Emzet

Brideshead Revisited je pro mě velmi těžké hodnotit, protože celý jeho záměr je převést Waughovu předlohu na obrazovku co nejpřesněji, nejpečlivěji, nejpoctivěji - v zásadě se jedná o jednu z mála téměř 1:1 adaptací. Vzhledem k tomu, že kniha sama je pro mě nevýslovně důležitá, ba zásadní, těžko se mi na seriál (resp. spíše minisérii) kouká přísným okem kritickým. Odpusťte tedy, pokud jen podotknu, že obsazení byla rovněž věnována velká péče a postavy v seriálu se mi vyloženě slévají s postavami v knize, že režie je asi televizní, ale ono se to pro tak ukecanou a tak literárně založenou věc ani jinak nehodí a nechte mi dát tomu kdoví jestli spravedlivých pět hvězd a místo v mých oblíbených seriálech, protože... prostě tak. Must-see. Resp. must-read, ale "see" stačí.

“I’ve had harder shites than you. Friday night, after curry.” Rozdíl mezi Life on Mars a Ashes to Ashes je prakticky přesně takový, jako mezi Bowieho skladbami, jež těmto seriálům daly název. Ashes to Ashes má trochu méně srdce a patosu, je chytřejší, divnější, komplikovanější a zažere se vám pod kůži mnohem pomaleji. A je z osmdesátých let. --------------- Rozdíl v časovém zasazení je opravdu dost znatelný; v módě, soundtracku (který je opět prvotřídní), ale i v dialozích. Ty jsou více abstraktní a s větším množstvím kontextuálních a popkulturních narážek (český divák zde bude pravděpodobně dosti tápat – např. pochopit proč Gene neustále oslovuje hlavní hrdinku jako “Bolly“, případně “Bolly knickers“ vyžaduje znalost nejen šampaňského Bollinger, v Británii o něco známějšího než u nás, ale i vnitřní manchesterské sarkasticko-pseudodělnické mentality Gena Hunta). Postavy, které jsme znali dříve, jsou tedy stejně ikonické, ale působí o něco jinak, jako ikony z jiné doby. Nebo ještě lépe – ikony, které během časového skoku trochu zrály a nyní jsou opět hezky abstraktně ikonické. --------------- Protagonista je tentokrát ženského pohlaví a rozdíl v přístupu je přesně takový, jaký byste od změny pohledu z mužského na ženský očekávali. Je zajímavé porovnávat přizpůsobení se době v podání Sama i Alex, ačkoliv Alex má i určitou ne/výhodu, protože je druhá a o Samovi dopředu ví. Musím přiznat, že zpočátku jsem ji téměř nesnášel, ale postupem času si absolutně získala mé sympatie, což si cením právě o to víc, že na rozdíl od Sama začínala v záporných číslech. --------------- Gene Hunt je podobný jako minule, stále je to ten neskutečnej vocas, na kterého je radost se dívat… ale zároveň jej poznáváme víc, zaprvé proto, že Ashes to Ashes je delší, zadruhé protože je víc o něm. V tomto seriálu vůči Alex působí daleko víc jako rovnocenný partner, alespoň v rámci vyprávění. Získává tak další, lidštější rozměr, aniž by však působil… no, svérázně. Ostatní dotváří ten nádherný svět, do kterého jsme se všichni chtěli vrátit už v Life on Mars. Sam i Annie sice zpočátku bolestně chybí, ale nový přírůstek Shaz (jakmile si samozřejmě získá vaše sympatie; ani ty moje neměla hned) je další trefou do černého. Tvůrcům obou seriálů se podařilo napsat uvěřitelné a kvalitní ženské postavy, což občas v seriálech chybí. --------------- Ashes to Ashes je také víc dělený na jednotlivé série – ta první se týká prapůvodní historie Alex a podivného klauna z Bowieho videoklipu, který se do minulosti propadl za ní (přiznávám, závěrečný zvrat mě vážně docela překvapil), druhá a třetí sezóna více navazují na Life on Mars a postupně se dozvídáme “jak to nakonec všechno asi bylo”. --------------- Nemůžu mít v oblíbených seriálech LoM a AtA ne, oba jsou totiž naprosto svébytnými díly, které mi nadobro ukradly srdce. I’m happy, hope you’re happy too.