Elleva

Dokonalá ukázka sobectví lidí, kteří riskují nejen svůj život, ale i život ostatních, zejména šerpů, kteří jim nesou většinu vybavení a potravin. Film také ukazuje jaké množství odpadu včetně zničeného vybavení (kyslíkové bomby, žebříky, akumulátory, osvětlení, stanové dílce, plastové lahve, plechovky atd.) horolezci po sobě nechávají a tak bezohledně ničí životní prostředí. Vzhledem k tomu, že se díky nízkým teplotám odpad prakticky nerozkládá, hory se stávají nejvýše položenými smetišti na naší planetě.

Tarantino si opět s burleskní veselostí užívá balancování na hraně, hraje si s vybroušenou rétorikou dialogů, boří žánrové konvence, převrací očekávání naruby a současně kombinuje sadistické a morální prvky. Bavila jsem se i přesto, že film se v druhé polovině poněkud táhl, takže 5*

Anna Karenina ve Wrightově filmovém zpracování je spíše než film natočený podle Tolského románu jakousi pomatenou divadelní parodií, kde hlavní námět tvoří žebříkové schody. Při pohledu na ušklíbající se, rozcuchanou hlavní hrdinkou, která má představovat tragickou postavu, jsem si chvílemi připadala jako Alenka v říši divů ohrožovaná kočkou Šklíbou. Stejně tak její milenec hrabě Vronskij spíše než ruského šlechtice připomíná lehce přihřátého manekýna. Jednu * dávám Jude Lawovi za ztvárnění Karenina, nicméně ani jemu se nepodařilo film zachránit.

Surrealistická dystopie 70. let která, přestože se snaží diskutovat filosofická a morální témata jako násilí, cena svobody a odstranění možnosti volby, je jedním z nejdekadentnějích filmů, které jsem kdy viděla. Dávám tři* za zajímavé jazykové ztvárnění s použitím „amerických rusismů,“ neobvyklý způsob formalizování násilí pomocí editace, choreografie a hudby a využití popkulturních kostýmů a scény pro symbolické účely.

Tento film stvořil hvězdu Edwarda Nortona, který pod maskou „nevinného skauta“ díky perfektnímu soustředěnému výkonu dokáže s bravurními nuancemi zachytit rozdíly mezi zdravím, duševní chorobou a pouhým předstíráním nemoci.

Fascinující na Hopkinsově Parrishovi je, že zpracovává vědomí smrti stejným způsobem, jakým zvládá i svoji pozici mediálního magnáta. Realisticky posuzuje své šance, vidí, jaké výhody může získat, vyjednává za nejlepších možných podmínek a elegantně přijímá nevyhnutelné. Hopkins zde opět ukázal, jakou škálu emocí dokáže svojí postavou zvládnout – neochotu, rezignaci, pobouření, znechucení, klid a smíření. Jsou chvíle, kdy si přejete, aby mu Nebe poslalo zdatnějšího vyjednavače, než jakou je Pittova Smrt, která po většinu filmu působí poněkud toporně a nepřirozeně, což se ovšem od této role očekává vzhledem k tomu, že je to nadpřirozená bytost v cizím těle a prostředí.

Sen propojený s realitou, které spojuje modrá krabička symbolizující sám Hollywood, krásnou Pandořinu skříňku, která po otevření vede k sebevraždě hlavní postavy. Pobuda, který stráží krabičku, reprezentuje špínu ve filmovém průmyslu. Krabička je objevena v klubu Silencio, jehož samotný název i to, že všechna hudba se zde pouští z playbacku odkrývá divákovi odvrácenou stranu Hollywoodu – přetvářku a lež, o kterých se ovšem musí mlčet. To naznačuje i samotná extrémní reakce hlavní hrdinky v klubu tváří v tvář této pravdě… Další Lynchovo mysteriózní dílo „lynčující“ diváka do nejmenšího detailu propracovanými hádankami, metaforami, symboly, spojenými perfektním střihem a odkrývající schizofrenní povahu hollywoodské společnosti jako neklidnou směs nevinnosti, korupce, osamělosti, lásky a zkaženosti, jehož hlavní kouzlo spočívá v možnosti různých interpretací.

Kouzlo tohoto filmu spočívá v tom, jak se člověka pomalu zmocňuje tísnivá atmosféra samotného Bronxu. Ulice poseté odpadky a sutí v divákovi vyvolávají svět prázdnoty a beznaděje. Hlavním nepřítelem ale není šílená šlapka, která vraždí policajty, feťáci, dealeři, pasáci a kapsáři. Ti jsou jen vedlejším efektem společenského prostředí. Nepřítelem je zkorumpovaná společnost, která vyrostla v této prokleté čtvrti a ve stínu všudypřítomných požárů, násilí a chudoby. Vynikající herecký výkon Paula Newmana v roli „obyčejného“ policajta, který dovedně maskuje svoji citlivost pomocí arogance, šarmu a vtipu. Skvělý dabing a nezapomenutelná hláška „Pusťte bratry domů!“ si zaslouží titul kultovního filmu osmdesátých let 20. století tak, jako se stal Pulp Fiction kultovním filmem o dekádu později.

Rada Pěna: „Tak to je ta injekce?“ Kryštof Rozruch: „Ne, ne. To jsem si teprv dělal dírku.“ Rada Pěna: „Na co to je?“ Kryštof Rozruch: „Tam házím prsty.“ Rada Pěna: "Co je to za lebku?!?!?" Kryštof Rozruch: "Toho jsem taky operoval!" Vlasta Burian byl, je a bude Král komiků!!!

Láska přesahující čas a místo… Skvělé obsazení: Hana, se svým jemným záhadným úsměvem; Katherine, vědoma si svého kouzla, které ale nestaví na odiv; hrabě Almásy, vyzařující svůdné tajemství a hrozbu zahalenou v povýšenosti. Zdá se, že postavy se topí v zlatavém světle pouštního písku a v tichém bohatství modré oblohy… Skvělá literární adaptace zdůrazněná vynikajícím výkonem Ralpha Fiennese, Kristin Scott Thomas a Juliette Binoche a dokonalou prací kameramana Johna Seala podtrhující kontrast mezi smyslnou metaforou aféry Almásyho a Katherine a nepříjemnými obrazy válečné brutality v africké poušti.