Chmur

Nenáročná oddechová jednohubka, která je určena spíše pro děti. Nechápu, proč to má dle Netflixu doporučení až od 13 let. Neděje se tu nic, co by mělo ublížit nevinné dětské dušičce.  Dokonce i ty příšery vypadají hodně lacině a neškodně. Někdy je to až za hranicí trapnosti viz krab na konci. No..je tu fajn pes, místy hezká příroda a film celkem pěkně odsejpá a nenudí.

Docela příjemný film. První třetina mě lehce nudila, ale pak mě vykopávky vtáhly a děj hezky plynule odsejpal. Romantická linka mi vůbec nevadila. Naopak. Dodávala filmu šťávu. Konec byl lehce posmutnělý a ještě smutnějším dojmem na mě působily závěrečné titulky. Život je holt nespravedlivej.

Dokument, ve kterém se Michal David snaží přesvědčit ostatní a možná i sebe, že je lepší, než si mnozí myslí. Zní to ale dost křečovitě a nejistě. Určitě složil spoustu líbivých melodií, doplněných prostoduchými texty, které má spusta lidí ráda. Jenže lidi mají rádi i např. mma nebo porno. To z toho nedělá cokoliv hodnotného. Jde o tu nejprostší zábavu a hlavně peníze. Není to nic odsouzeníhodného, ale také nic, za co by se měl člověk velebit. Michal tvrdí, že nebyl prorežimní zpěvák, pravda ale je, že jeho hudba dokonale vyhovovala tehdejšímu režimu, který se snažil vzbuzovat pocit, že všechno je tu fajnový a všichni jsou veselí a šťastní. Dokument neodkryl nic zajímavého. Škoda, že David nepromluvil o svém nemanželském synovi. Také mohl zmínit medaili za zásluhy od Miloše Zemana. On se však celou dobu snažil působit líbivě. Jistě vydělal spoustu penízků a po hmotné stránce se má výborně. A kdo ví, možná je i vyrovnaný, v pohodě a šťastný. Na mě tak ale celý dokument působil jako pozlátko, pod kterým se skrývá něco temnějšího.

Absolutní majstrštyk. Ano, najdou se zde drobné kazy. Jak je vůbec možné, že hlavní hrdinka dokázala, vzhledem ke svému postoji k tragédii, založit novou rodinu? Proč jsme se trochu víc nedozvěděli o Dannym a Christianovi? Možná by série ještě jeden díl snesla. To jsou ale v podstatě drobnosti na tomhle skvěle napsaném a zrežírovaném skvostu filmových minisérií. Vynikající kamera, hudba a samozřejmě vtahující herecké výkony, kterým dle mě nevévodí opěvovaná Kelly Macdonaldová, ale celkem neznámý James Harkness. Poslední díl série je absolutní rozstřel, tomu se prostě říká zdrcující finiš na divákovy emoce. Nezbývá než zatleskat.

Hodně patetická čínská fantasy, ve které je žalostně málo akce, zato mnoho dlouhých a zbytečných rozhovorů. Žádný kung-fu, to mně teda chybělo nejvíc. Vizuálně je to však opravdu hezké, možná trochu kýčovité, ale mně se to líbilo. Ten vztah mezi dvěma hlavními mistry byl divnej a trochu mě znervózňoval. Co to jako k sakru mělo bejt? Čínská Zlomená hora?

Pamatuji si na rok 1992 a OH v Barceloně, kdy jsem se jako kluk těšil na první vystoupení profesionálů z NBA na olympijských hrách. Dodnes se mi vybavují hráči jako Magic Johnson, který měl ten strašidelný virus (Nikdy bych v té době nevěřil, že za takřka 30 let bude stále ještě na živu.), bílá přerostlá vrána mezi černými Larry Bird, z otočky smečující Charles Berkley a pochopitelně létající Michael Jordan. Někteří Jordanovi říkali černá kočka a já myslím, že je to trefné přirovnání. V jeho pohybu byla neuvěřitelná dynamika a zároveň elegance. Jordan byl v devadesátých letech opravdová světová ikona a Chicago Bulls úžasný tým. Celá sezóna 98 tohoto mančaftu se vyvíjela, jako by jednou chtěla být zfilmována....a dočkala se. Stejně jako byli Bulls úžasný tým a Jordan nejlepší basketbalista planety, natočil Jason Hehir naprosto famózní desetihodinový dokument. Dramaturgie seriálu je dokonalá. Takřka každý díl udrží bezpečně diváka v pozornosti. Je skvělé, že seriál dal prostor k vyjádření mnoha zajímavým lidem - hráčům, trenérům, sportovním novinářům (snad jen ti američtí demokratičtí prezidenti byli trochu laciní). Zamrzí, že se natáčení nemohl zúčastnit Jerry Krause, který zde vystupuje tak trochu jako záporný hrdina a jehož pohled na různé kontroverzní situace by mě opravdu zajímal. Také je fajn, že seriál ukázal i odvrácenou stránku osobnosti Michaela Jordana. Byl to úžasný hráč a charismatický člověk ale také neuvěřitelný egomaniak, sobec šikanující spoluhráče, jehož soutěživost hraničila s šílenstvím. Bez ní by ale asi nikdy nedosáhl takových úspěchů a světového ohlasu, což by bylo pro fanoušky sportu škoda.

Karate Kid je celkem béčkový film, navíc spousta z nás ho viděla ke konci osmdesátých a začátku devadesátých let, kdy se už daly sehnat videokazety s filmy jako Karate tiger, Tygří spáry nebo třeba Lví srdce. Pro náctileté kluky byli určitě větším vzorem Jalal Merhi nebo Jean-Claude Van Damme než vychrtlý Ralph Macchio, jehož bojové schopnosti se s bojovým uměním výše uvedených borců nedaly srovnávat. Dvanáctiletý Chmur by v té době hodil Karate Kid nekompromisně do odpadu a Lvímu srdci napálil drtivým ojcuki pět hvězdiček přímo na solar. Střih. O třicet let později. Karate Kid už nevypadá tak trapně jako kdysi a dokonce probouzí nostalgickou vzpomínku na začátek devadesátých let. Ralph už není ubožák, co neumí kop v otočce ve výskoku, ale celkem sympaťák a i tu kdysi hloupou techniku volavky člověk přechází s lehkým úsměvem. A slova mistra Miyagiho "Lepší učit rovnováhu. Rovnováha je základ." nejsou blbost, ale obsahují v sobě velkou moudrost. Dnes by to Karate Kid Tygřím spárům i Karate tigerovi nandal, protože se aspoň pokouší o nějaký smysluplný příběh a není to jen o tupé gymnastice.

Film má až nudně fádní zápletku, ale plně souhlasím se všemi, kteří tvrdí, že největším problémem Valeriána je obsazení. Ústřední dvojice je opravdu nesmírně nesympatická. Cara Delevingne je docela pěkná, ale působí neustále naštvaně, což ještě zdůrazňuje výrazné obočí. DeHaan by se svým obličejem baziliška mohl hrát úspěšně všelijaké slizouny, úchyláky či různé nekalé živly, ale v roli kladného hrdiny působí opravdu nepatřičně. To je podobné, jako bychom chtěli po Václavu Sloupovi krásného prince. Navíc jsou oba hlavní hrdinové velmi problematičtí ve stálostí charakteru. Na jedné straně projevují sobectví, bezohlednost, nectí autority a v zápětí se zaklínají pravidly a snaží se chovat altruisticky. Zcela chybí aspoň trochu zajímavý a výrazný zaporák. Vizuál je ale opravdu nádherný. Možná ne originální, ale srovnatelný s těmi největšími hity z oblasti mezigalaktického cestování a mimozemských ras.

První dvě série jsou výborné, třetí rozhodně strmý pád dolů, ale o od čtvrté zas Brooklyn 99 postupně nabírá dech, šestá série divně useknutá. Brooklyn 99 je vcelku zábavný seriál, který odlehčeně prezentuje často dost vážná témata. Bohužel si nedokáže dělat příliš srandu z rasizmu a obtěžování žen na pracovišti. To je zřejmě pro Američany mnohem děsivější než vraždy, kanibalové, mafiáni či dokonce pozice gayů a lesbiček v systému. Škoda. Chemie mezi postavami je však výborná a většina týmu je až na Rosu a nesmírně otravnou a trapnou Ginu zábavná.

Odlehčenost prvních dvou sérii se rozplynula jako šance Johnnyho Lawrence na mistrovský titul poté, co ho Daniel LaRusso sejmul JEŘÁBÍM kopem. Ano, jeřábím, nikoliv jestřábím, jak to přeložil nějaký koumák, co děla titulky pro Netflix. Zřejmě si myslel, že jeřáb je jedině něco jako Lůďa z Bořka stavitele a ten nemá nožičky, aby mohl kopat. V devadesátkách tento kop běžel pod označením volavka, což dávalo aspoň trochu smysl, ale jestřáb fakt ne. Nejhorší je, že tento mimoňský překlad používají ve svých recenzích i profesionální recenzenti jako Tomáš Stejskal pro aktuálně.cz. Aspoň člověk vidí jejich úroveň a zainteresovanost. Třetí série je mnohem méně uvolněná než předchozí dvě. Je to o přecházení z jednoho dódžo do druhého, seznamování se s co největším počtem postav z 80. let a neustálém drámatu, které se časem stane vlastně dost otravné. Mimořádně otravně a zároveň nudně jsou naservírovány vzpomínky Kreese, které nám mají poodhalit tajemství zlounství tohoto drsného důchodce. Na mě to tedy nezapůsobilo. I výlet Daniela do Japonska a na Okinawu byl do celé pohádky tak uměle a těžkopádně naroubovaný, až to zavánělo ultimátní trapností. Třetí sérii z velké části zachraňuje charisma a herectví Viléma Žabky. Nutno uznat, že závěrečný souboj Kreese a Lawrence je do příchodu obarveného slaďouše Daniela jedna z nejlepších scén celého seriálu.