Jozka7

Tři bratři, nové filmové dílo otce a syna Svěrákových, jsou jejich vůbec první společnou pohádkou (mohu-li věřit statistikám zde na ČSFD). A lze říci, že je to nástup ve velkém stylu. Zvláště menší děti (přibližně 1. stupeň ZŠ) budou ohromeny. Film je to vskutku nešizený, má velkolepou výpravu, hvězdné obsazení a z dětského pohledu i zajímavou romantickou zápletku. Rovněž z technického hlediska je nutno konstatovat, že tak kvalitně natočená pohádka tu již dlouho nebyla. Byť jsou zde i momenty, jež ocení spíše dospělí a které mohou u dětí vyvolat noční můry. A nemyslím tím námluvy mladičkého Matěje s ještě mladší Červenou Karkulkou, jež leží v žaludku tolika spolurecenzentům. Jednak jejich věkový rozdíl, který činí šest let, není tak děsivý, jak zde někteří prezentují, ale také, a především, se v pohádce nic špatného nestane. Jak lze snadno zjistit, inkriminovaná pasáž dokonce nepředstavuje ani šroubovanou snahu scénáristy "oženit" i nejmladšího z bratří, neboť naprostá většina dialogů (včetně tohoto) je převzata ze starší dětské opery tandemu Svěrák-Uhlíř. Osobně v této zápletce spatřuji sympatické povzbuzení malých divaček v jejich snění, že by je nějaký patnáctiletý pubertální krasavec mohl brát vážně, zachránit je z útrob šelmy a pak se jim ještě zaslíbit věčnou láskou. Střízlivě řečeno, přijde mi to o galaxii půvabnější než cokoliv podobně nereálného z produkce Rosamunde Pilcherové a spol., která většinu těchto nebohých divaček žel čeká v pozdějším věku. Proč tedy nedávám plný počet hvězd? Není to kvůli některým detailům, kupříkladu, kde vzal selský synek meč, který navíc povaluje a zapomíná všude možně. Co mi vadí, je roztříštěná atmosféra díky vypravěčským vsuvkám. Žijeme v době, kdy se pohádkový svět pro filmové a televizní diváky vytváří čím dál tím hůře, s větším násilím a tvůrčí křečí. O to více zamrzí, že když se konečně objeví výpravná filmová pohádka, jež "na to má", vybaví ji její tvůrci prvky, které by se svou povahou hodily spíše do televizní produkce. Navzdory této výhradě považuji Tři bratry za monumentální dílo, jež dává pohádkové tvorbě v českých zemích tolik potřebnou naději.

Geniální, syrové a mimořádně depresivní vykoupení Otakara Vávry z předchozího přisluhovačství režimu. Jeho brilantní obžaloba komunistických zločinů 50. let 20. století umně skrytá v alegorii neméně odporných činů fanatických "lovců čarodějnic" na Moravě 17. století je přesvědčivou ukázkou, že bezbřehé zlo dokáže uspět v jakékoli době a prostředí. Není náhodou, že hlavní zápornou roli inkvizičního soudce Bobliga mistrovsky ztvárnil prominentní komunista Vladimír Šmeral a jednu z jeho obětí Jiřina Štěpničková, která sama poznala justiční zvůli komunismu na vlastní kůži. Odvahu postavit se rozpoutané mašinérii šílenství mají jen nemnozí, a ti jsou jeden po druhém drceni. Lidská tupost, omezenost, fanatismus, chamtivost, bezskrupulózní kariérismus, lhostejnost a strach tak opět triumfují ve skvostně vyprávěném příběhu bez naděje, který se skutečně stal... Je přitom laciné tvrdit, že šlo o "dobu temna", že dnes už jsme přeci někde jinde. Opravdu? Šmeralův Boblig dává jasně vzpomenout na justiční vrahy 20. století, ať německého Rolanda Freislera či české Josefa Urválka a Karla Vaše. Velkolepě zinscenovaným vraždám Heliodora Píky, Milady Horákové a dalších, tak podobným těm, jež ukázalo Vávrovo Kladivo, tleskala před pouhými několika desítkami let většina tohoto národa, mezitím již dovzdělaného a ateizovaného. Zde se nelze pohodlně vymlouvat na zparchantělou šlechtu a chlípnou církev! Opravdu jsme něco víc, než byli naši předkové? Opravdu se něco podobného nemůže opakovat i dnes?

Gemini to vyjádřil přesně. Tenhle seriál má ze současné produkce nejblíže realitě.

Předem říkám, že na pohádce jsem se podílel v řadách komparsu, mám k ní tedy osobní vztah. Nadhodnocovat ji ale nebudu, i když si myslím, že jí zde někteří uživatelé neprávem ubližují. Obecně vzato, mám dojem, že se s oblibou pletou dohromady hodnocení pohádek filmových a pohádek televizních, přičemž ty druhé jsou na tom logicky hůř. A nářkům o tom, že v dobách socializmu se točily skvostné pohádky na rozdíl od těch porevolučních - dotyční mají buď krátkou paměť nebo éru před rokem 1989 nezažili, protože většinu tehdejší pohádkové produkce tvořily televizní kulisovky, proti nimž by pohádka kvalit Sněžného draka působila jako zjevení. Co také nechápu, jsou výtky na věk prince Jana, kterého Petr Lněnička ztvárnil v 34 letech. Přitom stačí letmý pohled do české pohádkové klenotnice a zjistíme, že např. krále Miroslava hrál Vladimír Ráž ve 29 letech, rybáře v Byl jednou jeden král ztvárnil v 31 letech, Pavel Trávníček exceloval jako Třetí princ ve 32 letech... Ale zpět k Drakovi. Kostýmy, prostředí, hudbu i triky má pohádka parádní. Oceňuji nádherné jihomoravské lokace (zámek Valtice, Nový hrad u Olomučan, jeskyně Býčí skála, Dalešická přehrada, obora u Moravského Krumlova). Co mi však vadilo, byly některé prvky ve scénáři (prosím pozor, spoilery). Pokud se Jan každou půlnoc mění v draka, tak romantický nocleh na břehu řeky vedle své milé či společná celonoční jízda na koni opravdu nemají logiku. Trojice zkoušek se potom svým charakterem do filmu pro děti moc nehodí. Dospělí samozřejmě vědí, že neplavec nemá zachraňovat tonoucího skokem do vody, že hazardní hra ve stylu ruské rulety je opravdu šílenost a že skok do propasti končí telefonátem na záchrannou službu (v lepším případě) a ne vstupem do říše čarodějnic, ale těm dětem to bude muset někdo zdlouhavě vysvětlovat. Výtku mám také k hodně nejasné roli dobra a zla v příběhu. Vskutku, až do závěru pohádky, kdy se konečně rozjede princ Dracián, má jediný opravdu ryzí skutek nejtemnějšího zla, který ve Sněžném drakovi vidíme, na kontě královna-matka. Ta hned na začátku strašlivě prokleje chlapce, jehož nikdy neviděla a nic jí neudělal, jen na základě pochybného sdělení začarovaného zrcadla. A ještě je to vydáváno za úctyhodný akt lásky. To vše v mých očích Sněžného draka zbytečně sráží. Dětem se však pohádka bude líbit i tak, svědčí o tom mj. cena dětské poroty za film v kategorii do 12 let na letošním filmovém festivalu v Ostrově nad Ohří.

Geniální spojení nádherné zříceniny jihočeského hradu Landštejn a dnes již legendární renesanční folkové skupiny Klíč vyústilo v jeden z nejpůsobivějších recitálů, který u nás byl kdy natočen. Díky, brněnská ČT!

Z očekávání roku je zklamání roku. První díl je dvojkou vskutku překonán, ale v tom špatném slova smyslu. Postavy mnohdy jednají nelogicky, důraz je kladen na akci a na efekt, a to doslova za každou cenu. "Cool" styl Jerryho Bruckheimera a spol. ovládl už i Středozem. SPOILERY: Oproti knize notně "vylepšená" scéna s únikem v otevřených (!) sudech u nás svou hloupoučkou naivitou vyvolala salvy smíchu na celé kino, podobně jsme se bavili i při bitce v ulicích Jezerního města, kde lesní elfové přišli zachránit část trpaslíků (!), kteří neodjeli s Thorinem k Ereboru (!), před skřety z Dol Gulduru (!) vedenými Bolgem (!), zatímco obyvatelé města nerušeně spali (!). V naprosto zpackané sekvenci se Šmakem v Hoře, kde se Bilbo po většinu času producíruje před drakem bez Prstenu (!), hovoří s ním z očí do očí bez následků (!) a drak jej nechává, i když ví, že hobit má Prsten moci (!), tak tady nás už smích přešel a jen jsme si přáli, aby to celé skončilo. Což je na pováženou při vzpomínce na dobu před dvaceti lety, kdy jsme dychtivě hledali (a vesměs nenalézali) cokoliv spojeného se Středozemí a J. R. R. T. Ten film vyložený odpad není, vizuální stránka mnohých lokací je fantastická (Dol Guldur), ale celkově se Jacksonova série zvrhává kamsi pryč... Do třetího dílu už vstupné investovat nebudeme.

Potrhlý čaroděj Čáryfuk, jeho věrná ropucha Tačvůd a jejich nebohý novodobý průvodce Kerot. Legendární dětský seriál 80. let, tedy alespoň v rámci ČSSR.

Výborný oscarový film na závažné téma, který přibližuje jednu z nejzajímavějších záchranných operací za Studené války. Škoda, že jej trošku sráží občasné zbytečné historické i faktické nepřesnosti. Například krátká lživá věta v úvodu o odmítnutí pomoci ze strany Velké Británie a Nového Zélandu, která vyvolala bouři nevole a dokonce se k ní oficiálně vyjádřil i novozélandský parlament, ve filmu vůbec nemusela být. Ale to už si může případný zájemce dostudovat. Jinak je to špička, žánrově čistý kousek, z filmařského hlediska bez zaváhání.

Viděno nadvakrát v buse Student Agency, napoprvé počátečních 40 minut a napodruhé posledních 30 minut. Chybějící střed mi nijak zvlášť nechybí.

Slušný film například pro cestování se Student Agency. Pokud divák někdy pracoval jako turistický průvodce, pobaví se ještě víc. Jen z určitých rysů řeckého (ne)řešení problémů - při vědomí jejich současné situace - trošku mrazí.