Lovec

Totalitní režimy jsou živnou půdou kvalitní kinematografie, o tom jsme se už kdysi přesvědčili tady u nás a své o tom vědí i v dnešním Íránu. Zjevná rezignace na komerční zisk umožňuje tvůrcům vyjadřovat se umělečtěji mnohem více, než jak je tomu ve světě bez ideologického nepřítele. Ovlivňuje to formální stránku díla, snímek režiséra Rafi Pittse se tak paradoxně nejvíce podobá západnímu nezávislému filmu (plynutí děje, pomalá dynamika a především hudba jakoby pocházela z dílny Jima Jarmusche). Pitts vypráví především obrazem a slova téměř nepotřebuje, jeho film má až meditativní rozměr a ukrývá v sobě silně politicko-kritický podtón. Shekarchi - Lovec je závažnou výpovědí o totalitě dnešního Íránu, jehož pravou podstatou je policejní stát, v němž mají silové složky státu téměř absolutní moc a explicitně ji zneužívají. Neobhajitelné propojování moci výkoné s mocí soudní se pak nese jako memento celým příběhem. (01.03.2012)

Asi som tomu nerozumel, alebo skôr ma to nebavilo. Kým sa tu človek dopracuje k nejakej pointe (tá nebola zlá), tak aj zadrieme od nudy. Navyše všeobecnú nezáživnosť ešte umocňovalo slimačie tempo a tichosť väčšiny scén. V druhej polovici, približne od miesta keď sa do príbehu zamontovali tí dvaja policajti, sa to po všetkých stránkach zlepšilo, avšak otázka je, či to divák prijme vzhľadom na biednu prvú polovicu. Záver je taká klasika, ktorú som si pri iránskych filmoch už nie raz všimol - nedorobené a predčasne ukončené. Veľmi slabý priemer. 50/100 (18.03.2019)

Uprostřed betonové džungle současného Teheránu se noční hlídač Ali pokouší vyrovnat s tím, že ztratil to nejcenější, co ve svém životě měl. Civilně natočené drama s kriminální zápletkou, které (nejen) vizuálně v mnohém připomíná obdobné filmy let šedesátých a sedmdesátých s jejich málomluvnými a osudem zle stíhanými hrdiny. (05.02.2011)

Iránské filmy bývají pro evropského diváka (rozuměj pro mě:-) náročnější. Tempo vyprávění je velmi pozvolné, každá scéna je tak o 5 až 10 sekund delší, než jsme zvyklí, pointa a vyznění jsou jakoby mimochodem a příběhy jsou často osobní (možná z politických důvodů není radno se pouštět do něčeho většího). Každopádně Rafi si připravil zajímavý příběh, hezky ukazuje jak fungují íránské instituce, jak vypadá a funguje současný Teherán a že je něco zkaženého v místní společnosti (ve které není). Kdyby hudba nehrála jen v titulcích a pak až po hodině a Pitts trochu víc věnoval prostor vyprávění místo popisování a cirkulujícím dialogům (policisté v lese), stal by snímek nejen zajímavým. Ali může dělat jen noční, takže když se takhle jednou večer probudí, zjistí že žena a dcera jsou mrtvé, nikdo se s ním o tom nechce bavit, nikoho to nezajímá. ALi se rozhodne všem připomenou skrz svůj oblíbený lov... 55% PS: Febiofest 2011 (26.03.2011)

Wow! Přiznávám, že minimálně jedna hvězdička je za depresivní reálie současného Íránu (všichni si můžeme oddechnout, že jsme se narodili někde jinde - děvčata nechť si oddechnou minimálně dvakrát). Líbil se mi i minimální herecký styl hlavního hrdiny, který větší část filmu jenom nasraně čumí. Silná scéna s "lovem policistů" a pak především konec. Přiznám se, že takovou pointu jsem opravdu nečekal. Jinak je zajimavý přístup policistů k podezřelým osobám ("vykonáme soud hned tady a sami"). Huh! Silnej film! (24.04.2011)