troxor

Horror jako noha. Nohou se ve filmu mimochodem vyskytuje mnoho, ne však zrovna na obvyklém místě - nebývají totiž na svých majitelích, ale spíše naložené v formaldehydu... Do takto vkusně dekorovaného pracovního prostředí (bystří již poznali, že se jedná o márnici) si mladý student přichází vydělat jako hlídač. Práci mu začně znepříjemňovat masový vrah, který zařizuje po nocích stále nové a nové dodávky obětí a také zhýralý hrdinův přítel (není on a vrah jedna a táž osoba?),se kterým se vsadil, že každý z nich udělá několikrát něco nechutného a pobuřujícího. Nevzal však kamarád sázku až příliš vážně?

Film daleko lepší než drtivá většina současné české filmové produkce, který dokáže alespoň trochu přiblížit Dostojevského časkému publiku. Filmovým Karamazovým ohromným dílem pomohla (samozřejmě kromě Dostojevského předlohy, že) původní Schormova adaptace, zde výborně zahraná. Postmoderní zasazení filmu a propletení příběhů postav, herců a diváků je ovšem diskutabilní. Nemyslím si (na rozdíl od ostatních zde hodnotících), že vložení osudu dělníka by bylo úplně špatné, myslím, že zjištění, že příběh a myšlenka jsou stále aktuální dokáží podstrčit i průměrnému, nepřiliš kulturnímu divákovi, kterému by to, pokud by takto nebyl trknut, želbohu nedošlo. Na "připojených" příbězích je ovšem patrná ohromná kvalitativní propast mezi geniálním a nadčasovým dílem Dostojevského ve Schormově adaptaci a nepříliš podařenými připsanými příběhovými apendixy, které by jen díky skutečné scénáristické virtuozitě nepůsobily spíše rušivě.

Obraz lidské touhy po cestě vzhůhu do oblak a ještě výš, ať už raketou nebo letadlem a o tom, že pokrok se nedá zastavit, i přes překážky, které mu stojí v cestě. Lidská touha být stále dál, výš a rychlejší žene člověka do nebezpečí, riskuje život ve jménu poznání a pokroku. Vše nám A. Pelešjan podává svou tradiční formou - koláží archivních záběrů. Osobité dílo, i když v jistých momentech již poněkud úmorné.

Film, který se ptá, kdo je větší blázen. Ten, kdo se bojí jaderné války až tak, že se chce odstěhovat na bezpečnější místo nebo všichni ostatní, kteří před hrozbou zavírají oči.

Nezávislá černohumorná vyvražďovačka z divokého Mexika, která stojí za každý dollar jejího rozpočtu. Peter Jackson začínal sice lépe (a s většími kýbly krve), ale i tohle za podívání stojí...

Kvalita v jedné řadě s takovými klenoty americké kinematografie jako je Plan 9 from outer space maestra Eda Wooda nebo Robot monster. Ocenil bych ho zlatou malinou a kýblem bahna. Naprosto nehorázná kompostace žánru katastrofického filmu...

Nehorázně zběsilá ujetá crazy komedie srbského režiséra Slobodana Sijana o tom, že město se stává metropolí až tehdy, když má svého maniakálního zabijáka, nejlépe škrtiče. V Bělehradu se této záslužné práce ujme prodavač karafiátů, který si své oběti vybírá stylem: "Nekoupilas' karafiát, tak zavři oči brouku!". A protože karafiáty zrovna vyšly z módy, jeho řádění nejde zastavit. Vše se ještě více zamotá, když mladý, ale nepříliš uznaný rocker pozná, že ho se škrtičem pojí jakési paranormální pouto... A v tu chvíli se začíná roztáčet šílený kruh vražd, násilí a šibeničního (i jiného) humoru. Doporučuji!

Krásný, buňuelovsky zlomyslně vymyšlený "antiromantický" film o tom, jak se ctihodný katolík, zajištěný, mravný, v nejlepších letech - čili pro mexickou dívku dokonalý ženich, jako z telenovely - ihned po uzavření svatého a nezrušitelného svazku manželského se stává nesnesitelným žárlivým tyranem. Skvělá zábava!

Působivý, dokonalý, špičkový film, který mě příjemně překvapil. Před Nocí jsem totiž viděl Zvětšeninu, která mi připadla poněkud bezobsažná a obával jsem se, že Noc bude podobná. Naštěstí jsem se zmýlil! Noc je příběhem o lidech, kteří se odcizili sami sobě i svému okolí, žijí ve světě, ze kterého se vytratila jakákoli bezprostřední citovost, světě chladném, světě, kterému se začínají čím dál více podobat.

Výborný dokument, který si plně zasloužil cenu ELSA.