Wurths

Jak tady čtu některé ty nenávistné komentáře, začínám mít pocit, že si ten film asi někteří považovali za pokračování LotRa nebo co. To, že se tam jen jednou objeví slovo Hobit a stejně tak Středozem neznamená, že je ten film nudný a jestli jste neviděli náznaky středozemě od prvních minut přes celý film, asi vám nikdo nepomůže.

Tak těchhle pět hvězd letělo s takovou jistotou, s jakou ještě nějakou dobu nenasednu v klidu do letadla. A i když někteří zatracují film právě kvůli možná úmyslného zastrašování, já myslím, že je to jen vedlejší účinek něčeho úžasně strašného. Já se totiž opravdu těch 111 minut cítil jako pasažér onoho uneseného letadla, s každým záběrem se mi zrychloval tep, na konci jsem byl propocený, roztřesený a neschopný ze sebe vydat jedinou hlásku. Vždycky, když si myslím, že jsem na obrazovce viděl to nejsilnější, co jde, přijde něco takového a úplně mi to vytmaví. Ale teď myslím, že mám na dlouho klid.

Poprvé jsem tohle viděl asi ve dvanácti, tehdy jsem shlédl všechny díly najednou a moc jsem si to užíval. Ovšem rok od roku Coppolovo dílo oceňuji více. A pro to, že Kmotra nemám v žebříčku oblíbených filmů, existuje jednoduchý důvod - Kmotr není film. A dvojka má k dokonalosti nejen mrazivě blízko, nýbrž její hranice dalece přesahuje a to ani nevím, co se tam nachází. Krom tohohle skvostu asi nic. Je to fragment historie, kus světa a tak, mohl bych o tomhle a o Pacinovi psát stránky sáhodlouhého textu, ale nebudu, jelikož by to stejně nebylo k ničemu. Všechno je řečeno na obrazovce.

Fincher je pro mě momentálně hrdina. Ještě nikdy se nestalo, že by mě jeho film zklamal čímkoliv, a pakliže se chceme bavit o technické stránce jakéhokoliv jeho projektu, vždycky je to absolutní špička. Tady mě zaujalo téma. Nemyslel jsem totiž, že nám příběh o založení něčeho takového jako je facebook dokáže říct tolik, aby to vystačilo na silný snímek. Ale očividně, v rukou Davida Finchera a Aarona Sorkina ano. Tenhle film si totiž zaslouží všechny ty liky a srdíčka. Neměl jsem potuchy, kolik se toho vlastně odehrálo při startu tohohle virtuálního gigantu. A už vůbec jsem nevěděl, že Victoria's Secret bylo založeno manželem jakési Victorie, protože se chudák chlap cítil špatně při kupování ženského spodního prádla. Co se týče obsazení, tak vyšlo na jedničku - potvrdilo se mi, že Timberlake je super, Andrew Garfield a Armie Hammer jsou sympaťáci a Jesse Eisenberg umí hrát kurvy. No, ona to tady zase úplná pravda není. On je tu takový polozáškodník, většina neplechy se stane nedomyšlením následků. Všichni vlastně byli dětmi. I proto to nakonec působilo všechno tak silně. Zase si jednou odnáším něco fakt cenného z dílny pana Finchera.

Celé mi to trochu připomínalo Drive. Drive pro mladistvější a ztřeštěnější. Vlastně jsem od toho nic nečekal - viděl jsem trailer, který mě úplně neohromil - navíc se v něm asi pětkrát objevily komentáře kritiků typu: "Nejlepší věc, kterou kdy uvidíte!" - , ale říkal jsem si, že tam je Kevin Spacey a je tam Jamie Foxx a pak ten mladý sympoš a šel jsem do toho s očekáváním příjemné trojhvězdičkové jednohubky. Jak jsem se zmýlil! Předně, opravdu je to jízda. Film má slušné tempo, gagů a vtipů je tam tak akorát, takže trapná místa nula. Parádní, PARÁDNÍ hudba - o mixu zvuku ani nemluvím. Pokládání kelímků s kávou na stůl v rytmu refrénu? Navrch pár akčních scén, které z hlavy jen tak nevymažu. Směle bych tenhle snímek postavil vedle takových jako je Kick-Ass nebo Kingsman, což jsou pro mě absolutní špičky dnešních akčních komedií. Tak se to má dělat!

Nedokázal jsem se ubránit lehkému srovnávání s loňským Moonlightem, přeci jen je tématika v jádru stejná (a kdo říká, že ne, ať si představí stejný film, ale o heterosexuálním páru, to by na to asi tolik lidí nešlo), a Call me by your name je rozhodně o třídu lepší. Tam, kde Moonlight volil kapitolové vyprávění, Dej mi své jméno si vybírá formu plynulého příběhu s ustáleným začátkem i koncem; zatímco v Moonlightu jsme se pohybovali v poněkud drsném prostředí Amerického předměstí, v letošním snímku jsme na místě tak klidném, jak to jde. A tady mi to právě sedlo - historické rozprávky, předčítání starých knih, klavírní doprovod... všechno to bylo tak hezky doladěné, že mi to dělalo radost. Kdybych chtěl hovořit o výkonu hlavního protagonisty, tak asi nic, to jen smeknu klobouk hodně hluboko. Celkově se ale jedná o docela klasický romantický snímek, i když chápu, že některé lidi pravděpodobně otcův monolog nebo konečný pláč opravdu dostanou do kolen. Nakonec příjemná věc, nad kterou se úplně nevyplatí bádat.

Dobrá zpráva je, že kvalita tohohle celého DC projektu se stupňuje. Zatímco dokoukat Batman v Superman nebyla lehká záležitost a místy to opravdu hodně bolelo, Wonder Woman (Muže z Ocele beru jako samostatný celek) už byl ucházející komiksový snímek na který si někdy najdu čas znovu. No a Liga spravedlnosti konečně opravdu zažehla plamínek naděje a přinesla to, co jsem čekal od "prvního Batmana" - totiž zábavnou komiksárnu, která si na nic nehraje a řídí se trochu více logičností (většinou) než nefunkčními emocemi. Ale i tak JL v mnohém klopýtlo. Třeba ve stopáži, protože dvě hodiny prostě nestačí. No, předně, film vůbec neměl vzniknout teď. Jak jsem si myslel, že bude zajímavé sledovat opak toho, co udělal Marvel (nejdříve natočit týmovku a pak dát sólo většině hrdinů), tak se to úplně nepovedlo. Vztahy s postavami hodně strádají. Vyměnil bych celý film za trochu informací o Aquamanovi nebo Barrym. Ve výsledku jde ale o velmi příjemné zpestření komiksového světa a podle mě DC začíná pomalu ale jistě šlapat na paty Marvelu (už bylo na čase!) a bude hodně zajímavé sledovat, jestli se budou držet podobného stylu. Já doufám, že ano.

Od začátku jsem v tom cítil cosi zapáchajícího Bayovinou... když jsem se pak na konci v titulkách dozvěděl, že za tím vším stojí, všechno najednou začalo dávat smysl. Pokud jde o takovéhle filmy, tak se musíte vyvarovat jedné věci - přemýšlení. Když začnete racionálně uvažovat, se zábavou je šlus. Tak si udělejte laskavost a nechte to na jiné Mementa nebo Dokonalé triky. Když se nad tím (ne)zamyslím, je to vlastně skvělý kousek. Ta digitální kaše mi vůbec nevadila! A oproti Transformerům a tak podobně mají želvy dvě veliké výhody. Tou první je docela krátká stopáž, takže film nestihne nudit. Druhou, tou důležitou, je, že se nebere vážně. Je tam spousta želvích běhů, skoků a chvatů, příjemného srandování a nábojů odrážejících se od krunýřů. A jestli jste jako děti na těch pubertálních plazech taky ujížděli, už nebádejte, nečtěte o tom, nic od toho nečekejte a budete příjemně překvapeni.

Myslím, že částečně je to docela návrat ke kořenům - aspoň se mi zdálo, že se dívám na jeden ze starších x-filmů, a na rozdíl od špatné, špatné a špatné budoucí minulosti mi cosi dávalo smysl. Jo, scénář občas trochu - hodně, hodně, hodně - pokulhává, ale já jsem se u toho bavil. Cyclops jako puberťák ujde, Sansa mi tam zas tak moc nevadila a líbí se mi, že film až tak nehraje na city, protože do tohodle se komiksovky pouštět nemají - jde mi o to, abych se pobavil a pouštěl bradu u epických scén, no a já jsem se moc bavil. Quicksilver ještě lepší než v jedničce.

Burt a Anton rozhodně předčí všechny ostatní podfukáře a iluzionisty, aspoň dle mého názoru, a i když je to opravdu šílený film, pro mě, jakožto pro kouzelníka, měl hlubší význam než kterýkoliv jiný film o iluzionistech. Začátek naprosto dojal - astmatický kluk se spojí s neoblíbeným chudákem a vytvoří kouzelnické duo? Nádhera, a Steve Angel, nebo Criss Grey nebo jak, ten byl přesnej, a ještě k tomu to byla sranda.