Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Sci-Fi
  • Krimi

Recenzie (13)

plagát

Le Mans '66 (2019) 

Každá věta scénáře se dá tesat do mramoru. Na můj vkus možná až moc perfektní. Ale exkurze do pro mě cizích vod pěkná.

plagát

Tri billboardy kúsok za Ebbingom (2017) 

Film lze jedině zhlédnout.A už mě s těma s na začátku neserte. Vyjadřovat se k takovému filmu s hrubkama hned v první větě,to je trapas.

plagát

Tos neviděl! (2017) (relácia) odpad!

Opravdu je potřeba,aby někdo vysvětloval vtipná videa?To se jako dělá? Špatný.

plagát

Saulov syn (2015) 

Nebylo vidět nic a přitom všechno. Ztráta periferního vidění kamerou do zátylku pocit noční můry jen umocnila.

plagát

Silent Hill (2006) 

Další vítězství formy nad obsahem. A ještě ke všemu hrozná nuda.

plagát

Bohéma (2017) (seriál) 

Neznám osudy konkrétních herců, neznám historický kontext, pokud jde o věci kolem českých filmů, nevím, kdo je kdo. První díl na mě působil dojmem, že jsme tak někde v půlce série. Nebaví mě, když musím během sledování googlit půlku aktérů a ještě odtušit, co se skrývá za dlouhými a významnými pohledy. Takhle sterilní a zcepenělý snad nebyl v té době nikdo, natož bohéma.

plagát

Lída Baarová (2016) 

Jedna hvězda za oheň, druhá za spoustu legrace.

plagát

Zlodejka kníh (2013) 

Zlodějce chybělo napětí, kromě matky žádná postava za roky! neprošla zásadním vývojem (časování bylo vůbec nějaké podivné), zmatení jazyků jak v Bábelu znervózňovalo. Filmařsky však šlo o sympatickou podívanou, Williamsova hudba neurazila, ale asi by se to obešlo i bez ní. Myslím si tři a půl, klikám tři.

plagát

Tajný život Waltera Mittyho (2013) 

Perfektní hudba, sympatické obsazení, kamera vynikající, od začátku do konce film jede, člověk se nenudí. Po skončení odcházím z kina a cítím se pomazleně. Ale když mi dozní v uších hudba, dojde mi, že byl sice skvěle natočený, ale dějově tam bylo příliš věcí, které mě nebavily. Rozhodně to nebyl pocit, že nastavuje zrcadlo lidem, kteří žijí stejně prázdný život jako hlavní hrdina a že je správné se vymanit stereotypu a vydat se na cestu přes hory a doly za sebou samým, a na konci zjistit, že to zdánlivě obyčejné je vlastně tou nejvyšší hodnotou, což je snad v každém druhém, ne-li prvním, filmu. Vadilo mi, že ač nachází kouzlo v obyčejnosti, všechno ostatní je neobyčejně neobyčejné. Nezajímá mě sjíždění sopek na skateboardu, když mi vrtá hlavou, jak je možné, že si odchází během jednoho pracovního (asi) dopoledne, jak se mu zlíbí, všude víc kouká, než mluví, a ač má časově přesně vymezený úkol, vůbec nevypadá, že by se cítil v časové tísni. Při každém návratu do práce je konfrontován skupinou manažerů (asi z konkurenčního vysílání hlavních zpráv), a opět v atmosféře pátrání po zbytečných zaměstnancích a snaze udělat poslední obálku je ve stresu leda tak divák. To nemá s realitou nic společného, takže jaké kouzlo obyčejnosti. A k závěrečné proměně by stačila i jediná cesta, jen kdyby dostala větší prostor. Podobně tak s rodinou, jeho osobním životem a vztahem k Cheryl atd.

plagát

Thor: Temný svet (2013) 

Thor 2 by se hodil do frazeologického slovníku jako věcný význam frazému účel světí prostředky. Z prvního dílu se na zadek nesedalo, a to byl celkem vkusný. Temný svět je nevkusný, hloupý, frigidní, syntetický, divě nastříhaný, postrádá smysluplné dialogy, a to si plně uvědomuji, že se vyskytujeme ve vodách germánské mytologie. Nedostatky kompenzuje konverzačním humorem a laserovými blesky z halaparten, mezi kterými už chybí jen rukama lomící C – 3PO. (Nechci si ani představovat, jak by kino řvalo smíchy a plácalo se do stehen, kdyby se tam skutečně objevil. Naštěstí patří do jiné ligy.). Když Thor a Loki opustili Asgard, chtělo se mi se úplně stejně dramaticky (tj. v klidu, s pardonováním a žoviálním žertováním) opustit kino, u první pochybné existence se dožadovat skutečného éteru a vyrazit do Las Vegas si spravit náladu. Ale dost machrování. Lístek je zaplacený, zvědavost a natěšenost jsou silnější, tak vydržím. Přetrpím to celé, dokonce vyčkám i na obě potitulkové scény, a pak už se jen s vygumovanou hlavou potácím k domovu. A ne poprvé. PS: Může mi někdo vysvětlit, jak se stane, že se vždycky někdo nahlas a od srdce směje reklamě na žvýkačky?