Isobel

Zatím můj nejoblíbenější horor vůbec! Nejsou tu žádné laciné lekačky, jen zježené chloupky na bělostné šíji a atmosféra, co by se dala krájet! Modlím se k Black Phillipovi, aby podobných filmů vznikalo víc!

Mám v srdci speciální místo pro teenage filmy. Tenhle film, ale vyčnívá. Možná proto, že je chytrý, poetický a bude se líbit i těm, co už nejsou teen.

Tváří se to jako originální detektivka, ale je to mnohovrstevnaté dílko, kde pozorný divák zachytí až tři nosné myšlenky. Jo a hrozně dobře se na to kouká.

Husí kůže! Sonda do temných zákoutí lidské duše, pokřivené sexuality a hraniční pomsty... ano, mohlo to být temnější, ale proč v devadesátkách vznikaly takové filmy a teď už ne?

Amélie! Bez tebe by mé dnešní city byly jen skořápkou citů dávných...

Balzám na existenční krizi Mileniálů. Kdo si myslí, že je to jen o zajímavým twistu, tak ať si to pustí znova. Koukala jsem na něj po letech znovu a už ke mně nemluví tak silně, jako ve dvaceti. Nicméně stále se jedná o nadprůměrný film. Generaci Z doporučuji sáhnout spíš po seriálu Mr.Robot, což je Klub rváčů jejich doby.

V době kdy film vyšel, byly žně na příběhy s "mind-blow" pointou. Vanilkové nebe je jedním z nich, ač se jedná jen o remake španělského originálu (a ten remake se mi snad líbil i víc, asi proto, že jsem ho viděla jako první). Pro mě je krom pointy i hlavním tahounem Penelope, která je zde Femme Fatale s velkým F a každá další osudová žena projde nemilosrdným srovnáním s ní.

Takhle přesně devadesátky vypadaly: gothic-punk, Detroit, revenanti,... Nebo ne? V mé hlavě rozhodně ano!

Tak včera jsem to viděla po letech znova a pořád pět hvězd. Konec je přepálený, ale "Volk" je nejúžasnější choreografie všech dob!

„Jak šťastný čisté vestálky osud, jež na svět zapomíná a svět na ni též, mysli neposkvrněné věčný svit, modlitba každá vyslyšena, vzdala se přání veškerých...“ Společně s 500 dní se Summer je pro mě Věčný svit nejlepší vztahový film.