molotov

Vrcholné humanistické dílo renomovaného režiséra Ju Hjon-moka zobrazuje rozkladný vliv korejské války na osudech jedné rodiny. Ze Soulu uteče před komunisty rodina k příbuzným na venkov, kde ovšem jeden ze synů, lechce slabomyslný, sympatizuje s komunisty. Když komunisté dorazí i do této vsi, přidává se k nim a udává jim svého bratrance, který se skrývá v lese. Tomu se podaří utéct, ale později padne v boji s partizány. Retard mezi tím zavraždí tři nevinné vesničany, aby soudruhům dokázal svou loajalitu. V domě, kde pod jednou střechou žijí dvě babičky, to velmi vyhrotí situaci. Soulská babča proklíná komunisty a chce, aby všichni chcípli, což špatně nese druhá babča, která bezmezně miluje svého syna. Přestože sama není komunistkou, přeje si jeho šťastný návrat. Hraje se tu také o malého vnuka, kterému všichni říkají něco jiného a on vůbec neví, čemu má věřit a kterého strýčka mít raději. Klíčové na tomto filmu je, že východisko z této situace a potažmo z celého rozdělení Koreje, vidí v šamanských praktikách. Nebo alespoň kritiky to tak vidí. Já bych spíše řekl, že za to může spíše empatie k tomu druhému. Jedno je ale jisté, tato situace by se neměla řešit tím, že někdo přetlačí toho druhého.

Sonagi neboli Liják je adaptace krátké povídky Hwan Sun-wona. Povídka je o nevinné lásce mezi vesnickým chlapcem a dívkou, která přijede s otcem ze Soulu a není Korejce, který by ji neznal. Film se povídky dějově drží, ale přidává do toho náznaky erotična a je více o dospívání. Ty děti jsou poměrně dost mladé a místy to působí trochu nepatřičně, i když je to opravdu velmi nevinné a jde jen o letmé dotyky či pohledy. Film má neuvěřitelně krásnou barevnou kameru a je velmi poetický a téměř fetišizuje přírodu. Film je stejně jako povídka nesmírně populární a přestože v době uvedení v kinech propadl, v průběhu osmdesátých let zkultovněl. Opravdu krásný film, doporučuji.

Nádherný film. Jedna z mála road movie, která ukazuje dva tuláky a nájemné dělníky, kteří narazí na holku, která utekla z baru a spolu jdou na jih, každý za jiným cílem. Níc víc se tam v podstatě nestane, žádné úžasné zvraty. Ale je to nádherně natočené, poměrně uvěřitelné a především to stojí na skvěle vykreslených postavách. K tomu úžasná melancholická hudba, zasněžená korejská příroda a co víc člověk potřebuje. Poslední dílo korejskéhé klasika I Man-huie, která při stříhání tohoto filmu zemřel na cirhozu jater, je opravdu úžasné.

Ki-jongův slabší kousek, který nedosahuje kvalit Housemaid, se kterou má ale hodně podobného. Sevřený prostor, vyhrocené situace, souboj o muže mezi dvěma ženami, dojde i na mrtvé děti. Navrch přibyla ještě odvážnější erotika. Film by se dal částečně zařadit do tzv. hostess movie, žánru, který byl velmi populární v 70. letech. Jeho hrdinkami byly dívky z vesnice, které odešly do města za výdělkem, ale skončily jako prostitutky. Tady je to ale víc horor nebo cokoliv jiného. Upřímně mě to moc nebralo.

Jeden z malá kritických filmu ukazující bezutesnou realitu Koreje v 70. letech. Jong-dža je vesnicka dívka, která přijela do soulu vydělat penize, aby mohla pomoci sve chudé rodině na venkově. Dělá sluzebnou, ale spratek z bohaté rodiny ji sexualně obtěžuje, takže ji vyhodí (typicky korejske řešení). Pak Dělá svadlenu, ale penize nestojí za nic, tak začne pracovat v baru, ale nechce se kurvit, tak ji vyhodi. Chce si udělat řidičák, ale při dopravní nehodě přichází o ruku a konci jako prostitutka, převážně pro americké vojáky. Jediny, kdo se ji snazi pomoci je veterán z vietnamu, který taky nemá pořádnou práci, ale aspoň se živí poctivě. Neštěstí se tu vrší na neštěstí, ale konci to jakžtakž pozitivně, jinak by asi neprošel film cenzuru vůbec.

Příběh středoškolského vtipálka Tu-sua, který nic nebere vážně a dělá samé forky, je jedním z nejúspěšnějších filmů sedmdesátých let a typickým středoškolským filmem, které jako žánr slavily velký úspěch v leteh 1976 a 1977. První polovina je v podstatě romantickou komedií, poté film zvážní a pozornost se přenáší k chlapci, který si díky žertu hlavního hrdiny rorzbil brýle. Ten mu odmítl dát peníze na nové a on se skoro zabil na kole, když rozvážel na kole mléko, aby se sestou neumřeli hlady. Nejdříve se nenáviděli, protože jeden byl premiant třídy a tak trochu práskač, ale když Tu-su uvídí, jak žije jeho spolužák a proč se tolik snaží, změní svůj postoj k němu i ke škole. Začne mu pomáhat a pilně se učit, což je přesně to, co se vyžadovalo po filmech v sedmdesátých letech, kdy zemi diktátorsky vládl Pak Čong-hui a filmy, které nepodporovali jeho politiku modernizace/industrializace, zatrhla cenzura. I přesto je celkem fajn film.

I Man-hui se vrací jedenáct let po svém prvním válečném opusu Marines who never returned. Tentokrát je ovšem ve službách vládní propagandy v době vrcholné diktatury Pak Čong-huiho. Není se proto co divid, že tentokrát tu místo Číňanů jsou Severokorejci a že jsi ukázáni pouze jako horda vrahů. Vláda jako producent filmu vám ovšem zaručí jednu prima věc a tou jsou skoro neomezené finanční prostředky. A jsou na tom opravdu vidět. Oproti Mariňákům jsou Chryzantémy (originální název je Když kvetly chrizantémy) mnohem výpravnější a rozmáchlejší, neustále tu něco bouchá a projíždí tanky. Sevřenější příběh tu moc není, jsou to takové střípky, ale už jsem si na epizodičnost starších korejských filmů vznikl a výjimky pouze příjemně překvapí.

Sin Sang-ok se s tímto filmem ukazuje jako průkopník žánru fantasy v Koreji. Nebojí se užívat drátů a nevypadá to na svou dobu věru zle, bohužel béčkové zvukové efetky to trochu srážejí a vůbec nesedí ke krásné poetické hudbě, která doprovází zbytek filmu. Příběh vypráví o generálovi, jemuž bandity zavraždí dítě a manželka před nimi uteče do rebníku, kde se utopí. Tam ale do ní vstoupí duch tísícileté lišky zeslané z pekla, která jí krásné panny a vraždí si jak se ji zamane. Výprava je poměrně pěkná a námět slibný, ale výsledný film mě moc nestrhl. Přesto jde o originální kousek a to se cení. Btw. v roce 2003 byl natočen remake tohoto filmu pod názvem The Legend of Evil Lake.

Ne, že by se mi přdchozí filmy Ju Hjon-moka zrovna líbily, ale v porovnání s tímhle měly aspoń nějaký smysl. mozaika osudu několika podivných individuí je plná pseudouměleckých keců a za celou dobu jsem nepochopil snad žádnou postavu a co tam šlo netuším. Pravda, moc jsem tomu nedal, protože to bylo celé k nevydržení.

Předělávka filmu na Un-kjua z roku 1929, díky kterému téměř zkrachoval. Tahle verze naopak dostala ocenění za nejlepší film roku, režiséra i hudbu. Ano, natočeno je to moc hezky, ale když mě ty postavy všechny tak neuvěřitelně štvaly. Všichni se chovají jak magoři a nesmyslně snášení/přehlížejí utrpení a tyranii od sadististického parchanta. Už mě tyhle trpitelské filmy začínají štvát, není nic lepšího, když to někdo už nevydrží, a vyvraždí půlku vesnice, jako to bylo Goryeochangu.