Faramir

Ve filmu zazní spousta geniálních myšlenek našeho génia - zdůrazním jednu ne příliš často citovanou : "Malým (a slabým) je třeba počítat pomaleji."

Váhal jsem mezi čtyřmi a třemi hvězdičkami, nakonec jsem dal čtyři, navzdory Jezince a jejímu otci (viz její komentář), protože mně se Vica líbí. Šlo o pohádku, takže nemohla ukázat všechny své přednosti - ale já mám bujnou fantazii a dobrou paměť. (zatím)

Jestli se první díl celkem věrně držel knížky, v druhém díle je vše jinak (u Pána prstenů tomu bylo podobně). Mně osobně se nelíbilo zpracování Medděda - ve zvířecí podobě se hodně podobal Vrkům. Legolas s Tauriel mi nevadili - byli dobře zapracováni. Pro ty kterým se Tauriel líbila (také mezi ně patřím) mám špatnou věštbu - vzhledem k tomu, že v Pánu prstenů žádná Tauriel nefiguruje - v bitvě pěti armád.... Co ale naopak oceňuji je propracované pojetí dolů a pecí pod horou (Indiana Jones se může jít zahrabat ☺) - tekoucí zlato bylo opravdu efektní a Thorin útočící s kolečky (nebo jak se někde říká kotouči) byl fakt bóží....

3* - z nostalgie

Možná, že kdybych film viděl dnes, hodnotil bych přísněji, ale viděno dětskýma očima, tak jak si film pamatuju - 4*

Jsou filmy, ve kterých se na diváka valí akce za akcí, děj neběží, ale letí a počty mrtvých narůstají geometrickou řadou. A jsou filmy, kde děj v poklidu plyne, dlouhé záběry se pozvolna střídají a mrtví se v nich maximálně oblékají do rakve. Průvodce patří ke druhým z nich, ale je natočen tak dobře, že i dnešnímu divákovi odkojenému akčními krváky, pokud není beznadějný cynik má co říct.

Ano, souhlasím s Lachtanem, co se týká rozvleklosti děje, při sledování jsem si vzpomněl na "Průvodce", který také tak poklidně plynul. Ony ty dva filmy mají podle mě víc splolečných prvků - vztahy mezi rodiči a dětmi, mezi manžely, mezi lidmi, kteří jsou "jiní". Váhám mezi 4 a 5* a nakonec jsem se rozhodl pro 5.

S dějem filmu mám spojenou hodně osobní vzpomínku - bylo mi 15, když jsem byl navštívit svého otce v nemocnici, nemohli jsme jej najít, až nás poslali na vrátnici, kde nám řekli, že nás k tatínkovi nemůžou pustit, protože leží na JIPce a právě zemřel. Dodnes se mi občas zdává o tom, že se po několika letech vrátil domů, protože to vše byl jen omyl a on pouze utrpěl ztrátu paměti... Málokdo rozumí malé princezně tak jako já...

Chvílemi mi to připadalo jako u nás doma, manželka sice není televizní hlasatelka a místo jednoho kluka máme dva, ale podobnost je jasná - my máme rádi svůj klid a naše maminka je akční... :-)

Černobílé grotesky vypadaly na černobílé televizi tak nějak přirozeně... V šedi tehdejších pořadů to byla světlá výjimka.