MickeyStuma

Nezpochybnitelné televizní překvapení, jehož natočení ve své době nelze upřít věhlas velkolepé trilogie ´Pán prstenů´. Tvůrci se nechtěli jen tak zahanbit a tak do toho vložili naprosto všechno. Obrovská výprava, velkolepé digitální efekty, úžasný fantasy příběh. Klobouk dolů. Stejně tak jako na televizních obrazovkách by filmu slušelo i filmové plátno. Děj obsahuje vše co má. Dobrodružství, jistá pohádkovost, romanci, temnou atmosféru. Veškeré souboje jsou promyšlené a velmi často až nutí tajit dech. Inu, když se do projektu vloží rozpočet jaký si zaslouží, je to na výsledku znát. Tento dvoudílný TV snímek rozhodně patří na první příčku v top fantasy televizních počinů.

Velmi impozantní dílo názorně představující co že je to tzv. živé divadlo. Snímek byl natáčený v římské věznici Rebibbia s nejtěžšími zločinci a co je překvapení, také s nimi. Snímek sleduje vznik zkráceného představení Shakespearova Julia Caesara a to od castingu až po závěrečný aplaus na divadelních prknech. Vězňové zkoušejí a doslova se vžívají do svých rolí. Vnímají daný text a my vidíme, jak odehrávají části hry na všech možných místech věznice. Vzhledem k tomu, že tu nejsou žádní skuteční herci, dalo by se i říci, že se vlastně jedná něco jako o takový dokument. To je však narušeno velmi citelnou statickou kamerou, kde dominuje syrový a velmi kontrastní černobílí obraz. Trochu je to i takový sociální průzkum, kdy máme možnost sledovat reakce vězňů a vliv daného textu na ně. Příběh o krvavé moci, spiknutí a jisté chápání cti. Nemá to z vězni něco společného? Závěrečná věta v cele jednoho z nich jen dokazuje pochopení stavu věci. Ano, jde tu poměrně o filozofování, což mnozí budou mít dost velkou potíž pochopit. Uvědomění si toho, že člověk může být vězněm svých představ, tužeb, ideálů aspirací, že může uvěznit i sám sebe, je velmi vzácný jev a jak jinak to člověku a zvlášť trestanci osvětlit, než danou hrou, kterou si sám prožije.  I to, že dějství může platit jak pro mocné Římany dávných dob, tak i pro ty současné. Pícha a zbavení moci. Co dodat. Tento snímek opravdu není pro každého, ale kdo ho shlédne a pochopí, snad mu navodí touhu si onu hru celou přečíst.

Citová a velice lidská romantická komedie o jedné plnoštíhlé ženě se svými předsudky, touhách po štěstí, přirozenými trapasy i zklamáním. Renée Zellweger do své role dala naprosto všechno a je to na celém jejím výkonu velice znát. Pro ženy s takovou postavou snímek dodává ohromnou duševní sílu a předsevzetí, že nebýt štíhlá jako laň nemusí znamenat jen opovržení a odloučení od společnosti. Ano, trošku to celé vyznívá jako pohádka se šťastným koncem, ale nakonec, proč ne?

Pokračování příběhu z doby Leningradské blokády začíná autentickými záběry z ulic daného města. Od tvůrců dobrý tah. Hrdinské osudy letců pokračují ve stejném režimu jako u předchozího snímku. Na konci je už však příběh civilní a jaksi nezajímavý, ale snad to mělo jen ukázat, jak osudy pokračovali. Syrový realismus u obou dílů je vysoký a ona autenticita přináší na významu. Na velké válečné exhibice se nehraje, což je svým způsobem dobře. Strádání lidí tak není zatlačeno do pozadí. Svým vyzněním a pomalostí to dnes sice moc neohromí, ale jako vkusná výpověď jedné tragické události zcela postačí.

Blokáda Leningradu je velice významné téma tohoto snímku, který si především všímá letců a jejich hrdinských činů. K daleko větší autenticitě, kterou už vytváří černobílý obraz, byli použity i přímé záběry ze skutečných bojů. Odvaha a odhodlání všech zúčastněných je vkusná připomínka opravdu těžké doby. Velice realistické scény byli u sovětských tvůrců vždy hlavní devizou, takže se divák dokáže vcítit do oné situace. Na dnešní dobu už je vyprávění pomalé, ale coby klasice žánru je to zase ku prospěchu. Jedná se o první díl dvojdílného filmu, který patří ke vkusnějším výpovědím události z doby 2. světové války.

2. světová válka a japonská bitevní loď Yamato stojí před nepřítelem, který přesahuje veškerou představivost. Obrovské monstrum překvapující hlavně svojí hbitostí. Ne, tohle není Godzilla, tohle je Reigo. Na dobu vzniku překvapuje, jak se s tím tvůrci nepárali. Technické triky, použití modelů a loutek, neobvyklé osvětlení. Zkrátka efekty, jako by to bylo natočeno někdy v sedmdesátých letech. Budiž chvála klasice, ale tady? Vyprávěcí styl je místy trhaný, což kazí plynulosti vyprávění. Herecké výkony typicky japonské, tudíž pro nás jaksi podivné. Podobnost se snímky z Godzillou je nevylučitelný fakt a s tím nic nikdo nenadělá. Inu, nápad to není špatný, ale v takovémto retro stylu to dnes už nikoho neosloví.

Ano, jedná se o kultovní dílo mezi animovanými snímky. Žánr fantasy se na tomto poli nijak moc nenosil a tak když se něco jako zázrakem objevilo, vyvolalo to zákonitě v určitých kruzích jisté pozdvižení a střed zájmu. Scénář je napsán vkusně a dialogy je radost poslouchat. Nakonec, aby ne, když za scénářem stojí samotný tvůrce kresleného Conana, Roy Thomas. Příznačnou atmosféru už jen dolaďuje velice trefný soundtrack, který přispívá na dramatizaci a akčnosti. Atmosféra snímku je tedy velkolepá a svému žánru dělá čest. Diskutabilní je však animace. Sklon k plynulosti viditelně je a také aby ne. Ono to totiž bylo nejdříve zahrané živými herci a pak překreslené, což výborně vynikne v bojových scénách a v mimice. Přes jednoduchost kresby je tento fakt ocenitelný. Přesto se to velice často jakoby zadrhává, což kazí celkové nadšení. Dělali tyto části snad jiní animátoři? Škoda této bohapusté nedostatečnosti. Co k tomu ještě dodat? K dokonalosti je ještě daleko, ale přesto to má obrovskou sílu. Není to nic dětského, ba naopak. Jedná se o brutální fantasy, ve kterém je spousta mrtvých a spoře oděných krasavic. Je to velice raritní kousek a to už z toho důvodu, že se takovéto animáky už bohužel nějak netočí.

Lucio Fulci se vydal na pole masakrů studentek taneční školy, ale kupodivu je tentokrát velmi umírněný. Není to Fulci jak ho známe. Co to? Vrah vraždí pouze sponou, kterou zapichuje rovnou do srdíčka. Přesto se jedná o giallo se slušnou atmosférou. Očekávané porce diska, tanečků a krásných dívek alá 80. léta si užijeme dosytosti. Nechybí tu ani typický Fulciovský smysl pro detail, i když, jak jsem psal už výše, není to tentokrát prostě ono. I tak se jedná o dobrý zářez Fulciovských děl, který i tentokrát dokazuje, že se jedná o dílo mistra řemesla.

Další krimi seriál, tentokrát s oblasti antropologie, kde se úspěšně řeší všechny případy. Vcelku hezká antropoložka je doslova chodící Ottův slovník naučný s vědeckou mluvou, které málokdo rozumí a která se jen podívá na shnilou mrtvolu a ihned ví, kde ten dotyčný byl, co tam dělal, co měl na sobě a co k svačině. Zároveň pomáhá ve vyšetřování jistému agentovi se kterým se neustále dohaduje. A všechny postavy se tu neustále přiblble usmívají. První díly byli vcelku dobré, ale bohužel každým dalším se kvalita poněkud zhoršuje. Nepřinášejí nic nového a začínají být stereotypní a nudný. Jako krimi však svůj účel zcela splňuje a seriálový zážitek zanechá.

Život na koleji je pro studenty vždy výzva k prožití neuvěřitelných zážitků. Zábavné a ztřeštěné soužití dvou spolužáků, kteří se snaží fintou zlepšit si známky vygraduje postavou Cliffa, který svou šíleností už jen dovršil špičku dortu. Čekají že se zabije, oni budou mít trauma a cesta k lepším známkám je otevřená. Nechají je projít. Alespoň je to ve směrnicích. Jenomže sním to nakonec nevyjde, a tak se hledá další.A o tom to celé je. Tento snímek si udržuje své zábavné regule. O veledílo se však na druhou stranu nejedná. Průměrná teenagerská komedie, která se neztratí mezi podobnými snímky.