Emzet

Pamatuji se na dobu, kdy jsem HIMYM poprvé objevil. Takové nadšení, taková radost, takový citový vztah k "blbému sitcomu"… Málokterý seriál mi s takovou jistotou pomohl v depresivním období, kdy jsem jej dokázal sjíždět pořád dokola. Jenže, co si budeme namlouvat, opravdu dobré jsou první tři sezóny, čtvrtá je o dost slabší (panebože, STELLA a Tedovo věčné kňourání nad ní!!!), pátá je sice absurdní a šílená, ale obsahuje pár dobrých nápadů (Robin 101, Last Cigarette Ever, Barneyho výstup v Girls Versus Suits, dokonce snad i ten Sexless Innkeeper), i když taky pár vyložených průserů (Zoo or False, poslední tři epizody), ale od šesté sezóny jde o absurdní frašku beze špetky toho humoru a srdce, co nám daly první sezóny. Občas se ještě najdou dobré epizody (Subway Wars, Last Words, The Final Page… ačkoliv většinou "zabírají" spíš ty zasmušilé), ale je jich pomálu a pocit natahovanosti a vyčpělosti má divák už skoro neustále. Ani hostování Jennifer Morrison, Kylea McLachlana nebo Katy Perry na tom nic nezmění (rozdíl oproti Přátelům - dokonce ani ti se nespoléhali výhradně na hostující hvězdy). Během deváté sezóny jsem dívání vzdal, protože na tohle vážně nemám žaludek (roztahovat poslední týden či kolik před svatbou na celou sezónu? WTF?). --------------- Všechno se okouká a přestože měl HIMYM od začátku dobrou a komplikovanou strukturu (všemožné flashbacky, flashforwardy, Tedovy vsuvky či upravování reality), to po osmi letech nestačí. Nic se nestane tak "uncool", jako to co kdysi bylo "cool". Už mě nezajímá ani Ted, ani matka, ani Barney, ani můj dřívější oblíbenec Marshall (Lilly mě štvala vždy, žádná změna). Asi nikdy na začátku seriálu nebylo mé nadšení tak vysoké a na konci jsem nebyl tak bolestně zklamán. Bohužel, dnes už mě ani ty první sezóny nebaví, protože v nich přesně vidím zárodky toho…přeskočení žraloka, zkrátka oné smrti dobrého seriálu. Tři hvězdy dám, z té nostalgie. Sbohem. P.S. - český dabing je jeden z nejhorších vůbec; nedokázal bych s ním dokoukat díl, natož sezónu. "Placák!" Brrrrrrr.

Opravdu zábavná podívaná, především samotné představení stojí opravdu za to...

Akt je opravdu dokonalost sama. Ať už jde o neuvěřitelně geniální "filosofii externismu" nebo o Svěráka coby sexuologa ("těsto nezajímá"), tahle hra prostě nemá chybu.

Farrell mi do role historického dobyvatele ani trochu neseděl, Hopkinsův potenciál nebyl využit skoro vůbec, příběh nebyl vyprávěn příliš dobře, hudba nic moc (ač jinak mám Vangelise rád) a stopáž byla velmi přestřelená. Stoneův zatím nejhorší film (WTC jsem ještě neviděl).

Vizuálně bych tam toho Burtona možná i viděl, dějově ovšem ani omylem. Tím hlavním problémem ovšem je, že ve snaze narvat toho do filmu co nejvíc z obou předloh je film neskutečně zmatečný a zbrklý. Absurdita a šílenost ("wonderland") jsou jedna věc, nicméně takhle si člověk přijde jakoby mu nastřelili LSD přímo do mozku. Ale abych jen nenadával - Depp je úžasný (a jeho Mad Hatter je opravdu nezapomenutelný) a vzato kolem a kolem, Lewis Carroll by byl nejspíš spokojen. Mít děti, beru je na AIW okamžitě.

Nesnášíte hiphopery? Či ještě lépe - nesnášíte privilegované bílé výrostky, co se snaží být tvrdými "niggaz" z ghetta? Pochopíte satiru? A máte rádi Sachu Barona Cohena? Pokud jste na tyto otázky odpověděli "ano", je Ali G pro vás. V opačném případě ho jen sotva ohodnotíte jinak než jako "odpad". Nicméně více než 4 hvězdy nemohu dát, protože hodina a půl je přece jen trochu moc silná koncentrace...

Nedovolí mi to a na úvod se musím trochu zmínit o realističnosti snímku. Že vše nebylo tak úplně jak je zde prezentováno již ví asi každý, přesto se spoustě lidí při zaslechnutí jména Salieri vybaví "ten diletantstký skrček, co se snažil vyběhnout s Mozartem". Je až s podivem, jak lze mírnou profesní rivalitu (a nejspíš i vlažnější přátelství) převést na sžírající nenávist, která pohání celý tříhodinový snímek. Nesmíme ale zapomenout, že Amadeus není původem tak docela Formanovo dílko. Vzhledem k tomu, že původně šlo o hru A. S. Puškina, je takovéto přikrášlování faktů docela pochopitelné a navíc (koneckonců v romantickém stylu) dobře staví do kontrastu only dva světy - bohémského a geniálního floutka a "oficiálního" a seriózního, ale průměrného dříče. Navíc, spousta jiných historických faktů a detailů je zpracována špičkově, takže toto všechno bychom snad mohli zahrnout pod "uměleckou licenci". Jinak je zde vše úžasné, opravdu vše. Rozvážná Formanova režie, kostýmy a výprava, hudba (aby ne) a hlavně naprosto okouzlující herecké výkony, především u oněch dvou hlavních postav. Amadeus je prostě biografickým snímkem, přikrášleným, aby měl svébytné vyznění, snad i poselství. Nakonec, ne naposledy se u Formana setkáváme právě s tímto přístupem (People vs. Larry Flynt, Man on the Moon).

"Sometimes there's so much beauty in the world I don't think I can take it"… a dva teenageři, kteří sledují ve zbožném úžasu, jak plastový sáček létá ve větru. Plus výše zmíněná věta, pronášená tónem "vím jak vyléčit AIDS". Lidi, plastový sáček někdy je jenom plastový sáček. Teenagerské exhibice stranou, American Beauty je skutečně působivým filmem, který zaujme a pobaví. Tedy, ne že by přinášel kdovíjak objevné nápady, spíš jde o to, jak je podává. Lester Burnham (a Kevin Spacey) si vaše sympatie získá, ne že ne, ale většina ostatních charakterů zapadá do jakýchsi škatulek, dobře vyjádřitelných jednoslovným názvem. Jedině snad ještě Lesterova manželka stojí za zmínku. Americká krása funguje stejně, je to zábavný film, ale pokud se nechcete opájet tím, že "krása je všude kolem", je pouze na jedno zhlédnutí. To jedno zhlédnutí bych ale doporučil.

Do nadprůměru tento film vytahuje místy kouzelný Marvan a občasná nudnost a nijakost jej sráží zase zpět.

Perfektní psychologie postav, (v té době) neotřelý nápad, skvělý scénář a především nedostižné napětí... Další z Mistrových dokonalých děl...