Ryuuhei

Moc mě tyhle hry v nitru mysli neberou, zdálo se mi to strašně roztahané. Ale morseovka byla vskutku geniální a konec mě obecně navnadil na další epizodu. Jen... Proč tohle schéma začíná být výsadou téměř každého druhého dílu?

Spokojenost. Originální námět - žádná posedlost a jiné omílané hovadiny, ale hodně temná variace Supermana. Smrtí jen pár, za to drsné, detailní a překvapivě zábavné. Z kina jsem odcházel s úsměvem na rtech.

Kdo nezná The Asylum bude se divit. Já se nedivím, ale naopak jsem docela překvapen. První díl - představující hlavní postavy a důležitou eskort misi - docela slušně navnadil. Zpracování nevypadá nejhůř, jen těch keců bylo příliš. Ale rozhodně seriálu dávám šanci, byť je mi jasné, že si v první řadě dělá srandu z TWD (u závěrečné scény každý fanoušek jistě zkroutí ústa).

Zklamání. Jak mě každá série dokázala nakonec velice překvapit a byť jeden díl z ní udělat neskonalý zážitek, tady ani není z čeho vybírat. První epizoda by bývala byla originální, jen mi přišlo hloupé, že by opravdu nějaká taková virtuální bojovka fungovala. Druhá epizoda - protahovaná, nezajímavá, snažící se o předem průhlednou pointu. A třetí? Úkrok od Bookerovských móresů, překlen k trochu sarkastické komedii, leč bych tento díl zrovna označil jako možná i ten nejlepší z celé slabé trojice. Čekal jsem, že mě série opět zvedne ze židle a nestalo se tak. Jestli to takhle půjde dál, je Černému zrcadlu, jaké jsme ho měli rádi, možná už konec a bude lepší jen vzpomínat na to dobré.

Pamatuju si to zábavnější. Takhle si z toho opravdu vytáhnu hlavně scénu se šampaňským, nebo lepidlem, eventuelně ořezanou pasáž z tábora a jinak nic moc víc. Teda, kromě Stiflera, kterej je stále kvalitním blbcem. Docela zábavné, lehce fekální, ale slabé.

Co musím ocenit, je hlavní myšlenka. Ne každý z nás má život, resp. bude mít život, jaký si představoval a všemožná „co kdyby“ se tak některým z nás v té hlavě přece jen někdy vyrojí. Pokud se tedy neřadíme k těm, kteří jsou spokojeni s tím, jak věci jsou a ne jak by mohly být - což není případ hlavního hrdiny tohoto snímku. Bohužel synapse je defakto kompletní shrnutí děje, který postrádá možná trapná klišé, nebo nemístný humor, ale je... Prostě nemastný, neslaný. Melancholicky to začne a melancholicky taky skončí. Žádné vytlačené myšlenky navíc - je to tak, jak to zkrátka je. Fajn na jedno pokoukání, neupřu originálnější námět a zpracování (které mně osobně zrovna úplně nesedne).

Banda tatarů tady - i když, co lze očekávat. Pro mě je Replikant přinejmenším zábavný film. Dějově je to taková napůl slátanina - vytvořit klon pro dopadení skoro až nepřemožitelného zločince? No... Dobrá. Samotný záporák má dokonce i nějaký ten motiv. Vždycky mě hlavně pobaví zasazení akčních scén, které je občas tak absurdní, až se člověk zasměje. Mám zkrátka tenhle film rád.

Začátek zbrusu nové série SAO se mi strašně líbil. Nápad světa, na nějž se lze napojit samotnou myslí, působil svěže a zajímavě. Potěšilo i nové obsazení, které kromě nepřemožitelného Kirita zaujal i nijak neotravný a celkem rozumný Eugeo. Bohužel, jak se věci pěkně rozjely, z mého pohledu klesly už někdy kolem čtvrtiny. Poznávání světa vystřídaly nekonečné souboje ve sterilní věži, okořeněné autorovou evidentní nevycválaností a nutností děj obohacovat menšími oplzlostmi. Tak, či tak, závěr byl alespoň trochu překvapivý a rozhodně se rád podívám i na druhou část. Jen jsem si od toho sliboval něco víc, než jen tunu řečí a máchání meči... I když, však dvojsloví názvu je Sword Art, tak bych si možná stěžovat neměl.

Možná zajímavý životopisný film se sympatickým Robinem (budiž mu země lehká) Williamsem z prostředí univerzity, jinak až příliš idealisticky pojatý příběh, kde překvapí jediný zvrat (a dost drsný), ale zejména závěrečná a dost klišé část plná až přepozitivnělých myšlenek ze židle nezvedne - spíš naopak. To, že je film natočen na motivy skutečné osoby, je jen těžko uvěřitelné. Škoda.

Po první epizodě ještě nevím, co si o tom pořádně myslet. Samozřejmě to je zajímavý příspěvek do žánru unikátněji pojaté apokalypsy, kde tentokrát hraje roli déšť. Časový skok nečekaný a poněkud bizarní, nějaké ty nelogické prvky by se taky našly (pokud je půda nasáklá deštěm, nenachází se v ní náhodou také virus?) a na dánštinu si člověk taky musí chvíli zvykat (anglický dabing zní uměle). Ale dám tomu šanci, možná vzhledem k délce i celý seriál a uvidím, jaký konečný verdikt si nechám.