janejudyjune

Sny jsou úžasně výtvarně řešené - kombinace červené a černé je perfektní. Děj mi sice trochu ušel, ale za efekty by si to zasloužilo cenu, řekla bych. Úplně se mi nepodařilo pochopit, co se stalo s Rebeccou, dcerou hlavní postavy, a co ji vedlo k tomu, aby jela tam, kam jela. Vlastně se mi z děje podařilo zachytit jen to, že od chvíle, kdy se Rebecca ztratila, se Claire stala obětí svých snů, později byla zavřená v psychiatrické léčebně a nakonec utekla, aby našla Ruby, dívku, kterou unesl Vivian Thomas, protože ho matka v dětství týrala či co. Jakou roli tam ale přesně měla ta voda a hromada červených jablek? Asi bych to nemusela vidět znovu. Ta výtvarná stránka by se hodila k nějakému videoklipu k dobré písni.

U tohoto dokumentu jsem plesala a rozplývala se nad dětičkami a vůbec jsem se nenudila - bylo to kouzelné. Obdivuji kameramanovu trpělivost. Vyplývá z toho asi jediné - všechny děti jsou stejné - roztomilé, uslintané, žvatlající, hrající si, plačící - i když každé je v trochu jiném prostředí - ať už je to špinavá, ale mateřská Namibie, odlehlé, ale civilizované Mongolsko, moderní a chladné Japonsko, nebo Kalifornie - viděla jsem, jak se vztekají, jak mučí, nebo hladí starší sourozence. I když bych v Namibii žít nedokázala, hnusilo se mi mnohem víc Japonsko - vše bylo chladné, kolektivizované. Dítě nedostalo tolik péče jako to v Namibii, které bylo stále s matkou.

Výborné téma. Je opravdu div, že se do tématu Černobyl nehrne více lidí. Napadá mě tisíc námětů na příběhy. Chtěla jsem to vidět kvůli tomu prostředí, já sama bych do Pripjatu jela, kdyby to šlo. Příšery jsou rozmazané, pořád se někde a před někým/něčím utíká. Tma a mihotavé světlo baterky zakrývá kulisové (?) nedostatky, radši. Mohlo to mít pointu, alespoň malou, docela maličkou. Doufala jsem, že recenze ve filmových časopisech lžou a já budu mít pravdu s tím, že je to bomba, ale ve skutečnosti se jedná spíš o zapomenutou hloubkovou minu. Škoda, chtělo to lépe uchopit. Pro tenhle příběh mohli zvolit jakékoli opuštěné americké město.

Věra Plívová-Šimková - moje favoritka mezi režisérkami a scénáristkami dětských filmů. Příběh trochu zvláštní. Myslím si, že některé děti budou mít problém s pochopením. Mrkáček mi byl nesmírně sympatický.

Tento film jsem sledovala kvůli sympatické Sarah Allen, ta nezklamala, ale znovu to už vidět vážně nemusím.

Výborně udělaný film, netypický pro naši zem, ale něco tomu chybí - možná to chce větší citovost. Čekala jsem od toho víc. Tahle pohádka je zrovna moje oblíbená.

Dvě mrtvá těla a nad nimi stojí chlapec s touhou pomstít se... Moc vážného však od toho nečekejte. Co ale můžete čekat je kopec srandy, neboť tento muzikál dělali StarKid (AVPM, AVPS, AVPSY, Starship, Twisted, ...), kteří již v minulosti dokázali, že legraci dělat umí. I když má snímek v názvu Batmana, netopýří muž rozhodně není jediný superhrdina, který se tu objeví, můžete se těšit na Supermana, Spidermana, Green Latern a na mnoho dalších. Batman zbavuje dennodenně Gotham zločinců a vděční obyvatelé se mu rozhodnou k dvoustému výročí Gothamu darovat klíč od města. Předat mu ho má vážený host až z Metropolis a tím hostem není nikdo jiný než Superman. Mezitím se poslední zbytky zločinců snaží vymyslet co dál. Jejich spásou se zdá být nový padouch ve městě jménem Sweet Tooth. Batman má však mnohem větší problém než je Sweeth Tooth, cítí se totiž osamělý a touží po kamarádovi. Parodie, která potěší jistě každého komiksového fanouška, se nezabývá jenom bojem dobra proti zlu, ale i osamělým životem superhrdinů. Abyste si muzikál mohli užít, nemusíte být zrovna skalní fanoušek komiksů (já jsem toho důkazem), ale nutná je alespoň základní znalost jednotlivých superhrdinů (jejich jména - Bruce Wayne - Batman, Clark Kent - Superman..., jejich schopnosti, atd.). Joe Walker zde dostal (na něho) relativně "normální" roli a představuje se nám zde jako sirotek Bruce Wayne alias Batman. Walker zde opět dokázal, že dokáže zahrát cokoliv a kohokoliv a na jeho další role se můžeme jenom těšit. Brian Holden se výborně chopil role všemi přehlíženého Supermana, který už klesl tak hluboko, že si v telefonátech vymýšlí virtuální kamarády. Nick Lang v roli Robina rozhodně všem ukázal, že nestojí za prd a Jeff Blim je jako Sweet Tooth neodolatelně sladký a to nejenom díky sladkostem, které vytahuje z kapes (údajně těch kapes bylo na kostýmu 17). Za zmínku stojí i zbylé obsazení menších rolí: Lauren Lopez, Nico Ager, Jaime Lyn Beatty, Chris Allen, Julia Albain, Denise Donovan, Jim Povolo, Dylan Saunders, Nick Strauss a Meredith Stepien. Herci schválně přehrávají, což muzikálu dodává efekt hraného komiksu. Za písněmi tentokrát stojí Nick Gage a Scott Lamps, kteří je napsali ve stylu 80. let a rozhodně si ty písně jen tak nepřestanete broukat. Kostýmy jsou velmi nápadité a alespoň jeden musím vyzdvihnout - a to Candy Jaime Lyn Beatty, její růžovomodré šaty výborně doplňuje stejně barevná paruka a na Jaime to vypadá opravdu dobře, hned by mohla jít do reklamy na lízátka :-). StarKid opět nezklamali a opět nemohu klesnout pod pět hvězdiček.

Harry Potter se vrací do Bradavic - tentokrát už naposledy! Starkid všem dokázali, že není pravidlem, že s každým přibývajícím dílem klesá kvalita, s A Very Potter Senior Year totiž rozhodně kvalita neklesla, ba naopak předčil i svého předhůdce A Very Potter Sequel (i když tento díl je také vynikající). Nejedná se sice o plnohodnotné představení, ale jen o scénické čtení. Herci však místo toho, aby seděli za stolem a pouze četli, hrají, zpívají i tančí, diváci dokonce nepřišli ani o kostýmy a loutky. Je zde sice málo kulis, to však nahradí lidská fantazie. Poprve zde diváky provází hlas Boba Jolese, který nám ohlašuje jednotlivé výstupy a popisuje dění na scéně. V obsazení tentokrát velmi zazářila dosud nepříliš výrazná Jaime Lyn Beatty jako Ginny. Její postava tentokrát nestojí v pozadí, ale naopak je jednou z nejduležitějších postav děje. Je totiž příčinou Voldemortova návratu, i když ne zcela vlastní vinou. Do deníčku, který ji dal Harry (který ho předtím zachránil před Smrtijedy), si začne zapisovat poté, co ji Harry zlomil srdce. Překvapivě najde v deníčku, pardon deníku, spřízněnou duši - chlapce jménem Tom (Joe Walker). Tom (Lord Voldemort) si Ginny získává pomocí kouzelných vzpomínek a z Ginny se pomalu stává jeho otrok. Harry (Darren Criss) musí během svého posledního ročníku řešit své vlastní problémy. Tento rok totiž nezačíná pro Harryho nějak moc růžově. Do Bradavic nastoupil nový učitel obrany proti černé magii, autor celosvětových bestsellerů (Twilight, Hunger games, Percy Jackson, ...), Zlatoslav Lockhart, kterého výborně ztvárnil A.J. Holmes (pianista z AVPM), který prohlásí, že Harry Potter je out a odsune ho tím na druhou kolej. Rona (Joey Richter) také trápí osobní problémy. Musí totiž řešit svůj vztah s Hermionou (nejvíce to, že jejich první pusa byla zároveň poslední). Toho, že se Ron s Hermionou nepohodnou (kvůli jejímu, až příliš vřelému, vztahu k Lockhartovi), využije Levandule Brownová (Sango Tajima), která se začne k Ronovi nebezpečně přibližovat. Postavu Hermiony převzala po Bonnie Gruasen (členové Starkid se ji snažili do poslední chvíle získat, bohužel se to nepodařilo, neboť se v ten den vdávala, ze stejného důvodu byla nepřitomna i Julia Albain (Crabb) - ta byla na svatbě pouze hostem) Meredith Stepien, ta se role chopila po svém a myslím, že i fanoušci Bonnie museli uznat že ji zvládla na jedničku (scénu s Lockhartem na jedničku s hvězdičkou). Brian Holden se zde sice na chvilku mihnul jako Remus Lupin (píseň Everything ends), většinu představení ale hraje postavy Hagrida a baziliška. Jednou z nepřehlédnutých postav je Aragog v podání Jeffa Blima (jedine co bych vytkla - odkdy má pávouk deset nouhou?). Fanoušky filmů jistě potěší, že v roli Luny Arielle Goldman nahradila Evanna Lynch. Nastal zde také návrat mé oblíbené dvojice - Quirrelmorta - neboli Quirrella a Voldemorta (Brian Rosenthal a Joe Walker), sice se objeví až na konci (míněno dohromady, jinak Voldy je tam prakticky od začátku), ale i tato chvíle stojí za to. Tento muzikál je jedinečný už pouze v tom, že se na jevišti sešli skoro všichni Starkid (doopravdy závidím těm lidem, co měli možnost být na autogramiádě) a i když se zde vyskytlo pár vtipných chyb (Hagridovi spadli vousy, Harry si špatně nasadil kravatu, zkamenělé Uršule při opouštění scény spadly vlasy, ...) tento muzikál stojí rozhodně za shlédnutí (ale je nutno předtím vidět oba dva předcházející díly), neboť "This is the end!"

Harry Potter se nám pod taktovkou StarKid představuje podruhé! Druhé díly bývají většinou horší než první, toto pravidlo platí i u AVPS. Naštěstí je zde zhoršení pouze nepatrné a Starkid nám tady opět přinášejí hromadu legrace se známými i dosud neznámými postavami. I přesto že muzikál má v názvu sequel, jedná se o prequel, neboť narozdíl od prvního dílu, který se odehrával v druhém ročníku, v pokračování se pomocí obraceče času společně s Luciusem Malfoyem a smrtijedy vracíme do Potterova prvního ročníku. Malý Harry se právě dozvěděl, že je slavný a že jeho rodiče nezemřeli při srážce s krokodýlem, ale že je zabil Vy - víte - kdo, se svým osudem se ještě nestačil sžít a už se ocitá ve velkém nebezpečí, protože Sirius Black, muž který prodal jeho rodiče Voldemortovi, uprchl z Azkabanu, aby ho zabil. Ještěže nad ním drží ochranou ruku Brumbál, Snape, i dost často namol opilý Lupin (pokud není zrovna vlkodlak). Před čím ho ani tito tři neochrání je nová profesorka Dolores Umbridgová, které se bojí snad úplně všichni... Zatímco první díl si hlavně utahoval z Ohnivého poháru a Relikvie smrti, pokračováni převážně paroduje Kámen mudrců (hlavně na začátku) a Vězně z Azkabanu. V hlavní roli se opět objevil Darren Criss, který k tomuto dílu složil úplně všechny písně (v předchozím díle část písní složil A.J. Holmes). Joey Richter se představil opět jako zrzavý Ron, tentokrát neustále baštící (často s Harrym) Red Vines. Proč zrovna Red Vines? Dcera jejich výrobce byla velikou fanynkou Starkid a její otec jim poslal spoustu krabic Red Vines a tak se rozhodli je nějakým způsobem zapojit do děje (následovně vznikl ještě seriál Tasty tests, kde se Joey Richter a Joe Walker snaží odpovědět na otázku - "What Red Vines can't do?"). Role všemi utlačované Hermiony se znovu výborně zhostila Bonnie Gruasen. Joe Walker se tentokrát převtělil z "Pána Zla" na "Paní Zla" (to znamená z Voldemorta na Umbridgovou), už od okamžiku co vstoupí v růžových šatičkách a blond paruce na jeviště, vzbuzuje jeho postava smích i strach. Jaime Lyn Beatty se jako Ginny mihne pouze na začátku, poté už se objevuje pouze jako všudypřítomná a extravagantní Rita Holoubková. Lauren Lopez si zde střihla dvojroli - Draca Malfoye a Draca Malfoye. Ano, pořád hraje Draca Malfoye, ale chvíli součastného a chvíli budoucího (až podezdřele lísající ho se k Hermioně). Jako nová postava se zde objevuje Remus Lupin, který vás nutí se smát po celé představení, Brian Holden si roli vysloveně užívá a chrlí jednu hlášku za druhou. Remus Lupin využívá také originálně kouzlo Alohomora - k otevírání lahví s neidentifikovatelným obsahem. V obsazení se objeví mnoho dalších herců známých z předchozího dílu např.: Devin Lytle (Cho Chang), Brian Rosenthal (Seamus Finnigan, James Potter - v předchozím díle Quirrell), Dylan Saunders (Brumbál), Joe Moses (Snape) a mnoho dalších. V pokračování se také objeví pár nových tváří jako: Arielle Goldman (Lily Potter, Hedwig, Luna Lovegood,..), Nick Lang (Peter Pettigrew, Arthur Weasley,..). Kostýmy jsou trochu "vymakanější" než v předchozím díle, většina písniček je stějně chytlavá jako v AVPM, kulisy jsou propracovanější a barevnější a opět jsme nepřišli ani o loutky ovládané herci. Kvalita obrazu se také zlepšila. A Very Potter Sequel je sice o něco horší než AVPM, ale stále pod pět hvězdiček klesnout nemohu.

Harry Potter jak ho neznáte, aneb StarKid vědí jak pobavit. I 100% je na tento muzikál málo. Už jsem ho viděla snad stokrát a pořád mě baví. Sice je to v horší kvalitě a bez mikrofonů, takže některé části jsou hůře srozumitelné, ale ani to na kouzlu neubírá. Darren Criss má výhodu, že je podobný Danielu Radcliffovi., se svou rolí se popral dobře, a to i přesto, že na zkoušky prý chodil o dvě až tři hodiny později. Joey Richter se během představení pořád něčím cpe (tu obří čokoládu mu doopravdy závidím) a do role trošku těžkopádného Rona se vcítil dokonale, není proto divu, že byl obsazen jako první. Bonnie Gruasen výborně zvládla přeměnu z ošklivého káčátka na krásnou labuť, o kterou se začnou prát Ron i Draco. Draco Malfoy, to je jedna z nejšílenějších postav celé divadelní hry. Proč se proboha válí po zemi? To je častá otázka. Vždy, když přišel, měl zaujmout nějakou pózu, aby zapůsobil na spolužáky a z ní spadnout a poté to, že spadl, nějakým způsobem zamaskovat. Lauren Lopez - ano Draca Malfoye hraje dívka, původně měla hrát Hermionu, ale někoho osvítil duch svatý a napadlo ho obsadit ji do role Draca. Jaime Lyn Beatty je sice poněkud nevýrazná (hlavně oproti AVPSY), ale její nádherný hlas, ani její zvláštní dětskost z jejího projevu rozhodně nevymizela. A teď nastala chvíle pro mé dvě nejoblíbenější postavy - Voldemorta a Quirrella. Tato dvojice je opravdu legrační, neboť jak společně zpívají - "We're different as can be". I přesto mezi nimi vzniká přátelství a doopravdy dojemná scéna je, když se Voldemortovi vráti tělo a Belatrix použije proti Quirrellovi kletbu Crucio a Voldemort, nejenže Belatrix zastaví, ale také se připlíží ke Quirrellovi a optá se ho, jestli je v pořádku. Další velmi dojemná scéna je, když Quirrell zavřený v Azkabanu zpívá Missing you směrem k Voldemortovi. Brian Rosenthal je v roli Quirrella doslova k sežrání :-) a Joe Walker zvládá roli Voldemorta kolísajícího mezi svou dobrou (kamarád Quirrell) a špatnou (touha po vraždě Harryho Pottera) stránkou velmi dobře. I další herci jsou naprosto vynikající - např.: Dylan Saunders jako Brumbál "starostlivě" pečující o obraz Zefrona, Jim Povolo jako Goyle se svým nezapomenutelným hlubokým hlasem, Devin Lytle jako okouzlující Cho Chang, Tyler Brunsman jako stále se usmívající Cedric Digory atd. Kostýmy jsou sice jednoduché, ale výborně se hodí do děje. Z kulis stojí hlavně za zmínku loutky, vtipně ovládané samotnými herci. Písně jsou chytlavé a některé (spíše většina) pobaví svým textem. Nesmím zapomenout ani na výborný orchestr s A.J. Holmesem (piano), jenž si zde střihl i dvě malé roličky, či spíše dva malé štěky :-) . Prostě tento muzikál se mi nikdy neomrzí a všem ho můžu vřele doporučit.