jean040465

Tenhle film se může nelíbit jenom těm mladým Charlesům Bukowským, kterým to ještě nedošlo. Že bolest samozřejmostí je ta nejpravdivější. Všichni přece víme, že drogy neudělaly lidem nikdy nic dobrého. Ano, o tom ten  film je. Je to jednoduchý, nekomplikovaný a snadný. Ale to ještě neznamená, že je to nicneříkající. Tenhle film vás sežvíká na kusy a vyplivne. Poprvé jsem pochopila, k čemu jsou závěrečné titulky. Jsou k tomu, aby si člověk chvíli poseděl s myšlenkami pocity, které v něm film zanechal. Tenhle snímek se mne dotkl už jen proto, že na žádnou situaci v ní nebyla správná odpověď. Není srávné řešení. Nechat dítě, ať si na to přijde samo? Riskovat, že umře? Nebo za ním stát i když vás zrovna vykrádá? Má to smysl? Možná právě to nám to mělo říct. Že každý z těch přístupů je v pořádku, protože víte určitě, že ten druhý taky není stoprocentně správně. Bylo to chvílemi kostrbaté, jednotlivé dějové linie zpočátku úplně nezapadaly, často se to vracelo do dalekého dětství, ale každá scéna měla spojitost s tou, ke které se odkazovala, takže za mě dobrý. Flashbacky se snáší špatně, ale tady to právě chvílemi bylo odreagování od té hlavní bolestné linky. Moc se mi líbilo zpracování dvou rozhovorů Davida se závislými (syn a anonymní dívka venku). Líbilo se mi, jak nejde popsat, co se jim v hlavě děje. Napůl jste těm závislákům rozumněli, ale ve vteřině už zas nedávali smysl. Museli jste jenom počkat, jestli se vrátí v době, kdy už jejich slova budou líp opisovat myšlenky. Tenhle film se nemůže líbit lidem, kteří mají rádi věci pod kontrolou. Protože tohle nejde mít pod kontrolou. Nevíte, co od nich očekávat, nevíte, kdy už toho začnete mít dost a kdy oni vezmou tu poslední dávku. Ten film je o tom, že ať uděláte cokoliv, nemůžete ovlivnit, co budou vaši blízcí dělat. Můžete dítěti při rozvodu zajistit veškerý komfort a zázemí, lásku. Můžete si ho vzít na novou svatbu za svědka a udělat z něj třetího člena obřadu, stejně začne ve čtrnácti pít  a kouřit. Protože to nejde ovlivnit. Takže jo, film žeru a chápu ty, kterým se nelíbí. "the less I needed the better I felt." Co mě teda osobně zamrzelo byl fakt, že si maskéři nedali moc práce, aby mladýho Tima trošku aspoň přiblížili feťákům, kteří se potulují po ulicí, nejedí skoro nic a spí pod širákem. Teda vážně, po měsících braní pervitinu by se to na jeho pěkný tvářičce sakra podepsalo. Doplnit kruhy pod očima, sebrat deset kilo váhy a nějaký beďary a za mě dobrý!

Tenhle film vás rozseká na kousky. Nemám co dodat.

Marvelcoovky. Všichni se shodneme na tom, že všechny jsou na jedno brdo a kolem a kolem to není vlastně o ničem. V prvních Avengerech byla dostačující akce, nějaký ten děj, sem tam vhodný vtip. Ve filmech před Avengery bylo mnohem víc. Ve filmech po nich ani vzdech. Doctor Strange mi přišel celou stopáž filmu spíš k smíchu než k čemu jinému. Vývoj hlavní postavy sice zajímaýv/předvídatelný, rádoby romantika veškerá žádná, chudák malá Rachel. Milence jí vyfoukla Tilda, která vyhrála tu krásnou scénu, kdy se umírající holka loučí s klukem. Doctor byl od začátku pěknej arogantní idiot, dostal přes čuňu a protože neměli už jak to vylepšit, hodili do toho koktejlu obrovskýho nezáživnýho nezáporáka, kterej dopadl stejně, jako kdekoliv jinde v posledních Marvelech. Vlastně celkově dostal asi dvě minuty, celou dobu se o něm jenom kecalo a pak buch prásk bum byl pryč. Chudák Cumberbitch.. skočit jako Brit do hlavní role v Marvelu? No, nic moc, ale furt lepší, než drátem do oka. Snažil se moc, ale nepomohlo to. Celkovej dojem z filmu? Obávám se, že v dalších letech už nebude Academy Award udělovat nic jiného, než Oscary za vizuální efekty. Protože v těch sou teď všichni mistři. Možná by to chtělo zapracovat na tom ději, vážení..

Kapitána Kirka v depresi jsem opravdu vidět nemusela... Naproti tomu něco tak šťavnatýho jako rozchod Ušáka a Uhury divákům scénáristi dopřát mohli... Pozdě brečet nad rozlitým mlíkem, když už je v kinech. Neboli podle mě nejslabší z celé trilogie novodobého Star Treku. Kirkova samolibost a nafoukaný humor mi dost chyběl a Kostra na všechno sám nestačí. Ocenila jsem nápad rozdělené posádky a ocenila bych ještě víc, kdyby režisér vzal příležitost do rukou a otevřel nám víc osobnnosti všech postav, když už to měl tak pěkně naservírovaný. Čím to, že režiséři akčňáku si vždycky vyberou scénář, ktere je jako dělanej pro upovídaný filmy? Co chci říct - přehnaně moc akce a efektů, kterýma se snažily zakrýt nedostatek informací, který mají postavy poskynout o ději. Několikrát se stalo že během přestřelek a lekaček se na plátně objevila nová scéna, aniž bychom věděli, jak se tam postavy dostaly, mluvily o něčem, co jsme nevěděli, že udělali apod., apod,. Džej Džeji, kde jsi?! Enterprise volá o pomoc!

Tento žánr mne nikdy moc nedojímal, ale tenhle film se povedl. Heath byl nadaný herec a myslí, že jako zloduch by měl v mnoha dalších filmech zářnou budoucnost. Bohužel. Efekty jsou dobré, hudba skvělá a děj se nevleče. Temný rytíř mne oslovil.

Ne. Ne. Ne a ne. Ne za úchylnýho Piškulu, ne za příšernýho vlka. Ne za ty stupidní písničky, který jsou jako vytržený z dětský knížky pro tříletý. Ne za děj, který je plnej kravin a okopírovanejch triků z jinejch pohádek. Ne za konec, který je absolutně totožný s Lotrando a Zubejda. Ne za nulový inteligenttní humor. Ne za to, jak sioba Svěrákové pošpinili jméno. Ne. Ve skratce: kdyby tam nehrál Dyk, Klus a nebylo to dílo Svěráků, nikdo by na to nechodil.

Doufám... ♥

Film Petra Jacksona, tolik netypický pro žánr, kterým se proslavil, mne dojímá pokaždé, když ho shlédnu. Na konci mi tolik připomíná pár posledních řádek z knihy Hunger Games: Síla vzdoru : ".... život bude pokračovat bez ohledu na naše ztráty. Že může být zase dobrý..." A stejně jako tu knihu, jsem si zamilovala i tento film. Nejen fantasticky propracovanými dny na Susiiném dokonalém světě, přes scény zavražděných dívek po fantastické souznění Rachel Weisz s Markem Wahlbergem, doplňující Stanleyem Tuccim, který se role slizkého, odpudivého souseda Harveyho zhostil tak dokonale, že ho už i v jiných filmech automaticky nenávidím. Příběh dívky, který se na celém světě odehrává dnes a denně, který je snad nejdiskutovanější, snad ten nejzamlčovanější scénář, kterého se každý rodič tak strašně bojí, zahalen v dokonalém plášti jemné manipulace s city. Právě proto, že je ním to tak blízké, s tímto filmem budeme tak soucítit. Perfektní hudba a konec, který je tak vzdálený a přitom tak blízký pravdě, dodává naději, i když je to film tragický. Ale konec, který končí větou sice tak dětinskou, ale přesto minimálně lacinou: "Přeju vám všem šťastný a dlouhý život." , Vás prostě musí dostat. Jednoznačně 5/5.

Citlivé téma tak blízké nám všem. Pomoc nemocnému ve své rodině a chránit zbylé. Jak může tohle všechno matka od rodiny zvládnout, když má na krku rakovinu starší dcery? Zpočátku jsem věřila ostatním hodnocením a říkala si, že tento film je jen "ždímák slz". Po jeho zhlédnutí jsem ale o příběhu chtěla vědět víc. Přečetla jsem si knihu a došlo mi, jak moc se vlastně film liší. Někdo to může tvůrcům zazlívat, ale já jsem ocenila, že překopáním děje vytvořili filmaři prakticky dva odlišné konce. Přizpůsobili se tak náročnějším divákům, kteří by asi nezvládli konec, který je v knize. U mnoha scén mne herectví Cameron Diaz v doprovodu mladičké a úžasné Abigail Breslin dohnalo k slzám. Krátké předehry, v dosud šťastné rodině, kde poletují bublinky bublifuku, daly možnost utvořit si obraz o každém členu. Je poté lepší a snadnější si představit, jak ublížená se vlastně Anna musí cítit, jak vinna si přijde Kate a hlavně jak rozpolcená musí být matka obou dcer. Fantastický výkon malé herečky mne přesvědčil o tom, co jsem si do této doby jen domnívala a bále se si přiznat. Abigail Breslin je jednou z mála nadaných dětských hereček, u kterých člověk nemá pocit, že se dívá na zfilmovanou kopii panenky, která jen opakuje, co se jí řekne. Problematika filmu byla pojata s lehkou grácií, doprovázenou příjemnou hudbou a jemně postrčí diváka k zamyšlení se nad těmi, které postihla ona zhoubná nemoc.