Šandík

Jméno růže jsem viděl kdysi dávno a zanechalo ve mě silný dojem. Až o mnoho let později jsem četl knihu a ve světle této zkušenosti píšu tenhle komentář. Upřímně řečeno, asi jsem to neměl dělat a nechat si vzpomínku starou 25 let a někdy před patnácti lety doplněnou četbou knihy... Teď po novém shlédnutí mi film připadá zcela nepřehledný, zpackaný a zbytečně temný. Na jeho obranu je samozřejmě nutné říci, že Ecova předloha asi o mnoho lépe do filmové podoby prostě převést nešla a že například herecké výkony jsou naprosto skvělé! Tvůrcům je nutné odpustit to, že prakticky úplně pominuli četné historické, filosofické či teologické "odbočky" a i děj sám osekali na zcela nezbytné minimum. Odpustit bych dokázal i to, že děj je na mnoha místech posunutý a značně odlišný je i závěr. Co mi ale vadí opravdu hodně je chybné vykreslení středověké estetiky. Temnost a sychravost se samozřejmě nabízela, středověk ale vysloveně miloval barvy a používal až nemístně! Nejen interiér kostela ale jistě i knihovny by měl být výrazně barevný. Nejen knižní iluminace, ale i sochy, oděvy či šperky hýřily barvami, stěny bývaly pomalovány tak, jak to dnes známe snad jedině od domorodců odkudsi z Afriky či z Tichomoří. Také všudypřítomný nepořádek je spíš filmová nebo literární fikce. I domy venkovanů byly jistě zdobenější a bytelnější než ty zoufalé chatrče... To vše by přitom jistě nejen vyvážilo drama kriminální linky ale film také vizuálně obohatilo a zatraktivnilo... Celkový dojem: 75%

Upřímně řečeno, ze všeho nejvíc je to taková vtipná, nicneřešící ptákovina. Zádný přesah, žádné poselství, jen nicneřešící relativně jednoduché vtipy, některé (třeba ten s tou se švédskou sekretářkou) už dneska takřka nepochopitelné... 65%

Skvělý film, jemuž lze vytknout pouze nepodstatné drobnosti. 90%

Silnice je nesmírně silný a syrový film s hereckými výkony tak přesvědčivými, že vás vůbec nenapadne chápat je jinak než jako reálný příběh. Skvělá je režie, kamera, střih. Co víc k tomu dodat? Snažit se číst příběh jako alegorii či dokonce dávat jednotlivým postavám hodnotová znaménka asi nejde. Spíš jde jen o to, vychutnat si ty prchavé okamžiky štěstí, a taky bolesti a smutku a samoty... Celkový dojem: 95% Zajímavé komentáře: sportovec, Aqualung, troufalka

Tak v tomhle díle jednoznačně krajuje František Kovářík a jeho zcela nezapomenutelná přednáška ;o)

Hodně vaty, ale ty nejlepší momenty z tohohle díly, ty jsou vážně skvělé!

Vtip s balonem v obýváku je fajn, ovšem tohle je přecejen až moc nastavovaná kaše...

Dlouhé roky jsem Pana Tau znal pouze takhle a měl jsem ho rád. Pak padlo embargo a soudruzi "odtajnili" starší díly s Werichem, od té doby mým milovaným, a tyhle "nové díly" v mých očích díky tomu zůstaly tak nějak "ve stínu". Neměl jsem je rád, stejně jako jsem neměl rád některé "normalizační" pohádky či seriály. Dnes, po dalších třiceti letech, můžu říct že to je záležitost silně nadprůměrná, rozhodně vyváženější než první řada a ne o mnoho horší než díly s Werichem, místy velmi vtipná a originální... Celkový dojem: 75%

Jedna z nejbizarnějších epizod vůbec, místy velmi vtipná, ale taky poněkud nedotažená: Celkový dojem: 70%

Jan Werich snad nejvíc uvolněný a sám sebou: "Bentley, máš tvrdý pérování a moc žereš, taky jsem tě měl" ;o). Cirkusová část příběhu se z toho pohledu jeví jako vlastně zbytečná, přestože opičák kouřící doutník taky stojí za vidění... Celkový dojem: 85%