem ze staršího filmu Die Welle (vřele doporučuji, snímek je svým stylem daleko více radikální), který je založen na experimentu z USA z 20. let. Tento Netflixovský pokus hodnotím více méně průměrně. Jako hlavní problém vidím v tom, že se "pulzující" a dynamický námět utopil ve scenáristickém chaosu a plytkosti příběhu. Seriál jede po celou dobu na půl plynu a hlavní myšlenka se postupně rozpadá na menší a menší celky. Co je ale hodné k zamyšlení je to, jestli naivita, nelogičnost a nepochopení souvislostí celé naší skupinky "revolucionářů" bylo záměrem tvůrců a vytáhnout tak na světlo a dokázat, že revoluci nelze dělat silou, navíc v čele s partou středoškoláků. A nebo to záměr nebyl a pak jsou naivní sami tvůrci.

Kluci z Trpaslíka jsou zpět! Sice starší a zchátralejší (včetně Hollyho), ale to příliš neubralo na kadenci vtipů, které do nás tvůrci, i po skoro 30 letech od první série, sypou. Dějová linka nabízí nové dobrodružství posádky (příliš se zde neřeší minulost) a klasické gagy plné typického humoru Červeného trpaslíka potěší nejednoho skalního fanouška. Pokračování v podobě filmu dopadlo dobře a je vidět, že stará parta tvůrců ještě neřekla poslední slovo.

Asi nejvíce šokující a znepokojující díl Smyčky. Neskutečně hustá atmosféra, takovou husí kůži jako při sledování tohoto dílu jsem dlouho neměl.

Pokud v malbách Simona Stålenhaga vidíte něco jedinečného, až magicky temného a krásného zároveň, splní tento seriál vaše očekávání. Tales from the Loop mají naprosto fenomenální vizuál, hudbu a výpravu. Rozpohybovat knižní ilustrace se povedlo skvěle (i když si myslím, že původní scenérie Švédska by některým scénám slušely více). Vymyslet k malbám příběh je něco neskutečně komplikovaného a téměř nesplnitelného, protože každý si v těch barevných obrazech hledá něco jiného: různé emoce a zcela odlišné chápání atmosféry. Simon Stålenhag je fenomén, jeho lehce znepokojivé, obrazy "tech-venkova", které propojují lidi a všemožné stroje jsou něco, co jsem nikdy jinde neviděl. I přes komplikované zadání, se podařilo přenést dle mého většinu toho co, jsem zažil, při prohlížení maleb. V tomto ohledu mě seriál rozhodně nezklamal. Příběhy v Tales from the Loop mají záměrně pomalý, až roztáhlý styl vypravování příběhu. Záměrně se melancholicky nikam nespěchá, dlouhé záběry s ruchy okolí jsou super, vtáhnou vás do děje a vytváří půdu pro maximální vnímání emocí. Ty jsou v každém díle zcela jiné. Pomalé tempo mi rozhodně nevadilo, nicméně v jistých místech mi nepřišlo dvakrát vhodné, scenáristicky nedotažené. Styl vyprávění tedy rozhodně není mainstream a nemusí vyhovovat kažnému. Stejně tak i vyznění jednotlivých dílů, kdy se jakoby nechávají různé závěry zcela na divácích a vyznění samotných konců se ponechá více méně neutrální. I přes mnohá fatalistická témata s nádechem děsu, temnoty a "chaosu", je z toho cítit klid a takové "smíření s Vesmírem" hlavních postav. Smyčka je sice vymyšlená, ale určitě jsou některé myšlenky přenositelné i do naší reality. Různé interakce lidí a "nadpřirozených", zdánlivě nemožných věcí jevů je super a velmi zajímavou náplní. Valná většina nápadů je zcela originální a nemá obdoby. Tales from the Loop je jednoznačně jeden z nejoriginálnějších seriálových počinů posledních let.

Musím uznat, že to, co se ze začátku jevilo jako tuctové fantasy se vyvinulo do příjemného seriálu se sympatickými postavami (mrk, mrk Kinsey) a zajímavým "rodinným" příběhem. Tempo více než svižné a v každém díle se divákovi odhalí o něco více z tajemného pozadí, které je ústředním tématem. Diváka to drží v neustálém napětí a tak se přistihnete, že vás prostě a jednoduše baví celá stopáž dílu a vy se těšíte na další. Příjemné překvapení.