Teebo

Tak tedy mé seznámení s němým filmem. The Lodger jsem si vybral kvůli rozečtené (a zatím výborné a obzory rozšířující) knize Rozhovory Hitchcock - Truffaut, kde sám mistr označuje tento film za první hitchcockovský. Zmiňuji to, protože jsem tak předem znal základní kostru příběhu včetně jeho vyvrcholení, což jistě ubralo něco z napínavosti. Na druhou stranu jsem alespoň dobře věděl, čeho si na filmu cenit a čeho si všímat. Oceňuji v první řadě veškerou vizualizaci děje a předcházení tak ne nezbytným mezititulkům, které nahrazují dialogy. Zejména v úvodní části filmu je tato snaha očividná. Stejně tak si všímám různých obrazových detailů a symbolů (např. stín okenní mříže na tváři nájemníka). Co mi naopak vadilo, bylo místy hloupé až nelogické chování většiny postav v zájmu zachování napětí a odkládání rozuzlení. Herecké výkony, jejichž mimika je v éře němého filmu podstatná více než kdy jindy, se mi nelíbily, a to se o hercích jinak zas tak často nezmiňuji. Zatím nemám s čím srovnávat, hodnotím jako průměr.

Viděl jsem jen několik dílů 13. komnaty, ale tento s Michalem Horáčkem je asi nepřekonatelný. Textař, novinář, bookmaker, úspěšný podnikatel a multimilionář, ale hlavně také inspirující a moudrá osobnost. Celých 30 minut je navíc doprovázeno výbornou hudbou z jeho tvorby. A jakmile to začalo šlapat jako hodinky, tak já už jsem si říkal: No a teď už to umíme a v čem je ten nářez, v čem je ta výzva? To už je jenom rutina a jakmile je rutina a není už kam se vyklánět a o čem snít a v co doufat, tak to já už obvykle balím krám. (...) Ano, já si můžu koupit třeba jachtu a jet na nějaký ostrovy nebo si koupit zámek v Toskánsku, osadit ho nějakým služebnictvem a tam si nechat dělat mačkaný džusy nebo něco takovýho, ale to vůbec není zajímavý. Kde je ten rajc, kde je ta výzva?

Každé představitelné klišé akčních filmů posledních dvaceti let minulého století tu najdete. Neoriginální, hloupé, nechtěně směšné. Novu si zase mohu na dalších pár let odpustit.

No jo, život je nefér. Ginovi Strabliggimu osud házel klacky pod nohy a postavil mu do cesty odporného policejního inspektora, který mu nedá chvilku klidu. Je smutné, že i takoví lidé jako onen inspektor se dostanou k práci, kde mohou bezdůvodně dělat lidem ze života peklo. Nicméně nebyla to lítost, co bych v závěru filmu cítil (a co se mi film snažil nemístnou obhajobou vnutit!), ale jen špatný pocit z toho, jak si to zločinec, s prominutím, podělal.

Je důležité si to uvědomovat, že příčinou problematické mládeže jsou problematičtí dospělí (a tohle jednoduché poznání se netýká jen mladších generací, podobnou myšlenku lze aplikovat více směry, např. i na politiku - i politici, stejně jako děti, zrcadlí úroveň celé společnosti a nemůžeme na ně nadávat, dokud se nepodíváme sami na sebe). Ale jedná se až o moc prostý námět, který sám o sobě dobrý film nedělá. Nic navíc jsem tu bohužel nenašel. Jestli jako příležitostný divák slepě přehlížím nějakou větší uměleckou hodnotu filmu, je to možné, nicméně to pro mne nikdy nebude to hlavní.

Někdy je ten četnický humor bohužel až za hranicí trapnosti. Vtip postavený na tom, že ze sebe lidi dělají nevídané blbce, mě nikdy moc nebral. Za Cruchotovu pěknou dceru hvězdička navíc, takhle alespoň člověk nemůže říct, že nebylo na co koukat.

Až příliš jednoduchý děj. Žánrově jsou Prázdniny v Římě více než cokoli jiného pohádka. Pokud s tím člověk nepočítá, bude se mu film v dnešní době špatně trávit.

"Mezi námi dvěma je zásadní rozdíl. Já to dělám, protože mě k tomu vycvičili. Ty to děláš, protože to miluješ." Až neznalého člověka překvapuje, jací sebestřední egoisti veleli za války osvobozeneckým akcím v Evropě. Skvělý životopisný film zachycující všechny přednosti i nešvary generála Pattona (geniální, ale na druhé straně až nezdravě soutěživý a prostořeký taktik s prudkou povahou, mimo jiné věřící v reinkarnaci), a to ve skutečně výborném podání George C. Scotta. Z mnoha Pattonových charakterových znaků bych vypíchl zejména jeho zálibu v historii a snahu o poučení se z ní, ačkoli ho to někdy dělalo lehce předvídatelným. I Generál Patton, stejně jako mnoho jiných filmů stejného žánru, nabízí více humoru než většina novodobých komedií. Komandující důstojníci s nabroušeným slovníkem holt byli vždy zábavní. Úvodní Pattonův proslov patří k nejlepším částem filmu, který, snad až s výjimkou některých bitev, ani po více jak čtyřiceti letech překvapivě o moc nezestárl. "I s ním je konec. Zničí ho mír."

Ten film je strašně chladný. Nenašel jsem v něm jedinou postavu, se kterou by bylo možné sympatizovat. Nevzpomínám si na jedinou událost, která by se mě nějakým způsobem dotkla. A vaří se tu z vody. Polovina stopáže, ať už v De Nirově části nebo i v samotné druhé dějové lince, se věnuje postavě, která je mrtvá, a vracíme se tak únavně do minulosti. Coppola s Puzem se měli rozhodnout, jestli chtějí natočit prequel nebo pokračování jedničky, protože jedna polovina filmu s tou druhou nijak zásadně nesouvisí. Asi neměli dost nápadů na nový tříhodinový opus, tak vytvořili tenhle slepenec. A tolik rodinných problémů, kolik se tu řeší, to by bez problémů vystačilo na jeden díl té nejlepší mexické telenovely. Ještě větší zklamání než jednička (která bohužel sahá knižní předloze maximálně po pás).

Ten detektivní náboj u prvního Bonda se mi líbil. Bohužel je přítomný jen v prvních dvou třetinách filmu a poslední část v podzemí se zvrhne v nudu. Honey Ryder je i po padesáti letech bond girl k nakousnutí.