JoudaCZ

Je to láska, je to nenávist? Emoce pod povrchem rutinních činností. Homoerotická atmosféra typická pro každé podobné "macho" společenství, nahlížená z ženského pohledu. Claire Denis (opět) nevypráví příběh explicitně, ten tam přesto je intenzivně přítomen prostřednictvím emocí, detailů, obrazů, hudby... A ano, Bruno Forestier po víc než 30 letech - došel, kam chtěl?

Jedno velké klišé, nebo spíš spousta malých poskládaných do obvyklé mozaiky. Ale "ideologicky" s tím souzním a je dobře, že to někdo takhle polopatě připomene. Hodnota vznikne tím, že něco vytvořím, nikoli tím, že něco napíšu jiným písmem.

Vizuálně úchvatné, ale dosti jednorozměrné ztvárnění jedné bitvy, kde "nepřátelé" jsou zobrazeni jako tupý dav. Nejsilnější jsou úvodní "folklórní" scény. Kapitolou sama pro sebe je pak excelentní kvalita obrazového přepisu na nosiče domácího kina (byť tomu určitě pomohlo i natáčení drtivé většiny stopáže v prosluněných exteriérech).

Film má po většinu času (120 minutové verze) velmi zajímavou náladu, hlavně díky kameře a hudbě. Ale hrdinka ze škatulky "Labilní magor", která prostě nemá brzdu, to opravdu není můj šálek čaje, resp. tady spíš miska kávy...

Pamatujete, jak Kenneth Brannagh v Celebritách hrál Woody Allena? Tak podobně tady Seth Rogen hraje Kevina Smithe. Film samotný je režisérovým úkrokem směrem do "studia", tedy směrem, kterým zašel ještě dál svým dalším filmem a nabil si hubu tak, že zase rychle vycouval; s nejnovější projektem Red State přešel naopak do undergroundu. Ale zpět k Zacharymu a Miriam - je to velmi, ale velmi nadprůměrná romantická komedie.

Hrozně dlouho jsem se nemohl s filmem "spojit". Chyběla mi postava, k níž bych mohl cítit nějakou pozitivní emoci, děj na plátně byl příliš roztříštěný, ani varietní čísla, která obvykle fungují, zpočátku moc nezabírala. Postupem času vás však film nechá proniknout blíž.

Americký sen kluka se sociální inteligencí Rain Mana. Sám nejsem obyvatelem galaxie Facebook, ten fenomén je mi dost ukradenej, ale tenhle film je naštěstí o něčem jiném. Chlapík vzal něco, co už tu bylo, nechal se inspirovat a udělal to jinak; ne moc, jen trochu. Mohla to být třeba nová ingredience do receptu na bábovku. Nebo přihodit oko do pletacího vzoru. Cokoli. Ve Fincherově podání je to hlavně kus poctivé, precizní filmařiny, které nechybí styl ani srdce. Opět.

Ten film je výborně natočený, dobře zahraný, má silnou atmosféru, osudy hrdinů vás zajímají, to vše umocněno vhodnou hudbou. Vyprávěcí struktura je i přes prolínání časových rovin přehledná. Potud skvělý, silný film. Ale... Měl jsem dva problémy. Jednak mi vadilo, že mě režisér měl za blbce: to, co některému z hrdinů došlo pouhým naznačením či vyplynulo z kontextu, to vždy o chvíli později musel někdo naplno polopatě vysvětlit. Kdyby režisér svému divákovi víc věřil, mohl ušetřit dobrých dvacet minut promítacího času. Druhý, zásadnější problém byla zápletka: zhruba od poloviny filmu doufáte, že to nebude tak, jak si myslíte, a bác - je to tak. Do té doby vynikající film to totálně zabije. Jednak je to hrozně vykonstruované, jednak samoúčelné. Co z toho vyplývá, co se mění, pro ni, pro něj, pro ně? Hlavně pro ně?

Velmi působivý film o zarputilosti, snaze dosáhnout svého (téměř) bez ohledu na následky. Horor to není, i když ten děda (majitel) působil dost strašidelně. Kvízová otázka na odlehčení: mohl Ennio Morricone znát Nemocnici na kraji města?

Děj se tu odehrává v pozadí, plátno zprostředkovává spíš emoce. A docela to funguje. Hudba evokuje Youngovu improvizaci z Jarmuschova Dead Mana, ale to asi nebyl záměr, k tomu tam není moc důvod.