DzejjPii

Viděno v předpremiéře v Bio Centralu. Rozhodně ten nejlepší zážitek, jaký jsem si kdy z kina odnesl. Celé kino plné skalních fanoušků a všichni se královsky bavili — nikdy jsem v kině nezažil takovou atmosféru, kdy by lidé během filmu neustále vybuchovali smíchy, občas i tleskali nebo nahlas křičeli. A film samotný skvělý — už mnoho let jsem se takto nezasmál a nepobavil. Jedná se rozhodně o přístupnější film než první díl, ale myslím, že se pohybuje na samé hranici toho, co ještě do oficiální distribuce projde. Pokud jste podobně postiženi, tak si budete libovat. A řemeslně jde znát, že Marty neskutečně posunul svou laťku výrazně výše. Každopádně si Párty Hárder budu muset později pustit i doma, protože přes salvy smíchu v kině jsem asi tak čtvrtinu dialogu vůbec neslyšel.

Dokument lze zhlédnout zdarma a v plném znění zde. Vzhledem k tomu, že jeden anglický komentář vystihl vše bezvadně, tak není třeba nic extra vymýšlet a zkrátka ho jenom přeložím: Toto je ten nejvíc nedoceněný dokument, který jsem kdy viděl. Je skoro až kriminální, jak málo zhlédnutí tento dokument má. Nejdřív jsem si jím nebyl vůbec jistý, ale po chvíli jsem nemohl uvěřit tomu, co jsem viděl. Poté, co River Hagg přijede do Sýrie, tak se dozví, že je YPG (kurdským Lidovým Obranným Jednotkám) k ničemu, pokud není ochoten bojovat spolu s nimi se zbraní v ruce. Ze Sýrie se Hagg nechtěl vrátit bez záběrů a tak na tuto "dohodu" přistoupil.  Brzy mu s ostatními dobrovolníky došlo, že v týmu čítající stovky lidí není ani jeden jediný medik. Lidé umírali na zranění, která nebyla v případě poskytnutí zdravotní péče smrtelná a tak se dal dohromady s několika dalšími dobrovolníky a skončili jako jediní medici, v jediné ambulanci na bojišti, zodpovědní za stovky lidí. A to nepočítáme civilisty a ISIS bojovníky, které taky zachránili.  Byli samozřejmě zcela přehlcení a nemohli držet krok s tolika raněnými. Některé z šíleností, které viděli, byly tak příšerné, že zejména jeden obvzláště hrozný den odcházeli s obličeji promočenými slzami, zatímco se snažili držet se pohromadě na cestě do nemocnice. Nechci tu nic spoilerovat, ale měli několik opravdu hodně blízkých setkání se smrtí, kdy byli málem zastřeleni nebo zabiti minometem. INTENZIVNÍ smršť.

Extrémní bizár, který ale může neuvěřitelně pobavit svou absurditou, pokud vypnete mozek. Samozřejmě mých pět hvězdiček se nedá srovnat s pěti hvězdičkami jako třeba u Interstellar nebo Sunset Blvd, tenhle film je kategorie sama pro sebe. Rozhodně to je must-see, pokud jste fanouškem obskurních filmů, jako já. Kdo by byl řekl, že v roce 1943 američané natočí film glorifikující Sovětskij Sojuz. "Takže tohle je Rusko, eh?" "Da, da." "No, tak kde kaviár?" "Právě ho jíte, máte ho v chlebu." "Oh." Celý film je o tom, že velvyslanec USA Joseph Davies dostane od prezidenta úkol zjistit, jak to teda v tom Rusku skutečně chodí. Je to nutné k tomu, aby věděli, jak se rozhodnout a jak to vlastně s tou jeho válečnou podporou bude. Vzhledem k tomu, aby byl Davies nestranný, tak samozřejmě navštíví i nacistické Německo a hromadu dalších států jako Jugoslávie a podobně. V Německu je zpravidla naprosto všechno problém, nic tam nikdy nejde a všichni mu lžou do očí. Což je obrovský kontrast se Sovětským svazem, kde se nesetká s ničím jiným, než s pohostinností, hromadou jídla všude, kde se člověk podívá, dále tolerancí pro něj jako kapistu s tím, že se přece SSSR nebrání dialogu a diskuzi o politice, dále se setká nadšením běžného lidu a nakonec se Davies potká se Stalinem samotným, který má sice mnoho práce, ale čas na něj si samozřejmě udělá. Už jenom za Stalina, který neuvěřitelně pobavil, je nutná extra hvězdička. Film je samozřejmě naplněný nezamýšleně humornými dialogy, které polechtají nejednu bránici, třeba scéna z obchodu s parfémy. "To je ale krásná výkladní skříň, paní Molotov. Ta by mohla být přímo na Fifth Avenue v New Yorku!" "Moc vám děkuji! Když jsem se stala komisařkou kosmetického průmyslu, tak jsem se rozhodla nejdřív navštívit Paříž, abych mohla studovat jejich metody." "Ale já si neuvědomila, že SSSR podporuje prodej luxusního zboží." "Víte, zjistili jsme, že ženská krása přeci není luxus." Další součástí je i velmi bizarní soudní proces, ve kterém si všichni obvinění nakonec vysypou popel na hlavu a přiznají si svou obrovskou chybu, za kterou musí zaplatit svým životem. Divák se také dozví, že odposlouchání velvyslanectví není vůbec žádný problém, woe, o čem to mluvíš? "Pane, Kremlin možná nahrává každé slovo, které tady padne." "No, tak asi k tomu mají nějaký důvod. Moskva je ohniskem zahraničních agentů." "Ale odposlouchávání, pane? To je urážka mezinárodních práv." "Ani mimo Kremlin nikdy neříkám cokoliv o Rusku, co bych neřekl do obličeje samotnému Stalinovi. Vy ano?" "Koukám, že si s tím nelámete hlavu." "Přestaň s těmi drby. Jsme tu, v jistém smyslu, jako hosté sovětské vlády a budu věřit, že důvěřují Spojeným státům jako příteli, dokud neprokáží opak." "Ano, pane, ale kdyby tu byly mikrofony..." "Tak ať nás klidně poslouchají. Aspoň se zpřátelíme rychleji!"