foils

Medem mě opět rozsekal. Noé je jako vždy Noé, ale čekal jsem trochu hlubší/méně triviální myšlenku. Zbytek neurazí ani nenadchne, Kusturica v hlavní roli Traperovy povídky navíc i pobaví.

Nádherná kamera Petra Hojdy (Válka barev, Hanele, Oko ve zdi) s typicky "osmdesátkovou" mizanscénou bohužel nedokáže vyvážit tupost až absenci scénáře a toporné dialogy. Manželé Krausovi i většina ostatních herců jsou ale fajn a celkově tak tento zapomenutý film není nijak větší blbost než mnohem známější Musím tě svést.

Lars von Trier je ve svém posledním dvojfilmu snad nejkritičnější a nejpesimističtější. Podobně jako Tykwerovi 3 je i Nymfomanka snímkem o nechuti přizpůsobovat se tradičním rodinným vzorcům. Na rozdíl od Tykwera, který došel k (trochu všeobjímajícímu) závěru, že všichni touží po tomtéž, takže si nakonec vždycky dokážeme najít uspořádání, které bude nějak fungovat, hippiesácké dítě von Trier vidí tento konflikt mnohem vyhroceněji a nesmiřitelněji. Ať už dá člověk přednost rodině, nebo svému chtíči, v každém případě to s ním skončí špatně. Jediná účinná obrana je do této "hry" vůbec nevstoupit, a i o ni můžete kdykoli přijít. Pokud jde o rozdělení filmu do dvou částí, skoro se přikláním ke konspirační teorii, že za ním stojí sám von Trier, aby k filmu přitáhl ještě větší pozornost. Obě části totiž nemají jen odlišný rytmus a tempo, mění se i pohled na titulní postavu: Zatímco první část vykresluje její bezohlednost a sobectví hlavně prostřednictvím dopadů hrdinčiných činů na její okolí, druhá nahlodává pochybnostmi, jestli přece jen větší výhrou než začít brát v úvahu i jiné než jen své vlastní potřeby není "zůstat sama sebou" a svou "upřímností" deptat všechny kolem. Ale nakonec se přece jen ukáže, že ne. Nebo ano? :)