Havana, milujem ťa

Týden v Havaně mi posloužil jen k tomu, abych se pobavila paralelou s českou normalizací aneb sháníme nesehnatelné v sobotu a v neděli maká celá ulice na rekonstrukci pokoje pro Pannu Marii i za cenu toho, že vyplaví sousedku. Za pozornost jinak stojí patrně jen jako extrémní easter egg povídka s Kusturicou, ve které hraje sám sebe. Případně Medemova romance s Danielem Brühlem. Největší mindfuck má na svědomí samozřejmě Noé, ale u něho se ničemu nedivíme a projdeme jen okolo do dalšího dne bez delší zastávky. (15.06.2017)

Navštivte radši Tokio. Neprohloupíte! Co se týče 7 dnů v Havaně z nižšího standardu skrze umně užitou rapidmontáž nahrazující slova a hororový nádech vybočuje pouze páteční povídka G. Noého. Jako celek na mě filmová Havana ve své reprezentaci pak zapůsobila jako místo, které má svůj půvab, svou osobitost, nakonec se však před každým návštěvníkem uzavře do svých vlastních zákonitostí a labyrintů (ne nadarmo jsou tři ze sedmi povídek vyprávěné z pohledu turisty), takhle ale při pohledu zvenčí nutně působí každé velkoměsto. 50 % (19.10.2022)

Sedm plus jeden režisér. Ano, skutečně velmi nevyrovnaná kolekce sedmi přibližně dvacetiminutových filmových povídek sedmi režisérů, přičemž pojítkem mezi jejich příběhy se stává specifické prostředí kubánského hlavního města Havany. Je naprosto přirozené, že se v jednotlivých částech odrážejí různé režisérské rukopisy, přičemž propojené jsou povídky zcela minimálně. Jako nadprůměrné vnímám kousky Trapera (s v hlavní roli vystupujícím režisérem Kusturicou) a Suleimana, naopak mi do konceptu nejméně zapadl (ne špatný) krátký film Noého i Medemův patos. Závěr týdne, snímky Tabía a Canteta, se vyznačuje civilností a je důstojnou tečkou v této skládance odrážející život Kubánců, včetně jejich úžasné hudby. (09.11.2014)

Po shlédnutí filmu jsem si vybavil přednášku známého popularizátora vědy Václava Cílka, kde se přiznal, že motivem pro vznik jeho nejnovější knihy nebyl zápal pro její téma, ale grant, který náhodou získal a který by nebylo moudré odmítnout. U většiny zúčastněných režisérů jsem měl pocit podobné motivace. Nebyl to vysněný projekt, kvůli kterému si sáhli na dno tvůrčích sil, a nešlo ani o komerční záležitost, za kterou by nesli před producentem kůži na trh. Většina to pojala na způsob školního cvičení, někdy jsem dokonce cítil, jako by to bylo z povinnosti. V každém případě převažovaly režijní kvality nad scénáristickými - tam je leckdy znát vyložená bezradnost (Kusturicova alkoholem nasáklá návštěva filmového festivalu). Většina filmových fanoušků si tu svou povídku nejspíš vybere, jako celek ale 7 dní v Havaně po mém soudu neobstojí. Že budou mít jednotlivé příspěvky rozdílný styl a poetiku, bylo od počátku jasné, ale že si budu při srovnání kvality povídek připadat možná ne jak na horské dráze, ale určitě jako při jízdě na pouťové lochnesce, jsem přece jen nečekal. Celkový dojem: 45 %. (05.12.2018)

Rozjíždí se to celkem slibně a skoro to vypadá, že to bude zajímavý náhled na život na Kubě. Hned první povídka jde ale s pointou do háje. Nejlepší je Kusturica, který tentokrát hraje, no a pak už je to film opravdu o ničem, u kterého je skoro jedno, kde se odehrává. Brát tohle jako hold kubánskému hlavnímu městu nemůžu. (12.04.2016)