Kmotr76

Nemám rád psy, natož kočky, ale Srstka mě prostě baví!

V porovnání s ostatními "dokumenty" tehdejší doby se mi záběry na Kalkatu z přelomu 19. a 20. století velmi líbily a bylo to prostě něco nového, na rozdíl od záběrů na Londýn, New York, případně nějaké méně známé euroamerické město, protože to všechno vypadá stejně. Tyto záběry jsou navíc zachované ve slušné kvalitě a jsou z toho prostě cítit ty dálky, vůně indických tržišť...prostě exotika.

Neuvěřitelně silný film a velmi netypický western, ani nevím, jestli mezi tento žánr vůbec patří. Atmosféra je jednoduše nepopsatelná. Atmosféra pomalého přechodu mezi životem a...smrtí. Neil Youngova kytara se k tomu perfektně hodí a když přidáte záběr na indiána a Johnyho Deppa s mrtvolným výrazem, jak na koni jedou skrz sekvojový les, chybí toho jen málo k dokonalosti. Viděl jsem to bohužel rozkouskované a možná i proto nedávám plný počet. Ale určitě se na to chci podívat znovu.

Přestřelka mez Tenkrát na západě a Hodný, zlý a ošklivý končí zatím remízou. Hodný, zlý a ošklivý se ušklíbl, řekl humornou hlášku a vystřelil, Tenkrát na západě se v rychlosti vyhnul kulce a poté mlčky, bez výrazu, propaloval kamenným pohledem Hodného, zlého a ošklivého. Po minutě a půl vystřelil, ale i Hodný, zlý a ošklivý se kulce hbitě vyhnul. Poté si podali ruce, protože si oba uvědomili, že nemá cenu soupeřit. Oba dva jsou nejlepší, jak na poli westernů, tak na poli filmů vůbec. Ale přesto nejsou stejní. Podle jejich povah by člověk ani neřekl, že jsou sourozenci. A jejich rodiče, Sergio Leone a Ennio Morricone na ně mohou být hrdí.

Filmy, které se jakkoli zaobírají tématu cestování v čase či předpovídání budoucnosti, většinou nedopadají dobře a autoři se v tématu sami ztrácejí a i méně pozorný divák narazí na nejednu chybu. Minority Report, částečně díky knižní předloze spisovatele Dicka nedopadá vůbec špatně. (Téměř) vše do sebe skvěle zapadá a krom super hříček s časem je to i dobrá detektivka s nečekaným koncem. Přes všechny tyto kvality mi film zas tak sympatický nebyl a některá zpracování budoucnosti mě iritovala. A nejhorší je ten happy end, který celý dojem ještě zkazil.

Divák se může vidět, jak vypadala práce v továrnách ve 30. letech ve Velké Británii. Dobovou vymožeností je zvuk, díky kterému asi přidávám 1 hvězdu navíc. Jinak mi to přišlo vcelku nezáživné.

Rozhodně převratný film, který neměl ve své době konkurenci! Komunistický režim byl v době vzniku filmu již v plném proudu, navzdory tomu je však film minimálně zmanipulovaný a celkem se drží historických reálií. Samozřejmě že jsou mnohé scény chudáků a žebráků přehnané, ale to mi zas tolik nevadilo. Ačkoliv se to někdy zdálo býti nudné (mě osobně to ani nudné nepřišlo, především díky skvělé hudbě a snesitelné stopáži), nikdo nepopře význam pro světovou kinematografii. Ony Oděské schody myslím netřeba zmiňovat...

Vlastně jsem to očekával snad ještě víc bláznivější. Ale říkám si, co je bláznivější než mrtvý na osel v klavíru, rozříznuté oko za úplňku nebo mravenci vylézající z ruky?

A já myslel, že Slováci takto žijí i dnes ;) Teď ale vážně. Unikátní dokument,který nám umožňuje přenést se v čase na východní Slovensko 30. let minulého století. Možná to působí více idylicky, než to doopravdy bylo, ale děti pobíhající v krojích kolem koz a ovcí pasoucích se na strmých travnatých svazích jsou prostě neodolatelné, stejně jako monumentální hory na obzoru, přes která se převalují mračna a sem tam prosvitne slunko...

Porto jsem nedávno navštívil a bylo zajímavé vidět, jak se město za těch osmdesát let změnilo. Budovy jsou víceméně stejné. Co se za několik desetiletí změnilo, jsou lidé. Dnes je na nábřeží hafo turistů, před lety tam bylo hafo těžce pracujících lidí. Původně jsem myslel, že kromě Porta uvidíme i vinařské oblasti na středním toku řeky Douro, takže jsem mírně zklamán. Pro portugalskou kinematografii ale zásadní film.