troufalka

Chcete slyšet pravdu? Měla jsem oči jak tenisáky a vyvrácenou sanici!! Já fakt vůbec NE-TU-ŠI-LA, že se na seriály někdo dívá! Dokonce na celé!! Dokonce opakovaně!! Jsem vděčná, že mi někdo konečně otevřel oči!!

"Na skvrny které nelze vyčistit bez porušení podstaty látky!"

Přitažlivá animace - na tu zcela jistě nezapomenu. Příběh sám o sobě má cosi do sebe, ale rušil mě způsob podání. 75%

"Co je to ta etika?" "Dobrověda." "A co je to ta dobrověda?" " Nauka o dobru, mravnosti ..." "A tím se může někdo živit? To já ještě neviděla žádnou partaj, která by se živila dobrem a mravností. No vono asi nenese, že jo?!" Jak sám formát napovídá - televizní divadelní inscenace - jde o dvadlení herectví. Technická kvalita odpovídá stáří. To podstatné je ale obsah a ten se paní Čapkové povedl. Příběh je vtipný, prošpikovaný nezapomenutelnými hláškami. "Pane na nebi! V jakém světě to žiju!! Na koho se podívám všude samá lež, podvod, špinavost, úklady, vydírání ...Svou vinu bych dokázal odpykat, ale čím mohu vykoupit špatnost těch druhých?!!" " Napiš o tom knihu!"

Mohla bych se tu rozplývat nad úžasným hereckým výkonem JIřího Hrzána nebo nad skvělým výběrem lokalit. Já bych se ale chtěla podělit o to, co ve mně film způsobil. Zpočátku jsem byla mírně na rozpacích, rozjezd se mi zdál pomalý, ale kochala jsem se reáliemi. Jak se začal film více rozjíždět, přibývalo vztahů a mě do vcuclo do děje! Na konci jsem si začala lámat hlavu, co vlastně bylo špatně? Byla to výchova přepečlivé maminky, či nízká inteligence? Chybějící otec nebo málo uznání od druhých? Co vlastně z toho nanicovatého chlapíka udělalo zvíře? Nakolik mohla zapůsobit milující manželka? Mohlo být něco jinak, kdyby se maminka ke snaše chovala přívětivěji? Kolik takových nenápadných chlapíků chodí kolem nás, úslužně se usmívající a doma tahají kočku za ocas? Mírně znepokojivé ... U mne film splnil to podstatné - měl poselství. 76%

Ještě mi na občance nezaschnul infoust ... Na co jdou mladé holky, aby oslavily plnoletost?! No přece na horor!! Dneska bych se asi spíš usmívala! Dravec naučený na fosfor ... Ale krví poškrábaná tvář v patnácti? Tehdy jsem se na cestě domů neustále otáčela a schody brala po dvou!! Jó to byly časy!!

"Hloupost by měla být stejně trestná jako darebáctví!" (prosím vytesat do kamene!) //// Dobrý scénář, dech beroucí průběh a trefný závěr. Vlado Müllera netřeba rozebírat, jeho výkon již superlativy ohodnotili uživatelé přede mnou. Výstižný a přesvědčivý Miroslav Macháček v roli prokurátora, dobrým tahem na bránu obsazení skutečného soudce Jaroslava Blažka, nesmělý Jiří Menzel v roli obhájce. Soudní síň, prostřihy do minulosti, trio reportérů a magická hudba Zdeňka Lišky. Skvěle vyladěná forma se znepokojujícím obsahem. Jakou hrozbou byl pro soudruhy ukazuje skutečnost, že byl včasně zatrezorován. "TADY NEJDE O KUDRNU, TADY JDE O ZÁSADU!!" Zásadoví soudruzi! Poctivý (naivní?) řadový komunistá přijme stranický úkol a dře do úmoru. Nepočítá s tím, že soudruzi kolem něj nejsou tak uvědomnělí ... Vzbudí sympatie u soudce i prokurátora, z jeho kolegů se ho nikdo nezastane. Poctivý až na kožu! Sehraná dvojice Kadár/Klos vsadila na tehdy ne moc známého herce, sázka jim naplno vyšla! /// Malé opáčko na závěr: "Které jsou dvě etapy vývoje socialismu? Nejdříve jsou potíže růstu a pak je růst potíží!"

Její tvář možná nebyla pozoruhodná, její život rozhodně pozoruhodný byl. Žena mnoha talentů, prakticky všechno na co sahla jí šlo. Překladatelka, autorka rozhlasových her, spisovatelka a ilustrátorka, scénáristka, instrukrtoraka lyžování, lékařka, vědecká pracovice, politička, diplomatka, senátorka, kandidátka na presidenta. V roce 1969 na oddělení popálenin ošetřovala Jana Palacha. Jako dítko jsem ráda četla knihy Dicka Fancise, ani ve snu mě nenapadlo zjišťovat, kdo je překládal a ilustroval. Myslím si, že jako presidentka by důstojně reprezentovala naší republiku, s velkou chutí bych lepila na dopisy známku s Jaroslavou Moserovou. Protože kdo umí, zaslouží si úctu a uznání a paní Moserová toho uměla opravdu hodně! V pořadu na ni vzpomínají nejbližší přátelé.

"Můj otec vždycky říkal, že pro život potřebujete tři lidi. Dobrého doktora, chápavého kněze a mazaného účetního."        Jakmile se o nějakém filmu mluví a píše v superlativech, mám tak trochu problém. V hlavě naskočí červená kontrolka. Zcela ponechám stranou, nakolik si scénárista a režisér zahrál na city diváků. Při zpracování tak závažných témat jako je holocaust, se vždycky někdo najde, kdo se bude ohánět nadbytečným dojetím a klišé. Téma bylo vybráno dobře. Pan Schindler byl pěkný ptáček, patrně mnohem větší, než z filmu vyplývá. A zůstal stejný i po válce - problémy s alkoholem, neúspěchy v podnikání, od "svých" židů se nechával vydržovat. Tedy žádný ukázkový hrdina. Na samém počátku příběhu máme prospěcháře, který chce vydělat. Díky bohatým židům si vystaví svou živnost a žije si dobře. Mezi vyděláváním peněz a popíjením občas někomu pomůže, ale s velkou pravděpodobností se také na mnohé vykašle. Nebudu tu mluvit do svědomí scénáristovi, odvedl dobrou práci. Film potřebuje zjednodušení, dynamiku a jasnou linii. Musí ukázat násilí, ale nesmí ho být zase moc, musí mít i světlé chvilky. Něco se povedlo, něco zas ne tolik.                                                            Příběh má silné mužské role a to hned několik. Kromě vypečeného prospěcháře Oskara tu máme náladového potměšilce a násilníka Amona a především skvělého židáčka s ustaraným výrazem - Izáka Sterna. Co je tak trochu skryté v pozadí jsou ženy. Na počet je jich dost, ale chybí výrazná ženské role, která by prostupovala celým dějem. Mohla to být paní Schindlerová, zůstává spíše v pozadí. Je tu partnerka Amona,, jejich rozhovory či rozpory mohly příběh zpestřit. Či krásná židovka Helena, zde bylo dobře rozehráno na zajímavý příběh, jak ve vztahu k Amonovi, tak i k Schindlerovi, ale ta se ke konci zcela vytrácí. Našlápnuto bylo dobře, ale bohužel šlo o promarněné šance. Dobře to mohlo fungovat i mezi samotnými seznamníky - šlo o celé rodiny, prostor na rozehrávku tu byl.                                                                                             Židovské písně zaznívají spíše sporadicky, nuž co, do zpěvu jim asi moc nebylo. I když jde o film vážný, dalo se jistě propašovat do filmu i trochu pověstného židovského humoru. Ať už mezi Schindlerem a Sternem nebo mezi židy navzájem. Možná byl film mnohem víc Schindlerův než těch na seznamu ... Ale i tak zanechal nesmazatelnou stopu, učitě stojí za vidění.                                                                                                                                                                                            Zajímavé komentáře: Sarkastic, Shadwell, Madison, sinp

Chci rychle zapomenout, že jsem vůbec kdy něco podobného viděla.