troufalka

Nabádavé prvky mi asi unikly. Příběh první zamilvanosti s možnými následky zpracoval Ingmar Bergman ve svém filmu Léto s Monikou. Tam šel ale dál. Ukázal křehkost vztahu po narození dítěte. Zde se scenársita Jan Procházka zaměřil na prvnía druhou etapu vztahu, na vzplanutí a přijetí důsledků. Pokud měl příběh k něčemu nabádat, vidím v tomto ohledu větší přínos v Bergmanově snímku, neboť ukazuje i situaci, která nastane a měl by tedy pro cílovou skupinu větší cenu.

"Tohle ale není moc realistický, tohleto!"                                                                                                                                 "To je fakt pane doktore. Von nám ten realismu taky už napáchal pěknou paseku!"                                                        Krásný Jan Vodňanský jako aura příběhu. Velmi kvalitní počin který neprávem zapadl.                                                             "Jdete ven nebo dovnitř?"                                                                                                                                                        "Já už bych se venku bál!"

Kamarád řekl kamarádovi, kde najde poklad. Tak vznikl geocaching dávno předtím, že byla vynalezena GPS. Původní komentář je v závorce. (Toto je dobrý film. Zde i na jiných servrech stojí na vrcholu. Je prostě oblíbený. Možná nejoblíbenější. Nejlepší ale není.)

Jestli chcete vidět vyzrálou českou filmařinu, jděte na Líbánky. Úžasná kamera Martina Štrby zajišťuje dokonalý vizuální požitek. Čaruje s kamerou, pohrává si se světlem, záběry vyplňují celý prostor, přeostřuje z detailu v popředí na vzdálenější objekt. Pokud se dá kamerou pronikout dovnitř, pak je Martin jedním z těch, co to opravdu umí. Příběh si udržuje celou dobu vnitřní napětí. Napřed se oddáváme svatebnímu veselí, staříci vozembouši předvádějí krásný svatební mix, ale nezvaný host vnese mezi svatebčany napětí, které se postupně stupňuje. Do rodinné situace jsme uvedeni z důvěrných rozhovorů a z roztomilých rodiných scének. Postupem času začíná přiostřovat. Narušitel mizí ze scény, aby se vzápětí vrátil. Dostáváme pocitvé drama, tentokrát vzácně nesmíchané s komedií. Hřebejk se svým týmem odvedl poctivou filmařinu světového formátu. Jenže svět si nevšimnul a český národ jak se zdá pohrdnul. Třeba se dostane ocenění po letech, kdo ví.

Podobně laděný film jako Muž na útěku. Zvolený způsob vyprávění není dnes divácky přlliš zajímavý, špinnážní filmy natočené před rokem 1990 jsou přijímány skepticky, ale musím říct, že napodruhé mě film začal bavit. Hotový adrenalin jsem zažila při pátrání natáčecích míst. Jako patriotku mě zaujala honička nočním Brnem a záběry důvěrně známých míst z doby, kdy jsem tu ještě nežila, nicméně mi to oživilo vzpomínky z ranného dětství. Výzdoba ulic se příliš nezměnila.

Poprvé jsem viděla manželské etudy jako svobodné děvče, podruhé jako čerstvě vdaná, nyní tento sestřih po 13 letech v manželství. Je zajímavé, jak se stane člověk vnímavý na některé drobnosti. Vzhledem k tomu, že už znám i Manželské etudy po 20 letech a vím, jak některé vztahy dopadly, je sledování o to zajímavější.

"Strašně mi buší srdce. Co to znamená?" "Že jsi naživu."

Vraždy ve zvěrokruhu dalo by se říct. Celý seriál je postavený na charakteristikách jednotlivých znamení a právě toto by mělo být hlavní silou celé série. Ale právě tady mám dojem, že tvůrci sáhli vedle a to, co mělo být specifikem, naopak celému snažení láme vaz. V zásadě se dá říct, že vnímání astrologie je dvojí. Jedni je považují za nevědecké, druzí jí bezmezně věří. Tento seriál mohl ukázat souvislosti mezi dobou narození a povahovými rysy. Ale většina konzultací se odehrává po telefonu nebo někde na ulici, to ubírá na věrohodnosti. Postava Hany Vágnerové je pro mne jen těžko vstřebatelná. Živí se pouze rozborem a sestavením horoskopu, semináři a oobčas za mikrofonem rozhlasu? Zapojení jakéhokoliv poradce (například grafologa) může velice dobře oživit vyšetřování, ale použití pro celou sérii je spíš obtěžující. Leda by postava onoho poradce byla zajímavá a charismatická. Kvalita jednotlivých příběhů je rozdílná. U některých více uvěřitelná a zábavná, jindy více vykonstruovaná. Ale i v těch se setkáváme s velice dobrými hereckými výkony epizodních rolí. Osobně zaujala Jenovéfa Boková a Jan Vlas.

"Ať si ti zatracení cizinci klidně mluví jinou řečí, ale ať si k čertu zavedou jen jednu cizí řeč!"                                        Skvělá zábava. Prošpikované krásnými dialogy. Skládání puzzle ustolu! Nebo střelba v koupelně ... :o) Takhle vypadá film, který má době vystavěný příběh a skvěle napsané dialogy.

Kuriózní snímek. Tak si říkám, jestli by nebylo lepší, kdyby to Češi (potažmo W+V) nafilmovali a Francouzi financovali. :o) Golem je ryze české téma, francouzský pohled je zajímavý a zcela odlišný, leč mému srdci není blízký. Nicméně francouzština z úst českých herců byla roztomilá, hraběnka Stradová byla půvabná, Rudolf statný, nad technickou kvalitou nutno přivřít oko. Můj problém (a možná to postihlo víc českých a slovenských diváků) je srovnávání s divácky úspěšnou verzí Císařův pekař a Pekařův císař. Žel, tomu nelze uniknout. Po druhém zhlédnutí už jsem se soustředila na film samotný. I když jde o film zdařilý, nechávám původní hodnocení z výše uvedených důvodů.