JoudaCZ

Zajímavé postavy, vtipně absurdní situace, krásné obrazy. Jednotlivosti zaujmou, ale jako celek to působí... divně. Oproti předchozí "Alici" to postrádá atmosféru, je tam zbytečně moc filozofování, a i to vyrovnávání se s národní minulostí vyznívá křečovitě.

Road-movie o muži, jemuž zůstane na krku cizí dítě. Téma, které tu bylo předtím i potom, nabízí naštěstí spíše Kikujirovu lehkost než Koljův sentiment. Film má velmi příjemnou atmosféru, přes minimum děje nenudí a, odmyslíme-li si občasné šťouchnutí do americké TV-kultury, nesnaží se nic sdělovat. Film jede na vlně, na kterou později naskočil třeba raný Jarmusch.

Bohužel jsem se ke shlédnutí tohoto filmu dostal až 10 let po premiéře, a tedy samozřejmě se znalostí pointy, ta se prostě nedá tak dlouho utajit, a to nemusíte ani znát tohle tričko: http://www.threadless.com/product/844/Spoilt#top ... :-) Takže jsem vlastně celou dobu sledoval, jestli to všude sedí, a bylo tam pár trošku nucených míst a náhod, což ve mě zas vyvolává otázku, zda by to na mě fungovalo, pokud bych byl neposkvrněný. Teď si myslím, že ne, ale to se mi to kecá, po bitvě... No, moje chyba, neměl jsem to tolik odkládat.

Poetická filozoficko-pacifistická road-movie se zpěvy a tanci, prošpikovaná odkazy na výtvarné umění i literaturu, protkaná kriminální linkou, proložená absurdními gagy. Režisér maximálně využívá celou škálu výrazových prostředků, které filmové médium nabízí, a skládá je do působivé pocitové koláže. A kdo chce, i nějaký děj tam najde...

Antoine Doinel poprvé...

No, je pravda, že Tarantino to podal poutavěji.

Příjemný "malý" film. Charismatický Aaron Eckhart, pár dalších zajímavých postav, několik karikatur.

Barvitě podaná prázdnota životů party snobů. Vtipně absurdní scény typu "zdálo se mi, že Henrimu se zdálo...". Svérázné poslední pomazání. A možná i Svěrákova inspirace pro vyprávění pana Otce o vodníkovi ve mlýně...

Předtím i potom několikrát zfilmovanou látku přesadil Visconti ve svém debutu na italský venkov, což dobře souzní s akcentací "vášnivé" linky příběhu (a potlačení "kriminální" linie zejména amerických verzí).

Muž, u nějž nevím, proč ho měly rády ženy... Já se ztotožním s názorem jednoho z nakladatelských redaktorů: Těžko neco cítit k člověku, který si připadá neodolatelný. Pro mě se po čase stalo zábavou odhadování okamžiku, místa a způsobu jeho smrti (osobně jsem dával největší šanci Delphinině pistoli).