troufalka

Stínohra je filmem n pomezí světla a stínu. Světlou stránkou jsou výborné herecké výkony a dobře vytuněná  atmosféra. Samotný příběh není nezajímavý, přesto jsem při sledování měla pocit přílišného vrstvení. Je to jako v galerii - nějaký obraz vás zaujme, ale do obývák byste si ho nepověsili. Buď je zajímavý jako celek nebo vás upoutají ještě více jeho detaily. Taky bylo detailů tolik že se mi chvílemi ztrácel celek. Kdo tu byl hlavní postavou, na kterou měla být upřena pozornost? Byl to skutečně Jan Kavka?

Máte pocit, že se české romantické komedie točí podle jedné šablony? Není to pocti, je to fakt. Film, který postrádá zajímavé figury, zajímavé momenty a aspoň jednu nosnou myšlenku.

A máme to tu, balba, konec zvonec, je dopekárkováno. Pocity smíšené. Je to doba, do které se nechci vracet ani filmově ani v myšlenkách. Nekoukalo se na to moc dobře. Přípustná míra stylizace, produktivní život ve filmové zkratce.

U podobných filmů nečekám přesnou rekonstrukci, spíš jakousi iluzi doby a do ní zasazený příběh. To se tu povedlo.

Viděno v rámci Bystřického filmového jara, spojeno s diskuzí s Patrickem Ulrichem.

Viděno na festivalu Bystrické filmové jaro s komentářem hlavního představitelé a producenta Martina Dejdara.

Jak vlastně fungoval Lebensborn a jaké následky si odnesly děti, které si jím prošly.

První film, u kterého reklama na Clavin tak perfektně zapadla do kontextu, že vypadala jako jeho zamýšlená součást ...

Průměrná televizní inscenace, na kterou se příliš neplýtvalo ani penězi ani invencí.

Popravdě jsem té komedii na počátku moc nevěřila. Jde tedy o velice svérázný černý humor, ale funguje spolehlivě. Mrazivé.