Gwaenchana, sarangiya

A odpad! jsem nedala jenom proto, že se cítím provinile, protože jsem skončila osmým dílem. Dál už to prostě nedám. Zatím nejhorší korejský počin, který jsem viděla a už nevím, co bych si musela pustit, aby to bylo ještě horší. Absolutně příšerná hlavní hrdinka, zlá, sobecká, protivná, trapná s tím nejblbějším problémem a nejidiotštějším zdůvodněním onoho problému, co kdy kdo vymyslel. Je psychiatr a je fakt paradox, že nejvíc by psychiatra potřebovala zrovna ona (takže o tohle šlo? Kdybych počkala ještě pár dílů, zjistila bych, že je to nějaká mytická korejská bytost, která svýma kecama ničí obyvatele Soulu po stovkách?). Nebo vymítače ďábla. Nebo jednu po čuni. Navíc Gong Hyo Jin vypadá mnohem mužněji než Jo In Sung (kvůli té masivní čelisti?). Tohle, že je ten racionální a vyzrálý příběh? To, že budu odkrývat tabuizovaná témata neznamená, že to bude stačit a že to bude dobrý. Při sledování jsem vyloženě úpěla, nadávala, byla zoufalá. Pořád jsem tam hledala tu skvělou chemii, ty úžasný myšlenkový pochody. Možná, že se to tam objevilo až po tom osmém díle, ale už nevidím důvod, proč bych to měla podstupovat. Vůbec nerozumím nadšeným komentářům a takhle šíleně vysokému hodnocení. Vedlejší postavy pro mě nebyly dostatečně zajímavé (čti: byly mi úplně ukradený), abych to sledovala dál aspoň kvůli nim a hudební doprovod sice byl slušný, ale pak tam stejně naklusala ta káča a všechno zkazila. Jestli byl záměr trpět spolu s postavami, tak to seriál splnil na výbornou, protože jsem skutečně trpěla. A dobře, možná jsem člověk, který ti na větu: mam depresi odpoví: fakt? Tak běž pryč a neotravuj mě, ale to taky neznamená, že jsem uvnitř mrtvá. Pro mě čistočistá srágora. (20.03.2021)

It's okay, that's love je kouzelný tím, že je normální a šílený zároveň. Aniž byste o tom věděli, zamilujete si většinu postav a jednoduše proniknete do jejich světa, jelikož vám budou připadat tak blízcí a známí. A jak se bude jejich příběh blížit ke konci, bude vám líto, že se s nimi musíte rozloučit. Jen málokdy jsou totiž herci v seriálech tak přirození a scénář je tak hezky vyzrálý. I Hyo Jin Kong s Jo In Sungem spolu byli moc fajn a vážně to mezi nimi jiskřilo. Navíc z nich šlo cítit, že si natáčení užili. A o tom to přeci je... 4,5* (10.11.2014)

Prostředí psychiatrie poskytuje seriálu velmi zajímavé příběhy lidí, kteří mají rozličné psychické problémy. Vlastně jsem si snad až do poloviny říkala, že bych byla spokojená, pokud by se věnovali jen těmto záležitostem a úplně vynechali romantickou linii, ale pak se ukázalo, že ta s tím taky souvisí a naopak seriál nabral na poutavosti. Hlavnímu páru jsem skutečně věřila, že jsou do sebe zamilováni a navíc měli naprosto normální vztah – většinou se během celého korejského seriálu pár vezme tak jednou za ruku. Také oceňuji absenci milostného trojúhelníku a podobných prvků, které mě v korejských seriálech iritují, a překvapivě se mi celkem líbila i hudba. Jen těžko bych hledala něco, co bych měla vytknout. Opravdu It's Okay, That's Love hodnotím vysoko a řadím ho mezi ty nejlepší korejské seriály, co jsem viděla. (24.12.2014)

Cross My Mind http://www.youtube.com/watch?v=Djx24NuLUjI MV https://www.youtube.com/watch?v=nXHvDDLiANA ■ V zásadě není co říci. Jdu zapálit svíčku. A než půjdu spát ... víte, co udělám. Dobrou noc! (20.10.2014)

Gwaenchana, Sarangiya nemá téměř žádné hluché místo a prostředí psychiatrie řeší velmi slušně. Je to seriál vyzrálý, řeší seriózní problémy a nenachází se v něm pletky mezi zamilovaným trojúhelníkem, což je další velké plus. Do 13. dílu jsem byl převelice spokojený, ale když se začal řešit hlavní bod, tak mi připadalo, že brek ostatních byl občas až citelně nepřirozený a nevhodný k dané situaci. Je dost možné, že jsem zrovna nepohlížel s přiměřenou empatií, protože problém, jenž řešili, bezesporu vážným a citelným je. Dále musím smeknout před "Hyo-jin Kong", protože ta je schopná zahrát snad všechny charaktery a temperamenty. Vážně úžasná hrečka. (30.10.2014)