kotrlak

Na tomhle mi přijde úsměvný že co se týká děje, tak je to stejně nablblý jako např. Gone Baby Gone (2007)  který má 83%. A kde byl Casey Affleck úplnej tragickej.

Mělo to svý mouchy, but all in all - a quality entertainment. Záchranná akce US Navy neměla chybu. Nakonec si všichni zaplavali nebo se aspoň vykoupali (pokud se teda neutopili). Flick má napětí a vůbec jsem se nenudil...

Wertmüller zase ukazuje jak umí život s člověkem zamávat, záleží jen na době, státu a situaci, a tohle je asi vrchol. Lidský plémě rodí armády politiků, filosofů a moralistů a "po bitvě generálů", ale když dojde na lámání chleba, tak se většina z nich posere bez rozdílu. Pud přežití vítězí... Pasqualino sice není žádnej svatoušek, ale ruku na srdce - kdo z nás nebyl někdy alespoň v policejní vazbě??... na druhou stranu - ta Shirley Stoler byla docela žabka, ne?

Hodně vtipná komedie o strastiplný cestě chudýho Siciliana za štěstím. Jako všechny filmy od Wertmüller, i tohle je společensko-politická satira, s akcentem faktu jak je mafie zainteresovaná v odborech. To je významný rys, který Italové úspěšně importovali do Ameriky.  A opět vrcholně zahraný - Giannini a Melato.

Masterpiece L.Wertmüller. Politicko-společenská satira, na které jsou postaveny všechny její filmy. Prachatá, znuděná "socialistka" uvízne na ostrově s pseudobolševickým nájemním robošem na pustým ostrově... Wertmüller z toho vykřeše super zábavnej obraz kdy prachy ztrácí cenu, a v podstatě i politika ztrácí smysl a kdy konečně nastává ta idylická a utopistická rovnost (kterou nám bolševici tolik kdysi slibovali), a samozřejmě vzhledem k opačnému pohlaví zůčastněných - láska... (dneska v době LGBT0I+++ by k lásce došlo i kdyby tam ztroskotala kráva s hadem...). Ovšem jen do chvíle než se situace vrátí do starých kolejí.... Giannini a Melato jsou nepřekonatelný!

Lina Wertmüller a její novovlnná politická, tragikomická satira jsou moje dlouhodobý lásky. Stejně tak Giancarlo Giannini a Mariangela Melato. Wertmüller mi trochu připomíná Chytilovou. Její obraz pseudokomunistický či anarchistický Itálie (kdy mi už kdysi bylo jasný že to Italové s tím marxismem díkybohu nemyslej vážně - ale mysleli Italové někdy něco v politickým smyslu vážně?) s panoptikem chudejch lidiček z jihu a jejich trablema je její ryze originální a nezaměnitelnej rukopis.

Tenhle film, si pamatuju z kina, mě doslova uhranul...no, ale to mi bylo kolem dvaceti, život roztahoval křídla a když jsem jel z kina tramvají, v Brně, tak mě, zadumanýho, myslím chyt revizor. Bergman byl tehdy pro mě velkej filosof, jeho osudově temný, psychologický, spirituální, komplikovaný témata byla živnou půdou k přemejšlení. Speciálně za komárů, kdy člověk hledal alternativu k tehdejší oficiální sračkový kultuře. Ale k flicku samotnýmu - člověk je zkrátka sebestřednej sonofabitch, aniž si to kolikrát uvědomuje. Taky jste si všimli kolik je kolem rodin kdy spolu sourozenci nebo rodiče (nebo jakákoli kombinace příbuznejch) nemluvěj, nestýkaj se a nechtěj spolu mít nic společnýho?

Dobrej cast, výprava, dobře zahraný, místama vtipný. Nicméně je to spíš divadelní hra s topornou zápletkou a samozřejmě "nečekaným" rozuzlením. Jak jinak?

Ulítlá komedie, tak nějak v českým stylu ('Cesta z města' apod.).  Škoda že Rockwell a Turturro hrajou většinou jen malý štěky. Kluci maj na víc...

Dialog Walken - Hopper jsem si pouštěl furt dokola a nemoh jsem se nabažit...Tarantino se měl držet psaní scénářů, tenhle je top...