Réžia:
Mamoru HosodaHudba:
Masakacu TakagiHrajú:
Aoi Mijazaki, Haru Kuroki, Jukito Nišii, Bunta Sugawara, Kumiko Asó, Megumi Hajašibara, Micuki Tanimura, Tamio Óki, Šóta Sometani, Amon Kabe, Mone Kamiširaiši (viac)Obsahy(1)
V překladu "Vlčí děti Ame a Yuki". Film je o rodičovské lásce a celkem pokrývá děj třinácti let. Příběh začíná u devatenáctileté Hany, která na vysoké škole potká a zamiluje se do "vlčího muže". Jejich láska je vzájemná a vede až ke svatbě, po které se jim postupně narodí dvě děti, holčička Yuki a chlapeček Ame. Všechno je v pořádku a nikdo nemá o existenci "vlčích dětí" ani ponětí. Když ale Hanin manžel nečekaně zemře, rozhodne se Hana přestěhovat se na venkov, daleko od města, a tam vychovávat své děti. (Moiraine)
(viac)Videá (2)
Recenzie (83)
Animák môže stavať na krásnej a prepracovane detailistickej animácii, ktorá mne lahodí. Divák má v nemálo scénach problém, na čo skôr sa dívať a viacero "detailov" mu chtiac-nechtiac uniká. Pomaly plynúci a nikam extra sa nevyvíjajúci príbeh možno nezaujme každého, ale má čo do seba. X-tý varian na sebapoznávanie či odlet z rodičovského hniezda (tentokrát skôr brlohu) funguje a kvitujem, že tu nie sú citovo vydierajúce scény. Ono ani tých dramatických nie je veľa, čo by mu práve viac svedčalo. Objaví sa aj pár logických nedostatkov, pri ktorých ale ide prižmúriť očko - ako napr. pri premene ostáva na zvieratách horný diel oblečenia, ale zaujímavé, že nohavice nikdy či to, že mama aj po 15 rokoch nestarne, vyzerá stle na deväťnásť a že sa na nej neprejavujú dovtedajšie strádajúce a stresujúce okamihy života. ()
Vo výpovedi tlmené a preto vkusné. Pozvoľna plynúci príbeh, ktorý si diváka získava každou ďalšou scénou stále viac a viac, až som si neuvedomil, kedy som sa v tom naplno stratil a nechal pohltiť. Smutné či dokonca deprimujúce to nie je, maximálne tak "pozitívne melancholické". Byť moje dieťa mladšie, nie v intenzívnom pubertálnom období (a teda mi na taký filmový zážitok zvysoka... kašle), tak to s ním pozerám a veľmi rád. Bohaté na malé ponaučenia aj emócie. Všetko ako má byť! ()
Rukopis Mamoru Hosody se dá rozpoznat už po pár minutách. Upřímná romantika mu dokonale vyšla u Dívky, která proskočila časem, zatímco rodinné hodnoty důrazně stavěl do popředí v Letní válce. Tentokrát se více či méně opřel do obojího - a přesto mě zaskočil nepřipraveného. Vlčí děti jdou totiž ještě o krok dál a od samého začátku je vidět, že tady to pro tvůrce bylo osobní. Každý zvrat zastaví srdce a ta tíha vyprávění je postupem času stále znepokojivější. Ani snad nemohu Amemu a Yuki vytýkat cestu, po jaké se vydali, ale já zkrátka čekal o něco bezstarostnější a dobrodružnější podívanou. Tato psychologicky bohatá óda na přírodu je vizuálně i vypravěčsky bezchybná, ale pro mě chvílemi až příliš duševně trýznivá. ()
Ten uvod je sialeny. Niekde medzi vazne mienenymi scenami velkeho odhalenia povodu chalana, medzidruhovou erotikou a ulovenym bazantom za zvukov tklivej hudby som myslel, ze pozeram na nejaky spin off Twillightu. Alebo parodiu nan. Po akoze mrazivej a tiez neskutocne zabavnej scene smrti jedneho hrdinu som si bol isty, ze to nemoze brat vazne a niekto si tu robi srandu. V tomto style to este chvilku pokracovalo a uz som bol zmiereny s tym, ze Batman a Robin dostal animovanu konkurenciu. Naozaj som nevedel v sebe udrzat smiech pri caznych scenach. Potom sa to vsak zlomi a niekedy od prekrasnej sceny, ked sa chlapec pyta, preco su vlci stale zaporaci to chyti spravnu naladu a odkryje sa jeden vynikajuci film o tazkostiach dospievania vychove inych deti. Je tam hromada silnych scen aj feel good nalady. Preto je strasna skoda, ze tych prvych zhruba 20 minut je tak teroristickych. 8/10 ()
Ano, souhlasím s Lachtanem, co se týká rozvleklosti děje, při sledování jsem si vzpomněl na "Průvodce", který také tak poklidně plynul. Ony ty dva filmy mají podle mě víc splolečných prvků - vztahy mezi rodiči a dětmi, mezi manžely, mezi lidmi, kteří jsou "jiní". Váhám mezi 4 a 5* a nakonec jsem se rozhodl pro 5. ()
Galéria (51)
Fotka © Toho Company
Reklama