Teebo

Tedy zrovna od akčního filmu pohybujícího se v prostředí aut bych nečekal tak extrémně pomalé tempo - polovina filmu zpomalená, pomalé přibližování kamery, statické záběry, dlouhé pauzy v dialozích, žádná zbytečná slova... A samozřejmě výrazný soundtrack je hned to druhé, co člověka uhodí. Drive je přehlídkou toho, jak se z prosťoučkého scénáře za pomoci osobité režie stává skutečně osvěžující film. Trochu škoda celkem odfláknutého závěru.

Chápu, že převést pěti set stránkovou knihu na plátno bývá obtížný úkol. Tohle také není moje první zkušenost "knížka - film", a protože v drtivé většině případů kniha vítězí, nečekal jsem ani tentokrát nějaké velké nadšení. Ale přece jenom Larssonova předloha nabízí celkem slušný potenciál, z kterého film bohužel vytěžil minimum. Po jeho shlédnutí se už zas tolik nedivím, že se američtí producenti rozhodli pro remake po pouhých dvou letech od uvedení švédské verze (a na režisérskou židličku opravdu nemohli vybrat nikoho lepšího). Atmosféra nula nula nic, místy laciná hudba a nemístný patos, obsažení spousty nepodstatných informací z knihy, z nichž mnoho ani nemůže neznalci předlohy dávat pořádný smysl, a jinde naopak nedostatečná hloubka. Na druhou stranu je možné, že by mě film chytil více, kdybych dopředu neznal příběh. Celkově zklamání i přes ne příliš velké očekávání. S očekáváními si ale naopak bude muset poradit těžká váha Fincher.

Dokument o lidské hlouposti, o posedlosti slávou a penězi a o vyznávání zvrácených hodnot dnešní společnosti. Koupit si dnes můžete koupit opravdu cokoliv. Ráda bych propagovala svoje jméno, stala se tváří nějaké firmy, propagovala nějaký produkt, třeba v reklamě. Třeba bych prováděla defloraci lahví od Pepsi. Akorát nevím, jestli by to bylo možné, jestli je ta láhev dost dlouhá. Za takovouhle publicitu bych si řekla takových 3 miliony dolarů, a všichni by byli spokojení.

Zábavná komedie s místy překvapivě drsným humorem. Nejlepší je samozřejmě závěrečná třetina, kdy fim chytá ty pravé grády. Nicméně co se týče válek v baráku, mnohem raději si pustím vtipnější a nápaditější Sám doma. - Takhle bych tě nikdy neponížila. - Taky na to nemáš výbavu.

Seminář - Stejně jako ve většině případů, i zde je seminář zábavnější polovinou celého vystoupení. Zejména přednáška Smoljaka na téma neschopnost udržet myšlenku je výborná. 4/5 Hra - Opakovat hodinu stále dokola dva fóry (zapomnětlivost, podávání ruky) může být holt někdy unavující... 3/5

Další z miliónu filmů "přežvýkat, vyplyvnout, další" - neoriginální (když už nic jiného, alespoň si mohli tvůrci vymyslet jiný cool efekt než to otvírání dvěří. Kde jsme to jenom viděli?) a hloupoučké (mimochodem ruku nahoru, kdo si také vzpomněl ve spojitosti se správci osudu na Ivo Bendu, Aštara Šerana a vesmírné lidi) - a standardní případ dobře koukatelné a zapomenutelné ztráty času. Určitě se bude líbit i holkám (přímo osudová láska, polibek zlomí prokletí). Sympatická Emily Blunt. Nejsme stvořeni s tolika emocemi jako vy, ale neznamená to, že žádné nemáme. (inspirace - Robot Monster? :o))

Nedávno jsem prvně viděl Ghándího, nelze si na něj nevzpomenout při sledování životního osudu Mandely... Invictus je film s velmi neosobitou režií a Eastwood si tentokrát nemohl odpustit přepudrovat ho i trochou klasického hollywoodského make-upu. Navíc nemám rád většinu sportovních filmů, protože se sportem člověk přichází často do styku a všechny zpomalené záběry, patetické proslovy, nevídané situace na hřišti apod. tak působí značně nerealisticky. Tady se ale režisér naštěstí musí alespoň částečně držet v určitých mantinelech, protože se jedná o zfilmovanou skutečnost. Nicméně i přes pár výtek dokázal Eastwood celkem zdařile ukázat, jaký účinný politický nástroj sport je a jak dokáže i v těžkých chvílích sjednotit národ. Životopisné filmy přinášející poučení já můžu a je dobře, že takové vznikají. Ikdyž zde nemám úplně čisté svědomí ohledně toho, jestli až příliš nehodnotím přednesený příběh na úkor hodnocení jeho filmového zpracování... I am the master of my fate. I am the captain of my soul.

Makali ste už někdy s negrama? Přesně jako vy dva. Furt řikaj, že zabijou jeden druhýho. To, co zdobí o dva roky mladšího sourozence, je v Gaunerech jen slaboučké - dialogy. A protože se většina děje odehrává v jedné jediné místnosti a Gauneři svým komorním zpracováním připomínají spíše divadlo než film, jsou dialogy důležité. Tarantino se tu snaží být až moc cool a místo nápaditosti na nás valí jen přehršle sprostých slov - rovnováhu s nimi našel až v Pulp Fiction. Jednoduchý děj vše neutáhne.

Heleďte, já se omlouvám, přeslechl jsem vaše jméno. Vaše ne, Vincent, ale vaše jsem... - Já jsem Uši. A ty jsi až po uši v hovnech. Nejzábavnější film vůbec. Perfektní dialogy jsou jím naprosto prostoupeny, což přináší hromadu nezapomenutelných hlášek a možnost koukat se na film s určitým odstupem času stále dokola. Snad nikde jinde to tolika hereckým esům vedle sebe neslušelo tak jako tady. A soundtrack jsem asi také nikdy neslyšel lepší. Pokud Quentin natočí někdy něco, co Pulp Fiction překoná, automaticky se to bude posouvat na první místo v mé top10 právě před tenhle masterpiece. Promiň, přerušil jsem ti tok myšlenek?

Až na vzácné výjimky nemám rád animované a asijské filmy a Cesta do fantazie to jen spolehlivě potvrzuje. Neurazí, ale ani nenadchne. Ve srovnání třeba s takovým Nekonečným příběhem, který má podobnou základní kostru příběhu, tenhle film vůbec neobstojí a nachází se o dvě třídy níž.