Zodd

Naprosto bezkonkurenční satira, která (narozdíl od Panterů) není jen o Sellersovi a že ho tu je.

Doba, kdy už Eddieho jasná hvězda rapidně vyhasíná (a brzy si zvučku vypůjčí jeden nahatý obojživelník), ale pořád fajn. KMA peníze jsou ovšem jeden z vrcholů série.

Dost cheesy, ale srdce to má a “dvojník” Bruce Leeho není nejhorší. Co jiného vlastně očekávat?

Námětem vlastně dosti odvážné, provedením se z toho ze strachu stala “pohádka” s morálním ponaučením, která nemá přehledně vymezenou cílovku. A možná je to i dobře.

// Princess Onmitsu: Hlavní postava, magická ninja princezna je dostatečně roztomilá i aktivní. Hezká grafika a animace. Zajímavě vybudované království, postavy a konfrontace s air piráty. Tempo je raketové a skutečně by to fungovalo více s delší stopáží, nejlépe celovečerák. Ale ono to vlastně funguje, i když sousto bylo veliké. (7/10) // Gyrosopter: Dílo, které by se mi určitě líbilo více, nebýt jedné "formality". A to, že CGI animace, jakkoli skvělá a atmosférická, je studená jako psí čumák. Ale i když to byl určitě účel, tak přesně v tom jiném slova smyslu. Příběh a písnička mají hodně emocí, ale s grafickou stránkou jsem tu symbiózu necítil. (6/10) // Wandaba Kiss: Roztomilé postavy, kreativní mašinka a skvělá hudba. Až ten konec možná trochu dětinský, ale dojem celkově velice pozitivní. (8/10) // From the Other Side of the Tears: Takový smutný hudební klip s příběhem, který někam vede. A výsledkem je jedno z top děl této kompilace. (8/10) // Project Mermaid: Pro mnohé (vypadá to, že) zklamání. Já osobně jsem v tom viděl tak trochu lyrickou ódu na původní dánskou verzi Malé mořské víly. Se synopsí se nevylučuje. A líbilo se mi to. (7/10) // Okkakekko: Hodně se mi v rámci japanimace líbí tento grafický styl, je velice krásný a výprava o nic méně. Děj však zahrnuje jedno odhalení a jakýsi závěr, který ani trochu nepřekvapí, takže lyriky taky ne moc. Má to jeden nápad a to je všechno. Pokud vůbec je nějaký. (5/10) // Good Morning: Fajn surrealismus, který celou dobu pokládá otázky, ale na konci do sebe všechny dílky zapadají. Osobně bych to v kůži té dívky bez kafe těžko dal. (9/10) // Supaatsu Taisa: Taková dramedy až na hranici burlesky. Hlavně kvůli závěru, těžko říct, jestli za účelem či ne. Zaujme, nebojí se ukázat proud krve, ale rychle vyšumí. (6/10) // A Gathering of Cats: A máme tu vrchol celé kompilace. Makoto Shinkai je skvělý talent. I přes velmi omezující premisu nacpat příběh do 1 min vytvořil příběh, který je perfektně vyprávěný a vygradovaný. A výborně pobaví. Multižánrová lahůdka. Proč dosud nerealizoval celovečerák, jakkoli by dopadl? (10/10) // Invasion from Space - Hiroshi's Case: Ze začátku jsem si skoro myslel, že sleduju Beavise a Prdelohlava kvůli grafické stránce. Filmeček stojí na jednom frku, který rozhodně není úplně předvídatelný, ale pobaví hodně. (8/10) // Yururu ~Nichijou Hen~: Kraťas z pohledu animátora, vyobrazující jeho děj v práci i vlastní dílo, přestože tvář neuvidíme. Chytlavá hudba, dobře absurdní konec, kterému sloní troubení dává třešničku na dort. (7/10) // Project Omega: Well, that escalated quicky! Takto by se dala popsat zápletka. Výprava na 100%. Vím, že u filmů není zdaleka pravidlo mít uzavřený děj, ale ani stará filmová a animátorská cvičení tolik nezvedla prostředníček jako tady. Nebo tu technicky vzato může být uzavřený děj? Nicméně jakmile skončí přesně při samém vyvrcholení, nezklame to, ale naštve a to je horší. (6/10) // Blaze Man: Nevylučuji, že na papíře ten film vypadal mnohem lépe. Embryo na začátku představí vrchol celého snímku. Po dvou či třech zhlédnutích už zaregistrujete ten děj. Epilepticky rychle se střídající trojrozměrně animované scény nemohou kvůli cílové stopáži 1 min překvapit, ale když v těch okolních světlech je sotva něco vidět (a je mi jedno, co symbolizují), nebude špatně jen odvyprávění scénáře. V tom případě není co sledovat a neubráníte se dojmu, že to opravdu šlo udělat lépe i za cenu menší nabubřelosti. (3/10) // Attack of Higashimachi 2nd Borough: Takové popichování amerických béčkových děl žánru sci-fi zejména padesátých let. Či ukázka, jak by se s tím vypořádala japonská filmová studia, která hodně dlouho byla (paradoxně) technicky pozadu v tomto oboru? Přijde mi, že to není jejich obvyklý žánr, spíš se ve vrcholné popkultuře zaměřovali na různá kaiju monstra, proto je ten vtip na místě. A taky, proč se v překladači těch emzáků mihla angličtina. (8/10) // Sancha: Ten art mi přišel jako z amerických komiksů 60s a okolních dekád, či jakási japonská derivace či simplicita. Pointu víte rychle. (5/10) ///// = 68,67%

Vedle Smrtonosných pastí nejlepší vánoční film. Když se na poli 10 min dostatečně vytříská z 6 nejlepších postav frančízy, není co řešit.

Najednou dává větší smysl, proč šavlozubá veverka byla propašována do filmu, s jehož dějovou linií měla pramálo společného. Ovšem toto je ještě mnohem větší art. Skvělá ponurá atmosféra a na závěr trochu surrealismu a černého humoru. Jeden z nejlepších CGI animovaných kraťasů vůbec.

V podstatě pro mě oblíbenější než Příšerky, které jsem ze začátku opravdu neměl rád, ale paradoxně jsem do nich postupně dospíval, i přes na Pixaru poměry velké množství dětinsky infantilních gagů. Tedy aspoň tehdy oblíbenější, obsahově jde o bajku, kterou jsme slyšeli milionkrát. Jde ovšem o první výskyt té skutečně vrcholné a krásné animace od studia, u které je těžké uvěřit, že byl rok 2000. A je překvapující, že se k Pixaru dostal i jiný našinec než Jan Pinkava. I tak mým skutečně nejoblíbenějším Pixar kraťasem je Presto před Wall-Em, i když nedoceněný Piper měl jistou artistickou hodnotu mimo obvyklé rozměry studia.

Rok 2004 - naše země v EU, konec SuperMaxu a zároveň rok, který málem smazal rozdíl mezi infantilitou animáků (aspoň té druhé ligy pod Pixarem) a dobových řadových komedií, mít jen větší úspěch. Je lepší si nepředstavovat ten film na souši, hvězdné obsazení či ne. Vizuálně neskutečně atraktivní (pořád ne jako Nemo), obsahově mělké. Humor jen pošťuchování mafiánských klišé s mnoha dobovými výtlemy. Kdyby film zahrnoval jen hudební scénu na konci, jasných pět. I tak bych se z junior nabídky od rybáře na dorůstajícím měsíci znovu podíval radši než na cokoli mezi tímto dílkem a Kung Fu Pandou (Za plotem mělo fajn netradiční myšlenku, ale charaktery dost na pytel).

Will Smith je skvělý, místy je to celé úchvatné. Ovšem perfektně si rozdělit místo ve svém srdci půl na půl emocionální stránku a trikové wow jsem nedokázal, závěrečné paf už mě minulo, protože jsem už chvíli měl pocit, že to mělo skončit. Pět nepřichází v úvahu, ale přesto je co doporučit. Jen já mám menší problém s tou prázdnotou a knihu neznám ani akcidentálně, byť to můžu ještě změnit.