Tři grácie Juraje Jakubiska

Velice zajímavý dokument. Líbí se mi originální rozdělení do tří částí, tří schopností Juraje Jakubiska v podobě tří grácií. Skvěle vybrané ukázky. Překrásná hudba. Jakubisko zde upozorňuje také na přístup některých dnešních studentů k filmové tvorbě, z čehož mě dost mrazí v zádech. A doufám, že se přeci jen mezi nimi jednou najdou tak výjimečně kreativní osobnosti jako je Juraj Jakubisko. Zaujal mě nápad, kdy Jakubisko vyslovuje své přání k narozeninám a přitom mluví se svým odrazem v zrcadle. "Film je ako farba." "Úspěchem každého filmu není filmová kamera, ale myšlenka a hlavně nápad." To jsou dvě hesla, která podle mě naprosto vystihují celý dokument. (13.09.2018)

První grácie Juraje Jakubiska ukazuje jako filmaře, který si svoje vize a scénáře zapisoval do notesu podobně jako František Vláčil, dokonce i hudební složku si vytvořil a nakreslil pomocí své fantazie. Mazec. Druhá grácie Juraje představuje jako výtvarníka a malíře a to jsem doslova čučel jaké obrazy, nákresy a skice Jakubisko tvořil a stále tvoří. Bez problému srovnatelné třeba s Dalím nebo Caravaggiem. Takhle část mě přišla nejzajímavější. Poslední třetí grácie mistra předvádí jako pedagoga a je smutné poslouchat, jak jsou nynější posluchači úplní nýmandi. Vědomí tohoto faktu je opravdu nesmutnější a když jsou studenti zabíráni ve třídě jak znuděně koukají, bylo mi na blití. Holt i slovenská kinematografie je dávno v řiti a těžko se najde podobná osobnost jakou je Juraj Jakubisko. Alespoň že jsou takoví žáci, jakým je Patrik Ulrich (mimochodem k tomuto dokumentu složil i výbornou hudbu), jenž tenhle snímek natočil a přiblížil tak výrazné Jakubiskovo umění. (05.01.2022)

Tvůrce má ve svém portfoliu mnohem lepší dokumenty - paradoxně o jiných - mnohem méně zajímavých osobnostech. Asi to s Jakubiskem nebylo jednoduché - možná, že se měl dokument věnovat pouze výtvarné tvorbě - protože ta filmová byla již zpracována. Nejzajímavější je dle mého Grácie o malování - jeho pedagogická aktivita nebyla dokumentaristicky dotažená do konce - ani kameramansky.. 70% protentokrát. Ubližuje tomu asi také fakt, že Jakubisko je dnes brán velmi kontroverzně a jeho pozdní období komplikuje přítomnost zlodějky a alkoholičky Deany, neúspěšné filmy jako Poct Coitum a do jisté míry i kýč Bathory, a také jistá nekompatibilita se zdejším filmařsko-společenským světem. (13.11.2018)

Viděno v rámci Bystřického filmového jara, spojeno s diskuzí s Patrickem Ulrichem. (23.04.2023)

Jakubisko nepatří mezi mé nej tvůrce, ale jeho výpověď o životě a tvorbě mě zaujala. Je to mystik. Dokument se mi líbil zvláště po výtvarné a hudební stránce. Oceňuji, že se nejednalo o klasický životopis, ale o zachycení mistra při obyčejných dnech v soukromí i práci. Je to jeden z mála českých tvůrců, který je v zahraničí považován - pěkně vybrané filmové ukázky. Viděla jsem film na Festivalu v Pelhřimově, i přesto, že tam bylo málo diváků jsem ráda, že je takové filmy vůbec možné někde vidět. Tvůrce má však lepší dokumenty, např. Obrazy, pohádky a sny. Tohle je spíše vzácný materiál, ale abych dala plný počet, musel by být formálně umělečtější a výtvarnější a potřeboval by jinou kameru - tohle byla spíše reportážní forma + pár rozhovorů v ateliéru. Nechápu, proč tvůrce skládá hudbu jenom pro své projekty, mohl by se svou hudbou živit. (10.09.2018)