melica

Pět hvězdiček je za atmosféru - hlavně patřičně vyhrocený závěr každého dílu, podkreslený hudbou, která vám pořádně zabrnká na nervy, kdy už bude pokračování. A za skvělé herecké výkony. Bohužel se nedají přehlédnout díry ve scénáři, chybějící motivace jednání některých postav (to, co na konci udělá Bilal, by se dalo pochopit tak možná u Rabena, kdyby mu fakt hráblo). Vrah zabíjí nesmyslně teatrálně - leč lze argumentovat, že kdyby je všechny odpravil v tichosti kávou od žida, nebylo by o čem natáčet thriller - a nepochopitelné je, proč se Lundové nezbavil mnohem dřív. Konkrétně tuhle okolnost a pár dalších, třeba proč vůbec byla první oběť nalezena v památníku obětí 2. světové války, docela dobře vyřešil David Hewson v knižní adaptaci, jejíž česká verze se v létě 2014 chystá do tisku (ale abych nelákala nadmíru, většina děr je i v knize a postavy jsou obecně užvaněnější než v seriálu; konec off topic). Politická linka je zbytečně překombinovaná a celou bych ji mohla postrádat; na druhé straně Rabenovic rodinka, která pro mě byla na začátku jenom koncentrovanou depresí, si postupně získala moje sympatie. Když si výše zmíněné nelogičnosti odmyslíme a přijmeme svět Zločinu jako vlastní vesmír s vlastními pravidly, je to výborná pohádka pro dospělé, až na to, že tahle samozřejmě neskončí dobře. Hodně se povedly scény z Afghánistánu. Zkrácení na deset dílů určitě seriálu prospělo. Celkově se mi to líbilo víc než 1. série.

Boží, boží, prostě boží. Tenhle film je narvaný hláškami, jejichž znalost je základní výbavou Čecha. Žadatelům o české občanství povinně pustit třikrát za sebou, a i já se ráda vždycky znovu podívám.

Zajímalo by mě, kdo dal tomuhle filmu přízvisko "komedie". To je naopak nanejvýš vážný a smutný film, hlavně stěhování Mistra Bílka. Vždycky se na něj ráda znova podívám a znova a víc nad ním přemýšlím. / Oblíbená disciplína: najdi herce z Divadla Járy Cimrmana ve filmu Svěráka a Smoljaka. Tady nám kromě obou hlavních defilují pánové Vozáb, Brukner a Vondruška. / Dneska už je to taky anachronismus - kdo si ještě dovede představit, že byty na volném trhu prostě nebyly?

Po letech je velmi zábavné vidět známé herce, jak je neznáme: Jiří Lábus a Táňa Fischerová zamlada, Václav Postránecký zamaskovaný vousy k nepoznání. / Má-li film odpovídat realitě 60.-70. let v ČSSR, zaráží mě postup socialistických kriminalistů. Při zajištění místa činu se spolehnou na pokyn majitelům domu "ať tam nadále nikdo nevstupuje" - a samozřejmě je přes noc místo činu uklizeno; policajti se drze ubytují přímo v domácnosti pozůstalých. / Poučná je historická reálie, se kterou už "dnešní mládež" (naštěstí) nemá zkušenosti. Pokud socialistické úřady usoudily, že váš dům je vzhledem k velikosti vaší rodiny nadměrečný, mohly vám tam nastěhovat nájemníka, aniž by se majitelů ptaly. Rodina Krempova to vyřešila tím, že si do domu nastěhovala synovce.

Po prvních dvou dílech jsem nadšená. Těmhle policajtům člověk může opravdu upřímně fandit, když je občas vidí taky malovat dětský pokoj nebo čistit ucpaný odpad ve vaně - ale "civilu" je tam jen drobet, právě akorát, a většinu času zaplňuje reálné vyšetřování. Vidíme, že policajti nemůžou někoho jen tak zabásnout, ale musejí proti němu mít důkazy, které projdou aspoň přes státní zástupkyni. Nekonají se zběsilé honičky či střílečky, ale poctivá mravenčí práce; nepobíhají tam doktoři a technici se sci-fi metodami, ale kriminalista uplatňuje postřeh, znalost prostředí, schopnost kombinovat, taktiku. Se zločinci se nemazlí, občas proti nim použije podpásové triky - a dobře tak na ně, "drbany". Prostě to sleduju s velkým potěšením a těším se na další díly.

Pohádka mě ničím nezaujala, snad kromě ekologického poselství. Neurazí, nenadchne. Chybí jí humor. Úkoly, které dává dešťová díla Květušce, postrádají logiku. Aspoň že chasník je zásadový a zakolísá jen kvůli otcovu podlému triku s nemocí.

"Dvojka" se mi líbila podstatně méně. To, že princ zavrhne manželku kvůli tomu, že porodila dceru, a začne si s od pohledu zlou komtesou, jsem považovala za absolutně pomýlené už jako malá holka. Líbila se mi snad jen scéna pobití nepřátelské armády v kozím chlívku. Komentář píšu v době, kdy se spekuluje o tom, že Miloš Zeman nejmenuje Martina Stropnického ministrem obrany, protože ho nepovažuje za odborníka. Důrazně požaduji, aby tato pohádka byla považována za důkaz, že Stropnický se vyznamenal v boji a je tudíž plně kvalifikován :-)

Jako malá jsem tuto pohádku měla velmi ráda. Když jsem v dospělosti pochopila socialistické řeči o lidech z podhradí, vypadla mi z oka. Pěkná a vtipná pro mě zůstává linie s úkoly pro princezny, které za ně splní zrcadelnice Běla alias synovec Bedřich alias Ivana Andrlová v jedné ze svých krásných pohádkových rolí, a zvláště předvedení písniček před králem (mám radši Kretschmerovou s kordem než "Když se načančám"). Ostatní písničky stojí za prd, a vždycky mi vadilo, že se Bohdalová a Vladyka nezpívají sami. Ovšem musí se této pohádce nechat, že je krásně okostýmovaná, takhle si skutečně představuju pohádkový královský dvůr. Mnohé pozdější pohádky z ponurých hradů a v hnědošedých šatech a la gotika ať se jdou zahrabat.

Jako malá jsem měla tuto pohádku velmi ráda, jako velká už méně. Úvod je děsný (asi jsem to vždycky viděla bez něho, jinak bych utekla od televize). Příliš socialistické motivy o mládeži bez práce. A princ Čenský bude raději opravovat zeď, než aby šel zachránit princeznu před drakem? Ale co pořád zůstává, to jsou krásné písničky, Mireček s gongem a pan Hlaváček, vyslanec draka Šestnáctihlavce: "Pro tento případ tu mám samozřejmě vzkaz číslo dvě...". Na rozdíl od útlého dětství jsem už přišla na chuť i princi Bachachovi.

Z vánočních pohádek ČT za poslední léta patří k tomu lepšímu. Pohádka je správně "ujetá" a podle hereckého ansámblu je hned jasné, kdo to režíroval...