GREGOIRE

Výtečná surrealistická koláž Jana Švankmajera kombinující loutky (především Kašpar je nezapomenutelný), kulisy, animaci a reálné záběry. Hororový jarmareční příběh s komediálním nádechem je variací známého příběhu Dona Giovanniho. Hlavní temný padouch je Don Šajn, ale jeho hubou klapající služebný Kašpar je děs sám. Zkrátka, JEDINEČNÉ

Film, který je podle mého názoru dost nedoceněný. Julia Robertsová tu ukazuje úplně jinou hereckou polohu, než své zaběhané a obvykle plytké romantické naivky (Pretty Woman je výjimkou) a je výborná. V kombinaci s démonickým Johnem Malkovichem a s výsostně ponurým zátiším docílil Frears depresivní atmosféry napětí a strachu. Kdyby člověk neznal příběh „dr.Jekyll&Mr.Hyde“ a nevěděl, kam se bude film ubírat, bylo by napětí až nesnesitelné. Ano, jde o jednu z mnoha adaptací (byť, hodně volnou) známého příběhu, ale ten, kdo nebude úzkostně srovnávat s knižní předlohou, může být, tak jako já, velmi mile překvapen.

Mé první setkání s Tarkovským. Něco, co jsem nikdy předtím neviděl a především nezažil. Meditativní cesta z vnějšího světa do záhadné Zóny, kterou osobně vnímám jako paralelu vnitřního světa každého z nás. Nemohu se ubránit srovnání s Komenského Labyrintem světa a rájem srdce. Cesta do Zóny není snadná. Stalker nabízí svým klientům to největší, co může dát. Ukazuje jim cestu k poznání sebe sama. Ti si ovšem tajemnou moc Zóny vysvětlují doslovně a povrchně. Nakonec se pro ně cesta dovnitř stává krutým zrcadlem prázdnoty jejich srdcí. Se Stalkerem, tímto průvodcem, převaděčem na pomezí světa reality a světa snění, imaginace a víry, se tragicky míjejí. Stalker není filmem pro každou příležitost. Ten film vlastně testuje, jak na tom divák je. Kdo věří jen svý pětačtyřicítce a americkýmu dolaru, třeba nebude chápat vo co go, ale za pokus to rozhodně stojí, protože Stalker je (bez přehánění) filmem s potenciálem iniciace.

Udělat film podle předlohy Ladislava Klímy vyžaduje hodně odvahy. Klíma byl i ve svém životě extrémní a svou voluntaristickou filozofii (inspirovanou Nietzchem) praktikoval až na hranici sebezničení. Ani knižní předloha filmu „Utrpení knížete Sternenhocha“ není zákusek k popolední kávě. Cením si už jen toho faktu, že se o zfilmování tohoto Klímova opusu Jan Němec pokusil. Držet se doslovně knižní předlohy bylo nemožné. To je jasné každému, kdo knihu četl. Němec zvolil expresivní futuristické experimentální vyjádření. Výsledek je divoký a prapodivný, ale rozhodně zajímavý. Chápu, že na mnohé film působí JEN jako úděsná a nepochopitelná slátanina. To už je osud podobných projektů. Ale koneckonců Klíma byl samorost, kterému nešlo o bavení davů. Rád bych se na tento film podíval znovu ještě jednou s odstupem času. Pro toho, koho oslovila knižní předloha, to je určitě minimálně zajímavé.

Moc MILÉ PŘEKVAPENÍ (půl hvězdičky si ještě přidejte). Nemám rád přeslazené romantické cajdáky, kde si nakonec oba padnou do náručí za zvuků slzopudné melodie a nastupujících titulků. To Vám zde ovšem nehrozí, stejně jako odvážné erotické scény. Jde o minimalistické dílko ve všech ohledech. Délkou, úspornými, jednoduchými způsoby vyjadřování, důrazem na detaily. Jemné náznaky, mimika tváře. Nečekejte nějaké vizuální nebo zvukové rozptylování. Vše ustupuje do pozadí. Film koncentruje Vaši pozornost na verbální a ještě více na mimoverbální KOMUNIKACI. Výkon obou představitelů je vyrovnaný a oba mi ve svých rolích seděli. Závěr je sice smutný (žel, i odhadnutelný), ale je to myslím lepší a dává to smysl. Shrnuto: Film, který nedojímá prvoplánově – záleží na každém z nás, co si z něj odneseme. Ukazuje nám, jaké brýle mámení nosíme a jak moc potřebujeme korigovat své názory KOMUNIKACÍ s druhými.

Mladá křehká Nicole Kidmanová uprostřed moře ponechána napospas psychopatovi. Dost nadprůměrný thriller, na který je i po letech příjemné pokoukání. Film rozhodně nenudí, drží napětí a psychopat v podání Billy Zaneho je psychopatický, jak zákon káže. Co si od takového filmu přát víc?

Jeden z nemnoha Večerníčků, které si nenechám ujít, přestože mám dětský věk dávno za sebou. Ujetý a přehnaný, ale funguje skvěle. Živě vidím Edudanta, jak do sebe vysává jednu třešeň v aleji za druhou Výtečně nakreslené (zde by uhlazené kresbičky působily trapně a sterilně) a k tomu Šteindlerův monotónně pubertální hlas. Nevím, jak ostatní, ale mě to BAVÍ

Velmi pozoruhodný a zdařilý dokumentární experiment zachycující momenty z OH 1972 v Mnichově očima předních režisérů. Nejenom pro díl věnovaný desetiboji, který výtečně natočil Miloš Forman, stojí tento snímek za to vidět. Osobně mi utkvěl asi nejvýrazněji "sprint" viděný očima Kon Ischikawy. Jeho práce se zpomalením záběru a tlumení zvuku navozuje neskutečnou atmosféru. Rozhodně doporučuji i těm, kteří sportovní přenosy nemají v oblibě.

Na tento film z vysokohorského prostředí jsem se dost těšil. Úvodní scéna z Arizony byla ještě slibná, ale potom se to zvrhlo v úděsnou slátaninu. O neodpovídajích reáliích podmínek ve výškách kolem osmi tisíc metrů ani nemluvím. Jednou se to sice překoukat dá, ale NENÍ NUTNO.

Ano, ve své jednoduchosti je to geniální hororový námět. Výtečný nápad a ojedinělý počin. BRAVO. Atmosféra se s postupem času dá krájet a konec je výtečný. ALE. Dokážete spolknout, že skupinka lidí může několik dní bloudit v lese, kde naráží na potok? Každou mírně inteligentní veverku napadne, že potok neteče obyčejně do kruhu a vydám-li se podél něj, musím nutně někam dojít. Pokud vám to nevadí, pak si dejte i *****. Já to bohužel ke své velké lítosti úplně neskousnul, třebaže jsem se snažil vypnout logiku na životně nutné minimum. Rozhodně si to ale nenechte ujít.