Jozka7

Po všech stránkách výjimečný film s jednou zásadní (a zjevně záměrnou) chybou. Ani jediná ze 180 minut neukazuje klíčový moment příběhu a výsledek celého válečného snažení nejlepších (nejen) amerických mozků: bezpodmínečnou kapitulaci Japonska a konec 2. světové války. Čímž dochází ke zkreslení vyprávěného příběhu dle libosti pana režiséra. S touto jedinou výtkou jde o mimořádný divácký zážitek, který jsem si rád zopakoval.

Ti v zajateckém táboře už dobojovali (..?), ti v Anglii stále válčí. Ztráty i nadále děsivé, o to větší respekt před Rosenthalem a jeho rozhodnutím. Mimochodem, dnes jsem si Austina Butlera užil i v Dune 2.

Na takový film jsem čekal 20 let, od Jacksonova Pána prstenů nejlépe zpracovaná předloha klasické sci-fi/fantasy. EDIT: A nic na tom neměním ani po třetím shlédnutí během 14 dnů.

Tak pro dvě z hlavních postav “vláda nebes” skončila, ale jméno zajateckého tábora v Saganu slibuje “veselo” i na zemi. Hrstka přeživších příslušníků posádek “Krvavé Sté” se v Anglii zotavuje z utrpěných ztrát, což zjevně některým krvelačným divákům, kteří peklo války znají jen z obrazovek, není moc po vůli. Hvězda dolů za Rüsselsheimský masakr, který se stal až o rok později a v Eganově příběhu nemá co dělat. Připomínka faktu, že nesledujeme historický dokument, ale uměleckou licenci. Mimochodem, známý masakr zajatých amerických letců se stal koncem války i v Čechách. Tvůrci potěšili Clevenovou vítací hláškou v Saganu, která skutečně zazněla.

Legendární kombinovaný nálet na Schweinfurt a Regensburg 17. srpna 1943, jedna z nejslavnějších misí na západní frontě vůbec. A pro “Krvavou Stou” žel jedna z krvavých lázní. Pro zajímavost, americké bombardéry na této misi zpočátku chránily i britské stíhačky, o kterých zde není ani zmínka. Např. část 222. perutě elitního Hornchurch Wingu, v jejíž sestavě letěli i čs. stíhači Jaroslav Hlaďo a Otto Smik, napadla ze slunce a zcela rozprášila celou jednu Gruppe z JG3, která byla čerstvě přeložená z východní fronty a tvrdost vzdušných bojů na Západě ji zaskočila. Žel dolet spojeneckých doprovodných stíhaček byl v této fázi války ještě zcela nedostatečný, takže nacisté pak měli při útocích na bombardéry volnou ruku.

Moc pěkně udělaná mise nad Trondheim v Norsku, ukázána velká zodpovědnost navigátora vedoucího letounu. A řádění posádek na zemi, vždyť každý den téhle dlouhé války mohl být poslední. Došlo i na pochvalu pozemního personálu a určitou řevnivost mezi Američany a Brity. Škoda, že tento seriál už nevidí nikdo z našich letců, co v Británii také válčili.

Konečně! “Krvavá Stá” přilétá na bojiště, kde se zapsala do dějin a získala i tuto svou přezdívku. Kdo trochu zná vojenskou historii, tak ví, že na rozdíl od jiných podobných seriálů se tady bude umírat ve velkém. A v hlavní roli B-17, za mne nejkrásnější bombardéry 2. světové války.

Nálet na Münster 10. října 1943. Součást “Černého týdne” tehdejšího VIII Bomber Command. Více dodávat netřeba… Snad jen, k čertu se všemi, co tvrdí, že Američané v Evropě bojovali až od roku 1944.

Výborný díl. Nejen o létání a bojích je služba u letectva. Ale přesto, mise pokračují, ztráty rostou… Člověk se pak nediví, že naši 311. peruť přeložili Britové z Bomber Command ke Coastal Command, protože ty ztráty posádek při náletech na Německo a okupovanou Evropu byly pro čs. letectvo v exilu, s nízkými zálohami personálu, dlouhodobě neúnosné.

Maverickova hodnost kapitána námořnictva odpovídá hodnosti plukovníka, v US Navy jde o nejvyšší neadmirálskou důstojnickou hodnost.