atmen

Pěkně se na to dívalo, ale podvědomí mi neustále našeptávalo:" To je limonáda, že?" Vrcholem byla scéna, kdy do ZOO běželo 50 tisíc lidí přes minové pole... No trochu přeháním...

Je rok 1976, právě končí nutné zlo všech studentů - škola. Mazáci si shánějí pálky, budou je potřebovat. Tuto noc je vše povoleno, tak to alespoň vnímají, neboť v jejich rukou budou "dospívat" bažanti. Mimo to, je potřeba sehnat co nejvíce pití, trávy, sbalit nějaký holky, mít tu nejlepší káru a uspořádat mejdan, na který budeme do konce života vzpomínat. Protože jak jen je možné, že my stárneme a středoškolačky jsou pořád stejný....

Když jsem zjistil, že se točí třetí díl, tak jsem se začal bát, co se s mou nejoblíbenější filmovou romancí stane během těch pár let, co jsme se neviděli. Dlouho jsem oddaloval samotné shlédnutí, nyní jsem dlouho oddaloval i samotné hodnocení. Bohužel jsem vývojem zklamán. Chápu, že v realu by se to takto nejspíše mohlo i odehrát, ale ve světě filmu chci i nadále žít Před úsvitem, neboť je esencí romance, Před půlnoci je extrakt života o který nestojím. Doufám, že za sedm let nebudem sledovat pokračování ve stylu Války Roseových... Z lásky Před úsvitem nebudu a nechci hodnotit...

Těšil jsem se, leč dým kouře překryl těch několik životních mouder natolik, že ve vzpomínce mi zůstane jen to buřictví ve formě drogových excesů a to je trochu málo. Daleko raději mám nonkonformnost s čistou hlavou...

Doufám, že něco podobného budu zažívat pouze přes televizní obrazovku či monitor a nikoliv na vlastní kůži. Zatím tomu tak bylo, a chci, aby tomu bylo napořád.... S podobnou tématikou řadím výše One Week, ten tak netlačiil na city, působil jakoby mimochodem...

Byl bych rád, kdyby tento "mainstream" někdo točil i u nás a ne alibisticky pořád utíkat do dob komunismu,normalizace, první republiky a pod rouškou průměrnosti se ohánět generační výpovědí existečních dramat, které si je potřeba připomínat pokud možno každý měsíc, ale bez diváků, kteří již na toto nejsou zvědaví... čest vyjímkám...

Všechny hlavní postavy v tomto milostném trojúhelníku ve vás vyvolají pocit bezvýchodiska a beznaděje ve svém každodenním bloudění ve svých nicotných životech. Přesto, že jsem se nedokázal plně do pocitů zůčastněných vcítit, tak jsem dychtivě sledoval, jaké vyústění nás na konci čeká. Nejsem si jist, zda by ve skutečnosti toto rozuzlení bylo pravděpodobné, spíše ne...

Komedie, která mi svým pojetím lehce připomněla Malou miss Sunshine a takových komedií není nikdy dost...

Vidět tento film, přečíst si komentář uživatele Enšpígl a mám mindrák, že jsem na žádném táboře nebyl....

Co si z pohádky zapamutuji? Dračí souboj alá Avatar, král a princ v reálu spolužáci ze školy, pouze minutu hrající pánové P. Liška a T. Matonoha (možná je střihač nechal v této pohádce, i když patří až do té, co bude příští rok a nyní čeká, jestli si toho někdo všimne:-) ), sympatičtější herci jsou snad i v Hostelu....