Alan_Shearer

Cože, do píči? 46%? Watafak? Tady se hodnotící uživatelé kurevsky sekli! Když jsem si Malé lásky vyhledával, moje očekávání nepřevyšovaly 25%. Ja bych snesl třeba nějakou dokumentární minisérii týkající se rození dětí a všech aktérů, přeci jenom se jedná o okamžiky, které se týkají nás všech, nicméně když se podíváme na to, že TV Hovna jsou schopni z takto, a teď si zahraju na světce, vzácné a krásné chvíle pro každou rodinu udělat reality show, tak bych se z toho posral. Představte si, že se po X letech podíváte na záznam pořadu a zjistíte, jak vás matka před televiznm štábem vyprděla na svět za přihlížení statisíců diváků. Taky by mě zajímalo, na základě kterého klíče jsou vybrány rodící matky s jejich samci? Že by klíčový parametr byla debilita a sekundární alkoholismus / exekuce / debilita na druhou? Jak se může matka nechat točit během porodu a ještě se svěřovat s rodinnými problémy aka "nooo, on mě Franta podvedl" nebo "no on Lojza je taková horká hlava (seděl v kriminále)"? Že by v tom hrály roli cinkrlátka? A co jsou zač diváci? Proč tenhle naprosto zkurvenej odpad někdo hltá? Nahlížet někomu skrz trapnej koncept reality show do soukromí, to je fakt v píči - gratuluji, vám, voličům SPD. Já jsem schopnej pochopit cokoliv, ale z tohohle jsem si fakt málem nachcal do trenek. Morální dno všech zůčastněných. Příště navrhuju udělat reality show na téma "Sraní". Ukážu u toho jak si správně utřít prdel a během toho se svěřím, co mě aktuálně trápí. Dodatek: pokračuji v empirickém pozorování Malých lásek, během pěti minut se jeden týpek přiznal, že rok seděl a druhej se stihnul pohádat se svoji matkou přes telefon, následně si objednal pizzu ("místo papriky bych si dal žampiony" váźně pronesl před plzeňskou porodnicí tlustej kokot) a tu konzumoval při pohledu na kontrakce svojí přítelkyně. Do prdele, vždyť tam ani o ty děti nejde. Zkurvený rádoby emotivní osudy naprostejch kokotů, vo to jde.

Nahraný? Nenahraný? Jista míra autetičtnosti v Daliborkovi může být, ale celé provedení působí tak uměle vykonstruovaně, že jsem místo dokumentu sledoval spíš nějakou reality show nebo epizodu sitcomu. Nevím a ani neplánuji zjišťovat, jaký život Daliborek doopravdy žije. Taktéž ani neplánuji více se zabývat režisérovou osobou, protože dle určitých prvků scénáře a záběrů si myslím, že je to naprostej kokot, kterej bez jakýkoliv asketičnosti a empatie, za účelem vyvolat senzaci, vytvořit kult, zviditelnit se a zejména zarobit nějaké ty lováky, jede s touhle asociální sebrankou do Osvětimi a předvede tam tak neskutečně stupidní tyjátr. Co se týče tohohle výtvoru,. Klusákův snímek jsem se spíš snažil sledovat z vyšší perspektivy, nasadit objektivitu skrz kterou reviduji principy bytí určitých jedinců v nastaveném systému. Nevím, jestli autor přímo cílí na nějaké poselství nebo je na každém jedinci, jak si "dokument" přebere. Můj pohled kognitivního a empirického pozorování se zaměřil na jedno zcela jasné poselství. A není to pohoršení nad stále přetrvávajícím neonacismem, nad tím jsem už zlomil hůl. Po celou dobu sledování jsem přemýšlel nad jedinci, kteří trpí určitou mírou sociálních nedostatků, Daliborek, ač už se jedná o jeho reálný předobraz nebo ne, krasně ukázal mnoho aspektů nešťastného osamoceného jedince v systému. Zcela zjevně se na jeho životě podepsala absentující role otce, který by mu vštípil zásady morálky a mravů. Matka, možná hodná žena, sama vypadala jako zoufalý člověk uvíznutý ve spirále frustrace. Nedivil bych, i při pohledu na jeji vizáž, kdyby ji alkohol nebyl cizí. Co si pak našla za přítele (hlavně aby nebyla osamocená - myslím tím partnerský život), není třeba radši komentovat a stačí akorát řict pouhopouhé čůrák. Sama na první pohled postrádá jakýkoliv atribut respektu a vhodného vzoru pro Dalibora. Je pravdou, že se to snaží vynahradit láskou a následným rozmazlováním, v duslédku kterého Dalibor ještě v pokročilém věku sdílí domácnost se svoji matkou a není schopen se jakkoliv osamostatnit. Zde dochází často k negativní interakci, jelikož (a nemůžeme se divit), potřeby obou individualit jsou zcela odlišné, ikdyž jsou paradoxně na sobě fixně závislí. Dalibor, jakožto nešťastná osoba s hrubým nedostatkem sociálních potřeb pramenících z laxnosti a lenosti cokoliv v životě změnit, se i kvůli výchově a nabytým pohledů z dětství, odvrátil na "temnou" stranu. Ačkoliv v očích je v něm vidět slušný človek a svoje neonacistické projevy (aspoň co jsem pochopil) nepraktikoval na jeho teoretických obětech, i tak svoje vnitřní problémy aspon verbálně ventiloval. Jeho jednoduché nálepkování, odsuzování a nenávist, kterou upouštěl od vlastních problému, byla zcela jasná. On jakožto slabý článek společnosti se snažil poukazovat na jiné skupiny a hledal problém všude jinde. Systém, který kolem něj funguje a systém, který si on sám sobě v hlavě nastavil spolu ruku v ruce absolutně nefungují. Právě kvůli těmto lidem, kteří nemají štěstí na fungující rodinu nebo společnost kolem sebe, případně nepobrali dostatečné množství inteligence a rozumu, by mělo vzděláváníí pracovat ještě lépe, aby docházelo k patřičné socializaci a vštípení jasných hodnot jako zodpovědnost, solidarita, slušnost atd a tím by se společnost posunula o další krok vpřed. Sice se říká, že každý svého štěstí strůjcem (a Dalibor zas tak dementní není, aby se nijak nepostaral), tak pokavaď základní sociální jednotky selžou, je vysoká pravděpodobnost, že jedinec nebude dodržovat běžné normy života. Daliborek si našel sociální skupinu se kterou se ztotožnil, šířit nenávist a tím se zároveň uspokojovat, byl pro něj ten nejlehčí možný způsob, i přes to že mu asi nevyhovoval, jak žít. Všecko tohle se podepsalo na jeho situaci s ženamy, kdy si nebyl schopen vybudovat řádný vztah, K tomu se připojí klasický posedávání u piva a máme tady produkt společnosti, který nepasuje do systému a systém si s ním už bez jeho vůle nemůže poradit. Taktéž u těchto lidí dochází k potlačení osobnosti a potenciálu, u Daliborka ikonická dekadence v jeho uměleckých tvorbách. Je jedno, jestli to je línej nácek Daliborek nebo nějaká smažka od vedle. Takových lidí mi je svým způsobem líto a Daliborek je ideální předlohou jejich charakterů, jen stačí obměnit proměnné. No, možná jsem se trochu rozepsal a i zamotal, ale když Klusák chtěl bejt hustej, tak já chci bejt aspoň moudrej.

Hmmm, měl jsem větší očekávání. Koncept Očisty je sice naprosto nereálnej, ale na filmovém plátně kolem něj září originální a přitažlivá aura. Jenže to ty kurvy tvůrcovské naprosto dojebaly. Iracionální chování VŠECH postav, uzavřené prostředí nesoucí plno klišé momentů. minimální hororové prvky, žádná snaha o inovaci v ruku ruce s takovýmto námětem, zmatenost, neuvěřitelnost a takřka nulová atmosféra, a druhá půlka filmu s težce klesající tendencí nam ve výsledku vyžvejkly férový dvě hvězdičky.. Ethan a Lena jsou fajn herci, ale tím, že na konci filmu ukázali koule a trošku si zastříleli, opravdu tohle béčko neposunou vejš. Škoda škoda, dalo se vytěžit o dost více.

Barryho se vybízí srovnávat s Kokainem a hlavně především se seriálem Narcos, ale to já tak úplně nechci. Oba dva již zmíněné počiny hodnotím jednoznačně vejš, o tom žádná. Nebeský gauner v podaní naprosto dominantního Toma Cruise (nikoho jiného ani scénář nepustil do ringu) je příjemná, svěží, lehkovážná jízda, která, ač je trochu nepřesná a chaotická, musí zabavit. 80´s Tom s americkym úsměvem to podle předpokladu hraje na všechny strany, Strýček Sam prosazuje svoje zájmy v Latinské Americe a všude kolem lítaj prachy a koks, pohoda ne? Kdyby snímek nabyl více vážnosti, ja bych mu na oplátku dal pár procent nahoru. 70-75%

Měl jsem připraveno ihned po premiéře asi tak 638 tisíc poznatků a všemožných kritických argumentů, ale seru na to, nechci to rozebírat ani teď. Snad nikdy jsem tolik nenadhodnotil žádnej jinej film jako SW: Poslední z Jediů. Nebudeme si nic nalhávat, jde jen o to zarobit pořádnej cash. Kouzlo původního světa vymizelo, iracionálních wtf kroků přibylo, ale jak jsem jednou říkal, ikdyby mi na plátno pustili hovno se světelnym mečem za doprovodu epické hudby, dobrým hodnocením bych taky nešetřil.

Nemůžu si pomoci, ale Matthew McConaughey je naprostá hvězda. Obhájcem odstartoval, z mýho pohledu, smršť briliantích filmů - výkonů (na počiny z 90. let se teprve chystám). Postava Micka je skvělá, koukám se podruhý a stejně mě neskutečně bavi. Obhájce je nejlepším dramatem ze soudního prostředí, vychcávky, genialita a zvraty pohlcujou diváka a z nenápadného tuctového nástinu scénáře se stal strhující biják.

Kdybych tenhle film neviděl, i tak bych byl schopen říct, o čem je. Nehoda, jakési uskupení a rozjímání, sblížení hlavních hrdinů, nedostatek jídla, zranění, konfrontace s tvrdou přírodou a divokou zvěří, takřka smrtící pochod, happy end (při zjistění obsazení Kate Winslet je naprosto jasný, že si i zašuká). Nejšablonovitější film ze všech možných šablon, ale na druhou stranu, co čekat od survival dramatu v nekompromisních přírodních podmínkách? Dalo se možná vytěžit více, ale mě to bavilo, mam pro tenhle žánr celkem slabost. Btw taky bych si střihnul pár nocí v jeskyni s Kate, akorát nevim, jestli bych krom brázdění jejích tělesných otvorů zvládnul asi stopadesátkrát zachránit její život. 65%

První Trainspotting byl naprosto bravůrním dílem. Bohužel, jak už to u sequelů po x letech bývá, kór u takového kultu, ocitli jsme se ve spirále nostalgie. Comeback starých tváří, odkazy na první snímek a sem tam pár vtipných scén, nenahradí syrovou a drsnou (avšak zábavnou) atmosféru plnou podtextů a zajímavých příběhů. T2 žádnou inovaci nepřineslo, ale musím říct, že jsem to čekal horší. Hodit hlavu do úsporného režimu, zavzpomínat na starej dobrej Trainspotting, sem tam se lehce zamyslet či zasmát, a nakonec nám z toho vyjde příjemná 65% jednohubka.

Ty píčo, už se mi asi potřetí stalo, že mi po bloku animáků skočil tenhle pořad. Komentování videií už predváděl Kotek s Mádlem a byla to taky píčovina. Takovejhle koncept možná mohl být vtipnej v dobách vytáčecího internetu, kdy ještě všemožných kompilací videií nebylo jak nasráno. Vlastně ne, dost podobná záležitost existovala v podobě Neváhej a toč a Natočto, což i na danou dobu byla kokotina (jako malej jsem na to koukal, ale to jsem koukal na všechny sračky). Takže se tážu, do prdele, co to zas TV Prima vyplodila? Fakt se nepřestávám divit, co jsou někteří mamlasové z vrchních pater televize vymyslet. Tigran mě občas pobavil v Comedy Clubu, ale tady je na přes držku. Pejorativně Vám, milá Primo, sděluji, že jsem dlouho tak zbytečnou vyjebanou zhovadilost dlouho neviděl a pevně veřím, že zas dlouho neuvidim.

Naprosto atypicky natočený válečný velkofilm, kterej zavrhuje jakoukoliv šablonu a klasickou konstrukci děje. Briliantně vykreselená atmosféra ve znamení očekávání, beznaděje či přímého zoufalství, jenž vyvrcholila zázrakem v podobě hrdinství prostých lidí, jejímž nebyl osud jejich vojáků a národu lhostejný. Dějové fragmenty všech aktérů do sebe zapadají, bylo naprosto strhující sledovat, jak se celá operace Dynamo odehrává z pohledu admirála Ramsayho, letců či samotných rybářů. Film i přes skvělé obsazení neměl hlavního hrdinu, absentovaly dialogy, avšak svoji autenticitou, dynamikou a žádnými projevy přehnanosti a megalomanie, se jedná o nevšední a filmařsky perfektně zvládnutej zážitek. Možná by se dalo říci, že měl svým způsobem velice blízko k dokumentárnímu žánru. Celému snímku dominuje hudba samotného génia Zimmera, která umocňuje veškeré pocity a emoce. Na Dunkirk jsem šel koukat s jasnou ambicí ohodnocením 5*, což se nakonec mohlo negativně projevit, ale ... ne. Očekával jsem možná epičtější bojové vřavy, ale o tom tenhle film nebyl. Nolan opět potvrdil, že je mistr svého řemesla, a já se těším, co dalšího zase natočí. Víc takovejch filmů, víc si připomínat minulost.