Spam

Snažím se v téhle doku sérii najít stereotypně přihlouplé, přemotivované, šíleně ambiciózní Američany,  ale fakt ne. Ať koukám, jak koukám, je to výborná filmařina a sympatičtí hrdinové. Druhá série je dramaturgicky uchopená velmi pevně, příběh graduje, kamera úžasná,  zachycuje i emočně napjaté situace. Autor zdatně adresuje i nepříjemné události, které  se staly po první sérii viz problém sexuálního zneužívání. Snaží se ukázat obě strany mince. Výborná hudba. Skvělá postprodukce - některé zabery se opakuji, což nevím, jestli byl záměr a určitě by šlo sérii tak o dva díly zkrátit.  Jako celek je to ale dokument hoden roku 2022. (Pořád mi přijde tohle mrzačení ve jménu jakéhokoliv sportu jako bullshit, ale to sem nepatří...)

Drama (korejský seriál), za které se zasloužila stejná skupina, která vytvořila úspěšný skvost v korejské seriálové tvorbě - It's Okay, That's Love. Že se nejedná o originální tvorbu scénáristky Hee-kyung No, ale o remake japonského originálu jde v příběhu poznat. Přesto rozeznáme její zásahy - hravé a nepředvídatelné dialogy, které spolu s kvalitní prací kamery a nechutně charismatickým In-seong Jo, táhnou poměrně nudný uplakaný, no prostě typicky korejský příběh alá (Čechům známější) "Moment to Remember". Naštěstí má drama charakteristiky typického korejského melodramatického a posmutnělého filmu, ne typicky kýčovitého korejského dramatu (seriálu). Tyto dvě oblasti nutno rozlišovat. Korea je odjakživa smutný národ, viz lidové písně, kdy ženy v hanboku zpívají slavnou plačtivou Arirang, nebo korejské nostalgické malby. Tento nádech smutku, deprese a melancholie se nese celým seriálem od první scény. Vlastně už od toho, kdy si přečtete název. Korejská filmová tvorba tento styl zvládá opravdu bravurně, ale v seriálu jsem se s takto kvalitním provedením ještě nesetkala. Tvůrci navíc přidali špetku thriller atmosféry. Je to vlastně taková korejská filmová klasika provedená v seriálové podobě s koncem typickým pro korejský seriál, ne pro korejský film. Rozbor jednotlivých charakterů a jejich pocitů jde opravdu velmi hluboko. Některé scény byly ale zbytečné. Korejské publikum muselo být nadšené. Přesně jejich styl. Člověk neznalý korejské tvorby seriál docení po řemeslné stránce. Pro typického Čecha to bude pravděpodobně moc velká ždímačka pocitů.

Song-hee-Ii Lee je nenápadný korejský režisér a scénárista nízkorozpočtových filmů s většinou homosexuální tématikou. Pamatujeme si ho především pro skvělý No Regret (후회하지 않아). Je navíc sám otevřeně homosexuál. V Korei to prakticky znamená, že je společensky odepsaný. Přesto se snaží bojovat s tamní společenskou ignorancí. Night Flight je jeho nejčerstvějším počinem a jedním z nejlepších filmů, které jsem zhlédla na Jeonju International Film Festival. Zachycuje život homosexuálního středoškoláka a s divákem se nemazlí. Ukazuje realitu, tak, jak to v Korei opravdu chodí. Některé scény jsou možná až zbytečně dramatické a příběh nijak zvlášť nepřekvapí, konec však ano. Herci jsou parádní až se člověk diví, že do toho v tamní společnosti šli. Klobouk dolů. Doporučuji jako povinnou součást výukové osnovy korejského středoškolského vzdělávacího systému.

Seriál, který získal slávu především pro své obsazení. Kouzelná Ye-jin Son a nesmělý Min-ho Lee je kombinace, která zcela jistě naláká. Především tedy Lee Min-ho ještě před plastickou pohromou, která ho potkala před natáčením Heirs. Brek brek. Příběh je laděn opravdu z vesela. Nejvíce baví bizarní až burianovsky laděné situace s Lee Min-hem, při nichž je mylně považován za gaye. To, co seriálu opravdu přidává na hodnotě, je ale porušení stereotypu korejské homofóbní společnosti. V Korei totiž neexistuje homosexualita. Neexistuje ani koncept homosexuality, který by se mohl potvrdit či vyvrátit. Nelze tudíž argumentovat. Personal Preference je první populární seriál, který se nejenom v rámci zábavy a nekonečných jokeů, ale i naprosto vážně věnuje tématu homosexuality. V Korei naprosto skandální. Dokážu si představit, že tento divácky úspěšný seriál alespoň trošku pootevřel oči některým chápavějším ajumám (starším paním), co zběsile domlouvaj nevěsty svým poslušným gay synáčkům. To, co seriál naopak sráží k zemi jsou všechny stereotypy korejských dramat z červené knihovny, které tam tvůrci plácali jak diví. Nejhorší finální (teď nevím, jestli je to slovo vůbec vhodné použít, protože snad i Pejsek a Kočička, když věšeli prádlo, bylo větší vzrůšo, ale dobře) "milostná" scéna, kterou jsem kdy viděla. Takže nakonec takový průměr s kvalitním poselstvím.

Hodně jsem se bála, že bude tento film naprosté fiasko. Přece jenom, korejští chlapci, co si hrají na Phelpse, zatímco by u nás mohli soutěžit o královnu krásy, hahaha. Nakonec se z toho ale vyklubala svěží, oddechová komedie, kterou z průměrné na nadprůměrnou vytahuje herecký výkon In-guk Sea. Opravdu jsem se při jeho pasážích od srdce zasmála. Navíc tam není žádné srdcervoucí love story, což je pozitivní fakt. Začátek a konec jsou scenáristicky zvládnuté velmi dobře, prostředek pokulhává. Škoda, že se tvůrci neubránili některých typických klišé a neudrželi svižné tempo i ve zmiňované prostřední části, kdy se zase po korejsku topíme v potoku slz a komplikované minulosti. Neočekávejte od filmu nic zázračného a budete mile překvapeni. Nakonec musím uznat, že chlapci opravdu potrénovali a v těch plavkách nevypadali až tak bizarně :) Ačkoliv vše berme s nadsázkou. Je jasné, že v reálu by měl Phelps už bazén dávno x-krát odplavaný, zatímco by Korejci v šatnách ještě zuřivě odličovali BBčko :)

Bomba! Seriál, který boří mýty. Rozhodně ty korejské. Naprosto odlišný od ostatní korejské klišéovité červené knihovny. Zaslouží si pořádný komentář. Pro, v této oblasti nezkušeného, diváka by byl seriál parádní počáteční metou. Proč? Protože 99% ostatních seriálů tohoto žánru by průměrný Český/Slovenský divák netknutý korejským světem plným slz, nablýskaných vil a napuchlých tváří po špatném botoxu, rozdýchával chudáček fakt hooodně těžko. Na rozdíl od takovýchto korejských dramat (tak Korejci nazývají své seriály) divák nebude při sledování pociťovat neutišitelnou touhu třískat hlavou o stěnu nad stupidností chování hlavních představitelů. (Ať už v krizových situacích, protože když moje milá krvácí z díry na hlavě, nebo když je okolo mě všechno v plamenech, jakožto pravý Korejec budu s dotyčným zuřivě třást, hroutit se v slzách a zoufale křičet, ať jako otevře oči. Nechápu že to nikdy nezabere. Nebo nad zběsile obíhající kamerou při závěrečném křečovitém pokusu o romantický akt - polibek.) Navíc, všichni hlavní hrdinové jsou nejen charakterově, ale i vizuálně velmi odlišní, takže je docela šance, že si nebudete plést hlavního představitele s hlavní představitelkou. Herecké výkony nadprůměrné, hudba velmi pečlivě vybraná a citlivě používaná, od neznámých umělců. Scénář nejlepší, s jakým jsem se u k-dramat kdy setkala - konverzační drama, dialogy svižné, velmi atypické. Kamera využívá spousty CU (close up) a monitoruje každičkou grimasu herců. Pro korejské publikum je to velmi kontroverzní moderní seriál, který je veřejností jen těžce akceptován. Otevřeně se mluví o předmanželském sexu, postavení žen v korejské společnosti, psychických poruchách. A to je opravdu rebélie! Snaha scénáristky a celého týmu byla rozšířit povědomí o těchto problémech ve velmi natvrdlé konzervativní korejské společnosti a seriál se překvapivě (nebo možná právě pro svou kontroverzi) umístil na nejvyšším stupni sledovanosti.