troufalka

Druhý kurýr se nekonal.

Špionážní filmy jsou speciální kategorie. Často si ne moc neužiju, protože se celou dobu bojím, že bude odhalen (tedy pokud je to sympaťák) nebo je mi to jedno (pokud je to nesympaťák.) Tenhle byl zrovna zajímavý a nenudila jsem se.

Viděla jsem zajímavé životopisy o osobnostech, které mne nezaujaly, viděla jsem nezajímavé životopisy o osbnostech, které mne zaujaly. Tento životopis je třetí kategorie ...

Mám ráda neotřelé filmy, které mě přivedou na spoustu nových myšlenek. Jenže tady měl scénárista myšlenku jen jednu jedinou a tu bezočivě stále vnucoval. Necítím potřebu státi se mučedníkem, abych musela trpět při sledování filmu. Na druhou stranu oceňuji, že se s bigotními katolíky setkávám pouze ve filmu, nikoliv v reálném životě. Jako poděkování posílám jednu zaslouženou hvězdičku.

Je o mě všeobecně známo, že nemusím jednoduché relaxačky, naopak mě baví filmy, které by někdo možná zařadil do kategorie "makačka na bednu". Nevím, jestli to bylo mým rozpoložením nebo byly náznaky příliš mírné, postupem jsem se ztrácela v ději a tím opadal i můj zájem. Třeba někdy jindy v jiné dimenzi ...?

Na hraně trapnosti ... :(

Je to až dojemné, jak rozdílně funguje byrokracie ve filmu a v životě. Chtěla bych vidět OSPOD, který by svěřil dítě člověku, jehož označí nějaká umírající žena jako otce. Stejně tak je málo pravděpodobné, že by otec dostal své vlastní dítě pouze po předložení testu na otcovství. Rudolf Havlík se rád pouští do témat, která zavánějí průšvihem, ne vždy se mu podaří z nich vybruslit. Podezírám ho, že vsadil na oblíbenost u jisté skupiny diváků a docela mu to vychází.

Pokračování ve stejném duchu.

Mile úsměvné, především díky  Gině Lollobrigidě.

Smekám!! Úžasná symbolika. Ta směs poťouchlosti a prostoty, drzosti a pokory je to, co mě na Sorrentinim fascinuje. Poučné i zábavné! A hlavně přené!!