veru_needy

Když jsem si tento seriál poprvé pustila, nečekala jsem, že mě chytí až natolik, že projedu několik epizod za den. Už dávno jsem věděla o knize (kterou jsem teda nečetla) ale vzhledem k tomu, že jsem přeci jen něco málo o této knize už věděla, řekla jsem si, že by nebylo špatné vyzkoušet i zfilmovanou verzi. Určitě toho nelituji. Líbí se mi jak je seriál originální a na úrovni. Také určitě dávám velké plus za to, jak je vše zpřeházené do různých časových useků a nechává to tak diváka přemýšlet o tom, kde se v čase nachází a co se asi tak stane dál. Když už jsem zmínila časové úseky, musím tento seriál určitě pochválit i za Clayovu jizvu na čele, protože nebýt této jizvy, asi by byli diváci dost zmatení a nevěděli by, zda se nachází v přítomnosti nebo minulosti. Co se týká symboliky - nápad se starými nostalgickými kazetami byl rozhodně skvělý, když se vezme v potaz to, že hlavní hrdinka mohla klidně všechno nahrát na novodobé přenašeče. Jinak výběr herců pro hlavní role a soundtrack mě také samozřejmě potěšil. Nemůžu jinak než hodnotit 100% protože mě už dlouho nic tak nenadchlo. Tento seriál se určitě dá řadit mezi mou TOP desítku. - "Take me back to the night we met."

Na tento seriál jsem narazila poprvé na začátku roku 2014, kdy ještě nebyl ani natočený. To všechno jen díky mé oblíbené Kathryn Prescott, kterou jsem tou dobou sledovala ve Skins. Nejde vyloženě o žádné mistrovské dílo, ale je to příjemné na pohled a ideální pro dny odpočinku. Příběh je založený na konceptu 16ti leté Carter, která se ze dne na den dozví, že ve třech letech byla unesena a že její matka vlastně není její matka a že celou tu dobu byla vychovávána úplně jinou ženou. Následující adaptace do rodiny je to, kde příběh začíná. Viděla jsem už hodně seriálů, které se místama podobají tomuto, ale jen málo z nich mě dokázal tak zaujmout jako tenhle. Ač se téma může zdát místama nereálné, je to v podstatě pojmuto úplně z jiné perspektivy, z té neokoukané, originální. Největším klenotem tohoto seriálu je rozhodně výše zmiňovaná Kathryn Prescott, ta zahrála svou roli opravdu přesvědčivě a vzhledem k tomu, že je rozená angličanka, její americký přízvuk byste v podstatě od toho pravého nerozeznali. Co bych ještě velice ráda ocenila je vzhled sester, vypadají jako opravdoví teenageři, jak v obličeji tak oblečením, což se tak často v seriálech nevidí. Vývoj postav a jejich chování se také povedl, líbí se vývoj vztahu Carter a Elizabeth. Ale jinak všechny postavy stojí za povšimnití; Max, naprostý zlatíčko s úžasným hárem, jako kamaráda by ho bral opravdu každý. Crash, typický pohledný bad-guy se zlatým srdcem a okouzlujícím úsměven. Gabe, matka celé party, ten zodpovědný. Ofe, dealer a dobrý kamarád pro všechny, zavolejte když potřebujete. Bird, holka o které nevíte co si místama myslet. Taylor, uťáplá ale hodná a starostlivá sestra. Grant, milující bratr armadillo. Elizabeth, přehnaně starostlivá matka, chce pro všechny to nejlepší ale většinou to nikdo nepochopí. David, typický hodný taťka se smyslem pro humor. A samozřejmě Carter, hodná a temperamentní holka se zlatým srdcem a sarkasmem v krvi, která si prochází něčím, co si nikdo z nás nedovede ani představit. - "But then I learned the truth and my whole life changed. My name is not my name, my home is not my home, my life is not my life, my mom is not my mom."

Skins neukazuje mladé tak jako v jiných seriálech, kde se neustále řeší vztahy, co si na sebe obléct, kdo s kým a různé další zákeřnosti. Skins nabízí tak trochu kontroverzní, ale za to realistický pohled na mládež. Příběh ani děj není nějak složitý. Ukazuje svět mladých takový jaký opravdu je. Na první pohled se může zdát, jakoby nikdo z nich neměl nic lepšího na práci než jen drogy, nikdy nekončící párty či sex. No stačí trochu nakouknout pod pokrývku a ukáže se, že pravda je jiná. Problémy postav jsou reálné a lehce je zpozorujete i mezi lidmi s kterými se běžně vídáte. Ať už jde o pocit osamělosti, vnitřní problémy, různá tajemství, hladání vlastního místa či snaha o začlenění se. Dospívání není vždy procházkou růžovou zahradou a je opravdu těžké najít sám sebe. A o tom Skins jsou. Seriál nám neukazuje pouze pěkné chvíle plné štěstí a radosti, ale i ty ošklivé a nelítostné stránky života. Postavy, stejně tak jako děj, působí skutečně a člověka si rychle získají. Každý z nich má nějaké problémy, i když se tak na první pohled vůbec nemusí zdát. Každá z generací je něčím jedinečná a odlišná od těch ostatních. Nikdo není stejný, a každou generaci tak tvoří směsice různorodých charakterů. To máme 6 sérií, ve kterých se nám představily tři různé generace. A potom poslední 7. sérii, kde se vrátili 3 postavy typické pro svoje generace. Seriál Skins si na nic nehraje, nic přepřikrášluje. Je realistický, otevřený a vmnoha směrech i vulgární a právě tím, si podle mého dokázal získat tolik příznivců. Co se týká oblíbené generace, tak tou je a vždy pro mě bude 2. generace. Pokaždé se mi stalo, že jsem minimálně jednu postavu v každé generaci nějakým způsobem nemusela, ale v této se mi to nestalo ani zdaleka; všichni jsou tam buďto tak roztomile naivní, přiblblí a nebo úžasní. V mém srdci jediné místo patří jedné postavě a tou je Cook. Dost zvláštní osobnost, která má v sobě nejen kus nenapravitelného devianta, ale také lásku, radost, soucit a pochopení, které střídá bolest a utrpení. Cook je podle mého jedna z mála skvěle napsaných postav a to hlavně proto, že člověk ani nemusí nic moc vymýšlet, ale pouze stačí čerpat z reality každodenního krutého života jednoho životu napospas odsouzeného teenagera. - "Nothing good ever stays with me, absolutely nothing."

If I stay je příjemný, skvěle odehraný příběh o lásce, přátelství, rodině, životě a smrti. Líbí se mi jak je film rozpracovaný do různých časových úseků, které značí minulost a přítomnost. Když jsem se na film chtěla podívat poprvé, do kina jsem nešla (jak jinak), nemohla jsem riskovat, že mě to zase emocionálně dostane. A i přesto, že mě to za city nechytlo tak jako to třeba dokázaly jiné filmy, příběh a dost dobře napsaný scénář, mě ale stejně nakonec dostal. Nehledně na to, že samotný trailer ve mě vyvolal zvědavé pocity - to byl také ten důvod, proč jsem se v prvé řadě na If I Stay tak moc těšila. Nakonec nemohu jinak než udělit 95% a to ne jen za dobré ztvárnění ale také za příjemné obsazení. A rozhodně nesmím zapomenout na super soundtrack, který byl naprosto originální, vzhledem k tomu, že většina písniček byla nazpívána zrovna pro tento film. - "Why do I get this feeling you're about to mess up my entire life?"

Jeden ze snímků zabývající se závažným onemocnění ALS (amyotrofická laterální skleróza) a také tím, jak dvě zcela odlišné ženy, našly to nejcennější na světě, opravdové přátelství. Popravdě jsem vůbec netušila, co od filmu očekávat. Předpokládala jsem, že to je jedno z dramat, které se zaručeně bude snažit hrát na city. Ale ne, tenhle snímek je narozdíl od jiných velice realistický, milý a netlačí na pilu. Průběh filmu je pomalejší a nechává diváky se seznámit s hlavními protagonisty a nahlédnout tak do jejich života. Rozhodně nehrozí, že by se vás tento snímek snažil citově vydírat už od samého začátku. Je to film plný emocí, naděje, smutku, náklonosti a skvělých hereckých výkonů. Emmy Rossum podala velmi silný herecký výkon a hned za ní skvělá Hilary Swank a její neuvěřitelně fantastický herecký výkon; ono zahrát někoho kdo trpí onou zmiňovanou nemocí, asi není uplně nejlehčí úkol ve scénáři. Všechno jsem jí věřila. Shrnuto podtrženo, tento film je příběhem o neobvyklém přátelství a o tom, že i uplně dva odlišné světy se nakonec mohou střetnout a svým způsobem se navzájem 'zachránit'. Tento film má prostě to, co se má od dramatu tohoto rázu očekávat a to ve větší než přiměřené míře. Jo, a abych nezapomněla, kapesník mějte u sebe, na konci ho budete potřebovat. - "Thanks for the manolos, and for teaching me how to cook. But the biggest thing that I have to thank you for is that you didn't let me fuck this up, cause no one in my life has ever done that for me."

Procítěný film, který si jednoduše získal mé sympatie. Láska, nemoc, bolest, překážky a přesto nám to děj drasticky vůbec nevnucuje. Neodbytný Gus zahrál v životě Hazel Grace dost velkou roli. Chlapec milující metafory si zamiluje další věc; dívku, která na vás celý průběh filmu působí jen mile a sympaticky. Samozřejmě, že film některé situace přikrášluje a jiné zase zkresluje, ale ten morální apel, který to mělo mít, ten to má. Jsem spokojená s tématem a vcelku i s hereckým obsazením. Oceňuji i to, jakým způsobem bylo toto těžké téma divákům předloženo; s pokorou, s lehkou nadsázkou i umírněným vtipem. Film jsem hodně dlouho očekávala a když už jsem se konečně dočkala, do kina jsem na něj stejně nešla. Moc dobře jsem totiž věděla, že bych to emočně nejspíš nezvládla. A nakonec jsem byla ráda že jsem do toho kina fakt nešla. Protože i samotná hudba ve mě dokázala vyvolat silné emoce. Každopádně krásný emotivní film, podle stejnojmenné knihy, který rozhodně stojí za povšimnutí. - "You don't get to choose if you get hurt in this world, but you do have a say in who hurts you. And I like my choices. I hope she likes hers."

Hodně krásný film, který hraje na všechny emoční struny a hraje na ně opravdu příjemně a jemně. Tlak zahraný na emoce diváka je sice hodně patrný, ale přitom zbytečně netlačí na pilu a postupně se tak rozehrává příjemná hra dvou lidí, kteří se do sebe zamilovali. V jejich nelehkých osudech jim nejde jejich lásku nepřát. Někomu se může zdát, že je to zbytečně přeslazené; špatný chlapec se zamiluje do dívky, která je nadpřirozeně hodná a vzorná, přesto je osudem potrestaná těžkou nemocí. Rozbíhá se tak souboj protikladů. Po pomalém rozjezdu se rozvíjí milostná romance s předvídatelným závěrem. Přesto si ale myslím, že finále některé diváky přeci jenom trochu zaskočí, neboť to nebude přesně tak, jak se očekává. Dalším velkým plusem filmu je kvalitní scénář a skvělé herecké výkony dvou hlavních představitelů. Po dlouhé době jde o romantické drama, které není jen o sexu, ale hlavně o lásce, pocitech, zodpovědnosti a snaze dokázat něco víc. Hlavně nezištně milovat. "But our love is like the wind. I can't see it, but I can feel it."

Mohou se do sebe zamilovat lidé, kteří se znají již od svých pěti let? Tak s takovou otázkou pracuje romantický příběh o Rosie a Alexovi, kteří jsou právě z tohoto důvodu k něčemu takovému, jako je vzájemná láska a společný život, slepí. Jenomže jak už to v životě bývá, nic není jednoduché. A s takovým přesvědčením bojuje právě Rosie. Snímek vás chytá za srdce a dává realistický pohled na lásku, život, sen a naději. Love, Rosie jsem poprvé viděla někdy v roce 2015 a ne uplně jsem mu věnovala pozornost. To byl možná ten důvod, proč jsem si nedokázala dát vztah Alexe a Rosie dohromady a film jsem považovala za zcela zmatený a průměrný. Jenže pak jsem tento film viděla znovu, kdy jsem mu tentokrát věnovala plnou pozornost a konečně jsem měla možnost si ho naplno užít a pochopit. Takže napodruhé jsem nakonec zjistila, že je tento snímek něco naprosto úžasného. Určitě dávám velké plus za to, jak je přátelství Alexe a Rosie ztvárněno, velice realisticky a vůbec ne přehnaně. Více sympatičtější herecké obsazení už se také povést nemohlo. Collins a Claflin mají mezi sebou takovou chemii, že místama vám vše přijde jak jejich hraná realita. Shrnuto podtrženo, tento snímek je originální, svižný, milý, a zábavný. Nemám co bych vytkla. Nechyběl jak skvělý soundtrack, tak černý humor a nebo i ty srdceryvnější scény. Love, Rosie je jednoduše nádherný film o přátelství dvou nerozlučných lidí, kteří se přes všechny překážky života snaží najít cestu jak k sobě, tak i k lásce, která už od začátku brala všechno do svých rukou. - "I'm Rosie, and this has got to be one of the happiest days of my life."

Titanic si mě získal už jako malé dítě, kdy jediné co mě tenkrát zajímalo nejvíce bylo, jak se ta loď potopí. Dnes na film samozřejmě nahlížím rozumnějším způsobem. Pro mě tento počin nemá ve světě kinematografie žádnou konkurenci. Úžasná výprava, do detailu propracované interiéry a exteriéry. Zkáza něčeho tak velkolepého, majestátního a luxusního je neuvěřitelná a způsob ztvárnění tragédie největší lodi na světě, která se potopí během pár hodin, prostě bere dech. Pak tu máme efekty, ty jsou přímo nadpozemské. Titanic se řadí mezi můj velice úzký okruh nejoblíbenějších filmů už od jakživa. Fascinuje měnnaprosto vším; hereckým obsazením a jejich profesionálními výkony, nádhernou atmosférou jak na lodi tak krajiny kolem a ze všeho nejvíce určitě hudbou Jamese Hornera. Hudba tohoto snímku se mi zaryla pod kůži, do srdce, a asi se mi nikdy nepodaří vysvětlit, jak krásné a hřejivé pocity ve mě tato hudba vyvolává. A to i navzdory tomu, že jsem měla možnost tento snímek vidět již nespočetněkrát. Možná je to i tím, že mám k tomuto filmu jaksi osobnější vztah, ale tak jako tak, naprosto mě okouzlil. - "Come Josephine, in my flying machine. Going up she goes, up she goes."

Silné životní drama o dívce, která umírá na leukémii a její rodině, která její boj nechce vzdát. A tak na radu lékaře zplodí přes zkumavku další dceru, které lékaři upraví chromozomy tak, aby se na 100% shodovala se svou nemocnou sestrou. A tuto dívku rodiče plánují 'využívat' pro záchranu nemocné Kate. Ve svých 11 letech se ale dívka vzepře a rodiče zažaluje pro neoprávněné používání jejího těla. Už si nadále nepřeje, aby za ní rozhodovali, zda dál podstupovat zákroky pro záchranu své sestry, jelikož momentálně už je to opravdu riskantní. Když jsem film viděla porvé, měla jsem naprosto sevřené hrdlo. A ano, je pravda, že některé snímky se snaží u diváka vyvolat emoce uměle. Tento příběh je ale uplným opakem. Je tak čistý, krásný, bolestný a láskyplný, že malá zásoba kapesníků vám opravdu stačit nebude. Smrt je přirozená součást života a tento snímek ji vyobrazuje jako určité vysvobození z útrap a bolesti a ne pouze jako životní tragédii. Několik podobných filmů jsem už viděla, ale tento je svým citlivým příběhem stále velice originální. Hodně se mi líbilo, že byl film rozkouskovám do různých časových intervalů, kdy má divák možnost vidět, co se odehrává v minulosti a co se odehrává právě teď v přítomnosti. Je to natočené velice přirozeně a herecké výkony všech aktérů musím jen pochválit. Hudbě nelze nic vytknout, už předem bylo jasné, na jakou strunu se bude hrát. Pro mě to je naprosto krásný, realistický, dojemný film, u kterého mohu upřímně prohlásit, že se mi zaryl do paměti. Jediná věc, která se mi na filmu nelibila, byl postoj Cameron Diaz coby mamimky. Připadalo mi, jakoby si druhou dceru, pořídili opravdu jen na 'náhradní orgány". A ano, má svou dceru ráda, ale za takovou cenu se narodit, to je hnus. Na to jsem spadla do emočního kolapsu, protože na jednu stranu jsem jí přála aby soud vyhrála, a na druhou stranu mi bylo její sestry Kate nehorázně líto. Hlavně když vám film celou dobu ukazuje, jak krásný vztah spolu sestry mají. Ovšem tento zápor není vina ani herců, ani filmu jako celku, ale spíše toho faktu, že tohle se na světě opravdu děje a vy si to během filmu plně uvědomujete a máte z toho akorát nervy. Už dlouho jsem nemohla sehnat drama, které by mělo přesně to, co se od dramatu očekává. My sister's keeper mi dal přesně to co jsem od takového žánru potřebovala. - "Remember that summer when I went away to camp? And I was so scared that I'd miss you guys, so before I got on the bus, you told me to take a seat on the left side right next to the window so I'd be able to look back and see you there? I get the same seat now.”